NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4956
.
Obecní volby: I. * Uprázdní-li se mandát člena obecního zastupitelstva z důvodů uvedených v § 10, odst. 5 č. 1 až 4 volebního řádu do obcí ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb. před provedením volby obecní rady (§ 59 vol. řádu) jest dohlédací úřad oprávněn povolati za ubylého člena náhradníka. — II. * Ani proti rozhodnutí okr. správy pol. o ztrátě členství v obecním zastupitelstvu podle § 10, odst. 5 č. 4 vol. řádu ve znění cit. novely, ani proti aktu, jímž se za člena obecního zastupitelstva povolává náhradník, nemá práva stížnosti každý volič.
(Nález ze dne 30. září 1925 č. 17966.)
Věc: Dr. František H. v P. proti zemiské správě politické v Praze o volbu obecní rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při volbě ob. zast. v P. konané dne 16 září 1923 dle zásady poměrného zastoupení, zvolen byl z kandidátní listiny čsl. strany socialistické také profesor František S. Když zpětvzetím námitek proti volbě stala se volba pravoplatnou, ale dříve, nežli byla svolána schůze nově zvolených členů ob. zast. k volbě starosty a ob. rady, a to dne 6. listopadu 1923, oznámil František S. straně čsl. socialistů, že ze strany vystupuje a vrací jí funkce, které přijal z jejích rukou, mezi nimi též členství v měst. zastupitelstva. To sdělil župní sekretariát jmenované strany osp-é přípisem z 9. listopadu 1923, k němuž přiložil zmíněný již dopis Františka S. a žádal, aby toto jeho vystoupení dle zák. o volbách do obcí, § 10 odst. 4 vzala na vědomí a do ustavující schůze ob. zast. povolala nejbližšího náhradníka. František S., byv osp-ou o tom slyšen, prohlásil, že trvá na svém dopise ze 6. listopadu 1923, že jest mu známo, že strana vzala jeho resignaci na vědomí a že se považuje za vystouplého ze strany.
Výměrem z 19. listopadu 1923, dodaným Františku S., Vojtěchu Z. a organisaci čsl. strany socialistické v P., rozhodla osp v základě §u 69 a §u 10, odst. 5, č. 4 řádu volení v obcích č. 75/1919 ve znění upraveném novelou č. 253/1922, že František S. pozbyl členství v měst. zastupitelstvu, ježto volební skupina, která jej při poslední volbě dne 16. září 1923 kandidovala, zněla na jméno čsl. strany socialistické a že členem měst. zast. v P. se stal místo něho Vojtěch Z. v P., který v kandidátní listině čsl. strany socialistické následuje ihned za posledním kandidátem, který byl prohlášen za zvoleného. K rozhodnutí tomu byla připojena doložka, že se z něho lze odvolai do 14 dnů u osp-é k zsp-é, že by však odvolání nemělo odkládacího účinku vzhledem k tomu, že jest v zájmu veřejném, aby se měst. zast. co nejdříve ustavilo.
Na to byla ke dni 24. listopadu 1923 svolána schůze nově zvolených členů měst. zastupitelstva, a k ní pozván také jako člen Vojtěch Z., který také ve schůzi té zvolen byl starostou města.
Jak do usnesení o zbavení mandátu Františka S., tak do volby starosty a ob. rady podal dnešní st-l opravné prostředky.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání podané proti výměru osp-é v P. z 19. listopadu 1923 ohledně ztráty členství Františka S. v ob. zast. v P. a prohlášení Vojtěcha Z. za zvoleného člena zamítnuto jako nepřípustné, námitky pak proti volbě obecní rady byly zamítnuty jako v zákoně neodůvodněné.
Do tohoto rozhodnutí podána byla stížnost, o níž nss uvážil toto:
Stížnost obrací se proti dvěma rozhodnutím zsp-é, a to: 1. proti rozhodnutí, jímž odmítnuto bylo pro nedostatek legitimace st-lovo odvolání z rozhodnutí osp-é o ztrátě mandátu Františka S. a souvislé s tím odvolání proti povolání náhradníka Vojtěcha Z. za člena ob. zast. na místo uprázdněné tím, že František S. mandátu pozbyl; 2. proti rozhodnutí o st-lových námitkách proti volbě ob. rady a starosty, vykonané ve schůzi ob. zast. dne 24. listopade 1923.
ad 1. St-l má za to, že žal. úřad neprávem odepřel mu legitimaci k opravnému prostředku proti rozhodnutí osp-é o zbavení mandátu Františka S.
Rozhoduje o této otázce, musil soud vycházeti ze skutečnosti, že osp vydala rozhodnutí výslovně dle §u 10, odst. 5 č. 4. řádu volení do obcí, opřevši svůj výrok výslovně o toto ustanovení zákonné a připojivši k němu i poučení o opravných prostředcích dle §u 10, odst. 6 řečeného řádu volení. Pro otázku legitimace rekursní proti tomuto výroku jest jedině rozhodno, jak výrok tento podle svého obsahu se jeví, a jest proto lhostejno, zdali snad osp pojavši nesprávně skutkovou podsitatu případu, použila mylně ustanovení §u 10, odst. 5 č. 4. řádu volení místo §u 8, odst. 4. tohoto zákona, čili jinými slovy, zdali nešlo snad v pravdě o souhlas dohlédacího úřadu s resignací člena ob. zast. před ustavením se ob. zast. dle § 8, odst. 4. řádu vol. a nikoliv, jak jmenovaný úřad za to měl, o rozhodování o ztrátě mandátu dle č. 4. odst. 5. §u 10. cit. zákona. Neboť nesprávné právní hodnocení konkrétní skutkové podstaty jest otázkou mentální, která mohla ovšem legitimovanou stranou býti opravným prostředkem uvedena na přetřes a mohla po případě ke stížnosti státi se předmětem kognice tohoto soudu. Avšak žal. úřad. popřev rekursní legitimaci st-lovu, nezabýval se v řízení opravném dotčenou otázkou meritální, a bylo tedy soudu omeziti se na zkoumání, zdali legitimace st-lova k opravnému prostředku proti rozhodnutí osp-é, vydanému dle §u 10 odst. 5 č. 4. vol. řádu, byla popřena právem. V té příčině bylo uvážiti, že § 10 voleb. řádu v odst 6. dává právo stížnosti k vyššímu úřadu dohlédacímu proti rozhodnutí osp-é o ztrátě mandátu dle odst. 5 č. 4. cit. §u, že však neoznačuje blíže nositele tohoto práva stižného. Za nedostatku takového bližšího ustanovení dlužno se říditi samozřejmou zásadou, že právo stižné přísluší jenom oněm osobám, které jsou účastníky právního poměru rozhodnutím osp-é upraveného. Vol. řád v §u 10, odst. 5 č. 4. stanoví, že členství v ob. zast. atd. pozbývá se vystoupením nebo vyloučením ze strany, na jejíž jméno zněla volební skupina, která zvoleného kandidovala. Ustanovením tímto vyvodil zákon krajní důsledky ze zásadního pojetí poměru volební strany ke kandidátu z její kand. listiny zvolenému, jež v novém zákonodárství volebními opětovně jest vyjádřeno (srov. zejm. §§ 19, 21—23, 26, odst. 2, 46, 47, 49, 54, 56 řádu volení do poslanecké sněmovny), stanoviv bezpodmínečně, že rozchod zvoleného kandidáta s vol. skupinou, která jej kandidovala, jest právním důvodem pozbytí mandátu. Zákon upravil zde tedy právní poměr mezi volební skupinou a kandidátem z její kand. listiny zvoleným. Z toho jest patrno, že účastníky právního poměru rozhodnutím o ztrátě mandátu upraveného jsou především volební skupina a člen ob. zast. z její kand. listiny zvolený. Není positivního předpisu, který by kterémukoli voliči propůjčoval právo, aby opravným prostředkem do tohoto poměru mezi volební skupinou a jejím zvoleným kandidátem zasahoval. Vol. řád dává ovšem proti volbám do ob. zast. každému voliči právo námitek, avšak právo toto omezuje se dle jasného znění zákona na námitky proti volbám v technickém slova smyslu, nikoliv však proti rozhodnutím úřadů dohlédacích dle řádu volení vydaným. Rovněž v ustanovení §u 67 řádu volení ve znění novely z r. 1922 propůjčuje zákon každému voliči právo námitek proti volbě starosty, náměstků, ob. rady a komisí, tedy opětně jen právo námitek proti volbě, právo, jež teprve vydáním této novely k řádu volení stalo se nepochybným. Toto právo námitek proti vol. aktu nelze rozšiřovati na rozhodnutí nebo opatření dohlédacích úřadů, které povahy aktu volebního nemají. Právo pouhého voliče — a st-l v řízení správním i před tímto soudem jenom jako volič vystupuje —, bráti opravným prostředikem v odpor rozhodnutí osp-é dle § 10, odst. 5 č. 4., nemá tedy žádné zákonné opory a slušelo tedy nař. rozhodnutí, kterým st-li právo toto bylo odepřeno, uznati za srovnalé se zákonem.
Podud však st-l cítí se zkráceným ve svých právech tím, že byla mu odepřena legitimace k opravnému prostředku proti povolání náhradníka místo ztrátou mandátu uprázdnčné, bylo uvážiti, že akt, jímž se na uprázdněné místo v ob. zast. povolává náhradník, i má-li akt tento za nynějšího stavu práva (§ 57 vol. ř.) větší právní význam než pouhé pozvání, nemohl by míti povahu rozhodnutí neb opatření úředního v tom smyslu, že by sám o sobě byl s to, aby do práv nebo právních zájmů pouhého voliče zasáhl, neboť vůči tomuto jevil by se jako pouhý akt organisační, proti němuž pouhému voliči samostatný prostředek opravný ani v §§ 22 a 23 čes. ob. zříz. ani řádem volení v obcích není positivně propůjčen a ani z povahy aktu povolávacího nevyplývá, ježto povolání náhradníka samo o sobě se práv ani právních zájmů pouhého voliče dotýkati nemůže. Zajisté i pouhý volič, dostane-li se do postavení strany vůči usnesení ob. zast., jest oprávněn vytýkati nezákonné složení sboru i tehdy, když nezákonnost tato způsobena byla tím, že do ob. zast. povolána byla osoba, která po právu do něho nenáleží. Avšak z tohoto důvodu může bráti v odpor jen usnesení ob. zast., což ostatně st-l ve svých námitkách proti volbě ob. rady vskutku učinil.
Bylo tedy stížnost i v tomto bodu uznati nedůvodnou.
a d 2. Stížnost proti rozhodnutí žal. úřadu, jímž zamítnuty byly st-lovy námitky proti volbě ob. starosty a ob. rady, vytýká v podstatě, že schůze ob. zast., v níž volba tato byla provedena, byla nezákonně složena, poněvadž účastnil se jí náhradník, dohlédacím úřadem povolaný, což dle mínění stížnosti příčí se ustanovení §u 57 řádu vol., dle něhož náhradník může i na trvale uprázdněný mandát býti povolán teprve během volebního období, které však dle §u 10 vol. řádu počíná běžeti teprve dnem, kdy volba ob. rady stala se pravoplatnou.
Slušelo tedy zkoumati, zdali věta v §u 57 řádu vol. obsažená: »uprázdní-li se za vol. období mandát trvale« má vskutku význam a dosah, který jí st-l přikládá, zejména zdali zákon chtěl vyloučiti povolání náhradníka na uprázdněný mandát před pravoplatností volby ob. rady. Podle náhledu nss-u nemůže st-l pro své stanovisko nic vyvozovati z ustanovení §u 10 vol. řádu. Neboť v §u 10 nešlo o nic jiného, než o to, aby byl přesně stanoven den, kterým funkční období ob. zastupitelstva uplyne, tedy terminus ad quem, a intencí zákonodárce při tom zřejmě bylo, aby skutečné období působnosti úplně zorganisované representace obecní, jež není myslitelná před ustavením se obecní rady, nebylo snad nahodilými průtahy volby ob. rady pod čtyřletou lhůtu zkracováno. Nešlo však o vytčení časového momentu, kterým funkční období ob. zast. se zahajuje, a který ostatně ani dle slovného znění §u 10 stanoven není. Zejména není a ani nemohl býti stanoven dnem pravoplatnosti volby ob. rady, neboť k funkcím ob. zast. náleží především (§ 60 ř. vol. a § 19 čs. ob. zříz.) provésti volbu ob. starosty, náměstků a ob. rady. Nemůže tedy funkční období ob. zast. počínati se teprve po dni, kdy již ob. zastupitelstvo volbou ob. rady svou působnost zahájilo. Nelze se ostatně ani domysliti rozumného důvodu, proč by povolávání náhradníků mělo býti přípustno teprve ode dne, kdy volba ob. rady stala se pravoplatnou, kdyžtě právě povolání náhradníka za okolností může býti nezbytně zapotřebí, aby volba ob. rady mohla býti vykonána. Neboť dle ustanovení §u 60 vol. řádu jest zapotřebí přítomnosti více než polovice členů ob. zast., aby volba ob. rady byla platná. Není nikterak vyloučeno, a zejména při máločlenném (na př. 9tičlenném) ob. zastupitelstvu může se přihoditi, že z důvodů §§ 8 a 10 vol. řádu v mezidobí mezi volbou ob. zast. a volbou ob. rady odpadne tolik členů ob. zast., že nebude již dosti členů ob. zast., aby volba ob. rady podle §u 60 vol. řádu mohla býti platně vykonána. Vol. řád nezná instituce voleb doplňovacích, a nebylo by tedy v takovémto případě vůbec právně možno, aby hlavní účel tohoto zákona, t. j. zřízení ob. zast. k řádné působnosti způsobilého, byl dosažen bez nové volby celého zastupitelstva (§ 10, odst. 2 vol. ř.). Výklad zákona, který vede k důsledku intencím zákona zcela protichůdnému, dlužno odmítnouti a to tím spíše, uváží-li se souvislost § 57 s ustanoveními §§ 53 a 56. Zde jedná se o případech, kde z důvodů již v okamžiku volby existentních volba zůstala bezvýslednou a mandát volebním aktem samým nebyl obsazen, kdežto § 57 jedná o případě, kdy mandát volbou obsazený »za volební období«, to jest po úplné skoučené volbě a po skončeném řízení opravném (hlava VII. řádu vol.) se trvale uprázdnil.
Správnost tohoto výkladu potvrzuje také znění obdobného ustanovení §§ 15 a 71 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okr. úřadů, kde se výslovně stanoví, že na místo volených členů župního zastupitelstva (okr. výboru), jichž členství před koncem vol. období zaniklo, nastupují na zbytek období náhradníci. Zásady, na kterých je vybudováno zastupitelské zřízení obcí, neliší se v podstatě od zásad ovládajících zastupitelské zřízení župy a okresu. Zejména, pokud jde o právní postavení náhradníků, nelze nalézti vnitřní důvod pro rozlišování. Je tedy na snadč použití jasného ustanovení §§ 15 a 71 zák. o zřízení župních a okr. úřadů k výkladu méně přesného textu řádu volení v obcích, zejména když hořejšími úvahami bylo dokázáno, jak systematický výklad zákona tak i účel ustanovení § 57 řádu volení v obcích pro tento výklad mluví. Ustanovení §u 57 řádu vol. nebrání tedy povolati náhradnky na uprázdněné mandáty i dříve, než ob. zastupitelstvo se ustavilo.
Jiných námitek proti nař. rozhodnutí stížnost k tomuto soudu podaná neformuluje, zejména nenamítá již, že, zbavení mandátu Frant. S. v den volby ob. rady nebylo ještě právně účinné, a nss neměl tedy příčiny zabývati se otázkou ve stížnosti k tomuto soudu podané již nerelevovanou, zdali osp byla oprávněna opravný prostředek proti svému rozhodnutí o ztrátě mandátu Františka S. zbaviti účinku odkládacího.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 216-220.