NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Vilém Kloubek: Obecní zřízení

Strana, která v řízení dle čl. V. uvoz. zák. k c. s. ř. neuplatňovala, že není k zaplacení úctu palmarního povinna, poněvadž zástupce počínal si neúčelně, zavinil její podlehnutí a jest jí proto k náhradě škody povinen, nemůže tak více činiti ve sporu, který advokát vznese o zaplacení onoho palmaru a to ani cestou namítané protipohledávky.

Advokát A. ku žádosti B-ově podal u krajského soudu v N. žalobu na C. a D. o zaplacení 1200 K. Tito namítali místní nepříslušnost dovolávaného soudu, kteréž námitce bylo vyhověno a žalobce odsouzen k náhradě útrat. K stížnosti téhož vrchní z. soud v Praze usnesení ono ohledně D. potvrdil, ohledně C. pro zmatečnost zrušil, poněvadž ze spisů na jevo vyšlo, že C. jest nezletilým.
K návrhu A-ově upravil po té jmenovaný krajský soud palmární jeho účet, aniž B. slyšel, obnosem 231 K, načež podal A. na B. žalobu na základě ustanovení § 94., odst. 2. jur. n. u téhož soudu o zaplacení jeho.
B. namítal protipohledávku v stejné výši, poněvadž právní zástupce špatným svým zastupováním způsobil jemu výlohy, rovnající se účtu palmárnímu. První soud uznal jak pohledávku žalobcovu, tak protipohledávku žalovaného likvidními a v důsledku toho žalobu zamítl.
V důvodech
klade na to důraz, že advokát vskutku počínal si podáním žaloby jednak na nezletilce, jednak u soudu nepříslušného neobezřetně, ne-
10* účelně a zavinil tím svému klientu, nynějšímu žalovanému, útraty, kterými se poráží jeho palmární požadavek.
Vrchní z. soud vyhověl odvolání žalobcovu v tom směru, že uznal úplně dle návrhu žalobního
důvody:
Odvolacímu důvodu, založenému na nesprávném posouzení věci, nelze upříti oprávněnosti.
Účelem ustanovení dvorského dekr. ze dne 4. října 1833, č. 2633 sb. z. s. a pojetí jeho v čl. V. uvoz. zák. k c. s. ř. jest, aby soud, před kterým jednání se dělo, o ceně a účelnosti prací advokáta podal svůj úsudek, tak aby v případě, že strana nezaplatí, zahájený spor zabýval se pouze otázkou, zda-li ta ona práce neb vydání skutečně byly konány, po případě práce zvláště objednány (srovnej zprávu perm. výboru).
Z toho jde, že krajský soud, upraviv účet o palmáru a o výlohách obnosem 238 K, rozhodl po rozumu čl. V. zák. ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z. již otázku, že zástupčích jednání A. v záležitosti této předsevzatých a v úctě uvedených bylo třeba k účelnému zastoupení práv B., resp. že se zřetelem k povaze případu a k příslušným okolnostem jeví se býti odůvodněny.
Jelikož usnesení ono právní moci nabylo, nemohou proti němu nyní ve sporu teprve ve formě kompensace uplatňované námitky úspěchu míti a stanovisko procesním soudem I. stolice v ohledu tom zaujaté jest pochybeným.
Jest sice vedle § 9. adv. ř. povinností advokáta, uváže-li se v zastupování strany, aby zájmy její dle zákona proti každému pilně, ostražitě a svědomitě hájil, nesmí však nikdy přenechati straně práv neznalé, by tato určovala, čeho v jednotlivém případě zaříditi třeba, nesmí také příkazy svého klienta dáti se vázati tak, že by sám se stal jen výkonným orgánem jeho a přestal pak býti vůbec právním zástupcem.
Není-li strana se zastupováním, s hájením zájmů svých spokojena, nechť vypoví mu plnou moc. Jakmile soud po rozumu uvedeného čl. V. útraty právního zástupce upraví, nelze s úspěchem namítati, že by advokát proti příkazu danému neb obdržené informaci byl snad jednal, aneb že by straně zastupováním svým škodu byl způsobil.
Že by advokát, když s náhledem svým u soudu neprorazil, když nazírání jeho na věc mu svěřenou soudem nesdíleno a věc v neprospěch strany jeho proto dopadla, nejen nebyl oprávněn požadovati zaplacení námahy své od mandanta svého, nýbrž ještě povinen byl útraty tím straně vzešlé sám ze svého hraditi, v zákoně opory nenalézá. Vždyť žádný advokát nemůže příznivý výsledek spor neb jistého kroku dle názoru právního zástupce jediné ve prospěch strany podniknutého zaručiti; ostatně neodvažuje se ani žalovaný tvrditi, že by žalobce právě jemu nebyl chtěl prospěti neb jej snad dokonce přímo poškoditi. V onom případě žalobce již vzhledem k postavení tehdejšího žalovaného (poručíka ve vojště) pevně doufal, že věc bez projednání sporu po vznesené žalobě se odklidí, by tento všem možným nepříjemnostem se vyhnul, a že při jednom roku vše se vyrovná, jakož jest za tehdy daných okolností pochopitelno, že snažil se dosíci nejrychlejšího postupu a ukončení věci. Žalovaným namítaná protipohledávka útrat jemu sporem vzešlých postrádá tudíž zákonného podkladu, kdežto žalobnímu nároku plně vyhověti bylo, poněvadž žalovaným nebylo tvrzeno, že by advokátu odměna dle § 1151. obč. zák. z jiného snad důvodu nepříslušela.
Třetí stolice nevyhověla dovolání žalovaného, připojivší tyto
důvody:
Vývody dovolání, opírající se o dovolací důvod č. 4 § 503. c. s. ř., nejsou způsobilé, aby vyvrátily stavu věci i zákonu odpovídající rozhodnutí soudu odvolacího, na jehož odůvodnění se poukazuje, tak že stačí připojiti ještě jen následující.
Otázka, pokud advokátem předsevzatá jednání zástupčí byla nezbytnými k účelnému hájení práva, anebo pokud jinak vzhledem k povaze případu a k stávajícím okolnostem jeví se býti ospravedlněnými, dochází svého konečného rozhodnutí v řízení, předepsaném dle čl. V. uvoz. zák. k c. s. ř., pokud se týče ve dv. dekr. ze dne 4. října 1833, č. 2633 sb. z. s., i nemůže rozhodnutí o tom vyhraženo býti pozdějšímu sporu. To plyne též jasně z materialií k zákonům procesním, kde výslovně jest vytčeno, »že jest jasným, že ve sporu, jejž advokát na základě likvidace oproti straně liknavé zavésti musí, předmětem jeho a rozhodnutí může býti toliko otázka zmocnění a skutečného předsevzetí seznamenaných jednání zástupčích, jakož i vynaložení útrat« (mat. I., str. 635).
Žalovaný nevzal v odpor dotyčné usnesení, jímž útraty byly upraveny, a není tudíž přípustno, rozvinouti opětně otázku o účelnosti vzniklých nákladů oklikou vznesení vzájemného nároku na náhradu škody.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. února 1913, č. j. Rv II 54/13/1.) 1 Flieder.

Pozn. zas.K tomu srovnej nálezy nejv. soudu uveř. v Ger.-Halle z roku 1909, č. 14 a ve sb. Pfaff-Schey-Krupský pod čís. 4393.

Citace:

Strana, která v řízení dle čl. V. uvoz. zák. k c. s. ř. neuplatňovala,. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 3, s. 173-175.