NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11385.

Likvidace veřejné obchodní společnosti.
Vysvítá-li z výpisu z obchodního rejstříku, že likvidátoři podpisují
firmu společně, nasvědčuje to kolektivnímu zastupování.
Z toho, že pohledávce z obchodního spojení se společností v likvidaci bylo ve vyrovnání (podle cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák.) společnosti přiznáno hlasovací právo a že nebyla popřena, nelze usuzovati, že jest na ni hleděti jako na pohledávku vzniklou z obchodů likvidatorem nově uzavřených k dokončení dříve již zahájených obchodů.
Z právních jednání, jež uzavřeli likvidátoři v mezích své zákonné působností, jsou společníci zavázáni právě tak, jako z právních jednání zákonných zástupců společnosti za jejího trvání, šlo-li o obchody, jež směli likvidátoři nově ujednati.
Nový obchod likvidátorů jest jen tehdy platný, byl-li uzavřen jen za účelem skončení obchodů dosud nevyřízených, leč že by bylo prokázáno, že spolusmluvník, vynaloživ náležitou péči, byl oprávněn míti za to, že jde o obchod, spadající v rámec přípustné činnosti likvidátorů. (Rozh. ze dne 5. února 1932, Rv 2 109/31.)
Žalobou, o niž tu jde, byl žalující firmou žalován Mořic H. jako veřejný společník protokolované společnosti Wenzel W., H. et Comp., o zaplacení zbytku kupní ceny, vyúčtované ke dni 15. března 1926 částkou 12010 Kč 37 h za zboží dodané prý této společnosti. Podle výpisu z obchodního rejstříku byla řečená společnost dne 19. srpna 1924 zrušena a vstoupila v likvidaci. Likvidátory byli Mořic H., Ignác L., Ludvík R. a firma M. Dne 20. března 1926 byli tito tři odvoláni a nově zřízeni za likvidátory Václav W. a Arnošt P. O jmění společnosti v likvidaci bylo dne 15. března 1926 zahájeno vyrovnací řízení, které bylo skončeno dne 26. června 1926. Podle žaloby přihlásila prý žalobkyně k vyrovnacímu řízení svou pohledávku, která byla uznána a přiznáno jí hlasovací právo. Vyrovnání bylo prý uzavřeno 20. května 1926 a měla žalobkyně dostati 30% ní kvótu své pohledávky, splatnou v určitých lhůtách. Žalovaný jako veřejný společník zaplatil prý některé kvóty, ale zůstal v prodlení s částí posledně placené kvóty a s dalšími splátkami. Proto prý celá původní pohledávka oživla a žaluje se zbytek 8647 Kč. Žalovaný prý také výslovně udal, že je povinen zaplatiti nedoplatek kvót. Žalovaný namítl v podstatě, že jde o šest různých objednávek z let 1925 a 1926, učiněných tehdy již společností v likvidaci, že však tyto obchody jsou neplatné, jednak proto, že nebyly ujednány všemi likvidátory, jednak, že šlo o obchody nové a nikoli o takové, které by sloužily jen k ukončeni obchodů již zahájených. Mimo to není prý vůbec povinen platiti pohledávku vzniklou proti společnosti v likvidaci, jejíž výši také popřel. Ostatně jeho závazek byl by promlčen a ve vyrovnacím řízení bylo ustanoveno, že veškeré pohledávky má zaplatiti Dr. Richard A. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů, a vrátil věc soudu prvé stolice, by po případném dalším jednání znovu rozhodl. Důvody: Odvolací soud vyhověl žalobě, nevyřídiv všecky námitky žalovaného, a, pokud tak učinil, nelze s jeho právním názorem naveskrz souhlasiti. Především nezjistil, o jaké obchody vlastně šlo a kdo je se žalobkyní ujednal. V. rozsudku mluví se o obchodech uzavřených likvidátorem, tedy jediným, ač v roce 1925 a 1926, kdy se podle tvrzení žalovaného staly objednávky, byli likvidátoři čtyři. Podle čl. 136 obch. zák. však, je-li několik likvidátorů, mohou tito s právním účinkem jednati jen společně, není-li výslovně ustanoveno, že mohou jednati i jednotlivě. Z výpisu z obchodního rejstříku vysvítá, že likvidátoři podpisují firmu společně, což by nasvědčovalo jen kolektivnímu zastupování. Podle čl. 131 obch. zák. mohou však likvidátoři za společnost uzavírali nově jen taková právní jednání, kterých jest třeba k ukončení obchodů ještě nevyřízených. To přiznává sice i odvolací soud a vychází z předpokladu — aniž učinil přesná zjištění — že zažalovaná pohledávka vyprýštila z obchodního spojení žalobkyně se společností v likvidaci za dodané zboží, že tedy nešlo v podstatě o obchody uzavřené likvidátorem k ukončení již zahájených obchodů, ale má za to, že tento nedostatek byl zhojen tím, že pohledávka byla ve vyrovnacím řízení společnosti v likvidaci uznána, žalobkyni uděleno hlasovací právo, takže se plnou měrou stala účastnou účinků vyrovnacího řízení a na pohledávku jest hleděti jako na pohledávku z obchodů likvidátorem nově uzavřených k dokončení dříve již zahájených obchodů. S tímto právním názorem nelze souhlasiti i kdyby předpoklad jeho byl správný. Z přiznání hlasovacího práva a z opomenutí popření ve vyrovnacím řízení nelze ještě usuzovati, že pravost pohledávky byla uznána, neboť pohledávky, jimž bylo hlasovací právo přiznáno, nemusí býti ještě bezpodmínečně pravé. Důvody, které vedly ve vyrovnacím řízení dlužníka k tomu, by pohledávku popřel neb se o ní neprohlásil nebo ji uznal, mohou býti různé. Leč z toho nelze ještě s určitostí dovozovati neobmezené, bezpodmínečné uznání pohledávky, ježto zkoumání pohledávek ve vyrovnacím řízení se děje jen ke zjištění hlasovacího práva věřitele beze všech důsledků pro poměr mezi věřitelem a dlužníkem, zejména nezjednává exekuční titul jako v řízení konkursním. (To platí ovšem podle norem vyrov. řádu zavedeného cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák., jichž v souzeném případě jest použiti).
Pokud jde o námitku žalovaného, že neručí vůbec za pohledávky vzniklé proti společnosti k likvidaci, jest uvésti, že z právních jednání, která uzavřeli likvidátoři v mezích své zákonné působnosti, jsou společníci zavázáni právě tak, jako z právních jednání zákonných zástupců společnosti za jejího trvání (čl. 133, 137, 144 a 112 obch. zák., srov. Randa, Handelsrecht 2. § 27). Obdobně jest použiti i předpisů 2. knihy prvního titulu, šestého oddílu obchodního zákona (čl. 146—149 obch. zák.), pojednávajícího o promlčení žalob proti společníkům (srv. Staub-Pisko, dodatek k čl. 145 obch. zák.). Ručí tudíž společníci i ža pohledávky proti společnosti v likvidaci vzniklé, pokud se týče z obchodů touto společností ujednaných, ale zase jen tehdy, šlo-li o obchody, které likvidátoři směli nově ujednati. Ustanovení, že likvidátoři mohou uzavříti nové právní jednání jen za účelem skončení obchodů dosud nevyřízených, působí také na venek proti třetím osobám v ten způsob, že nový obchod jest jen tehdy platný, stal-li se za zmíněným již účelem, leč že by bylo prokázáno, že spolusmluvník, vynaloživ náležitou péči, byl oprávněn míti za to, že jde o obchod, spadající v rámec přípustné činnosti likvidátorů (srov. Staub-Pisko § 8 při čl. 137 obch. zák.). Otázku promlčení lze řešiti teprve, až budou zjištěny skutkové předpoklady vzniku sporné pohledávky a případného jejího uznání žalovaným samým, jímž se odvolací soud vůbec nezabýval. Nepovšimnutou zůstala také námitka žalovaného, že ve vyrovnacím řízení bylo ustanoveno, že veškeré pohledávky má zaplatiti Dr. Richard A., jakož i okolnost, že žalovaný popřel i výši uplatněné pohledávky. Poněvadž dovolací soud nemá potřebného skutkového zjištění ve směrech již naznačených, nemohl ihned ve věci rozhodnouti a proto nezbylo, než aby nejen rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvé stolice, jenž již těmito vadami byl zasažen, byly zrušeny a věc vrácena soudu procesnímu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.

Citace:

č. 11385. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 141-144.