Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 5 (1924). Praha: Ministerstvo sociální péče, 620 s.
Authors:
= Sociální revue, 5 (1924)
PDF

Nález nejvyššího správního soudu ze dne 23. září 1924, č. 16142/24, týkající se výkladu ustanovení § 2, odst. 1. bodu 1. a odst. 2. pens. zákona:


O zaměstnání zakládajícím pojistnou povinnost pensijní lze vůbec mluviti teprve od účinnosti zákona ze dne 16, prosince 1906, tedy od 1. ledna 1909. V r. 1852 narozený zaměstnanec advokátní kanceláře mohl tudíž do zaměstnání, zakládajícího pensijní povinnost, vstoupiti a vstoupil skutečně teprve po dosaženém 55. roku věku svého. Vztahuje se tedy na něho ustanovení § 2, odst. 1., bodu 1. a odst. 2. pens. zákona z 5./II. 1920. — Jako nový zákon mohl podrobovati pens. pojištění zaměstnance v § 1 uvedené již od 16 let, ač starší normy stanovily hranici věku teprve 18. rokem, nebo zaměstnance k pracem jiných osob dozírající, ač starší normy považovaly jen vyšší dozor za kriterium pojistné povinnosti, tak mohl nový zákon uložiti zaměstnavatelům placení prémií za přestárlé — z pens. pojištění vyňaté — zaměstnance, aniž tím porušil práv nabytých zaměstnanců resp. zaměstnavatelů.
Citace:
Nález nejvyššího správního soudu ze dne 23. zaří 1924, č. 16142/24, týkající se výkladu ustanovení § 2, odst. 1. bodu 1. a odst. 2. pens. zákona.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1924, svazek/ročník 5, s. 573-574.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).