NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 3426.

Naturální požitky jest kromě případů §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. započítati do zabavitelného důchodu dlužníka.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1924, Rv II 555/23.)
Manžel žalobkyně byl zaměstnán u žalované a pobíral kromě celého zaopatření 200 Kč měsíčně. Pro dlužné výživné byla žalobkyni proti němu povolena exekuce zabavením a přikázáním dvou třetin důchodů dlužníka s tím omezením, že mu musí z celkového důchodu zůstati volných nejméně 3000 Kč ročně. K vybrání bylo žalobkyni přikázáno 1200 Kč. Ježto žalovaná této částky dlužníku ze mzdy nezadržela, domáhala se ho žalobkyně na ní žalobou, jíž bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolacímu důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. nelze přiznati oprávnění. Dlužník Emil J., jenž zaměstnán byl v řeznické živnosti u dovolatelky, dostával jako mzdu byt, stravu a mimo to hotově 200 Kč měsíčně. Dovolatelka tvrdí, že ony naturální požitky nelze započítávati do platu, exekuci podléhajícího, a že si nelze představiti, jak v opačném případě bylo by exekuci prováděti. Avšak zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n., v němž upraveno tak zvané existenční minimum, sám praví v §u 3 (1) věta 2., že z exekuce jsou vyňaty a nezapočítávají se platy peněžité nebo naturální, určené k tomu, by zapraven byl náklad veřejné služby nebo pohřebné a pod. platy. Z těchto slov zákona samého plyne, že pod pojmem služebních platů rozuměti jest i naturální požitky a že tyto mimo případy §u 3 jsou exekuci podrobeny a započítávají se do důchodů zaměstnané osoby. Proto právem přihlížel odvolací soud k ceně naturálních požitků Emila J-a. Věcí žalované strany jako poddlužnice bylo, by po zabavení důchodů Emila J-a upravila ony naturální dávky, které dlužníku mají zůstati volny (do výše 3000 Kč) takovým způsobem, aby nejednala proti zákazu exekučního soudu, a nesmí proto Emilu J-ovi na účet zabavené mzdy dávati stravu v ceně vyšší, než jak dle onoho pravoplatného usnesení exekučního soudu jest oprávněna. Nejednala-li žalovaná takto, musí si nésti důsledky toho sama. Předpisy §u 330 a 291 ex. ř. nepřicházejí tu v úvahu. Jak již odvolací soud správně a podrobně uvedl, bylo tu tolik příjmů Emila J-a, exekuci podrobených, že z nich celá zažalovaná pohledávka zapravena býti mohla.

Citace:

č. 1269. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 745-748.