NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 7904.

Učitelstvo: * Předpis o započtení pro zvýšení služného v odst. 1 § 23 učitelského zák. č. 104/26 nedotýká se platnosti ustanovení odst. 2 a 3 § 34 služ. pragmatiky učitelské č. 319/1917 ř. z. o započítatelnosti vojenské služby presenční pro platový postup.
(Nález ze dne 26. dubna 1929 č. 7743.) Věc: František H. v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zastavení služebních platů z důvodu presenční služby vojenské a zápočet této služby pro platový postup.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje zčásti pro vady řízení, z části pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem ošv-u v H. z 28. srpna 1924 byl st-l ke své žádosti na čas potřeby ustanoven za zatímního učitele při obecné škole v B. se služ. požitky podle zák. č. 274/19 a č. 541/19. V této vlastnosti byl dnem 1. října 1926 povolán ke konání presenční služby vojenské, avšak ještě koncem téhož měsíce byl jí zproštěn jako neschopný, načež hned — dne 1. listopadu 1926 — zase nastoupil službu školní v téže služ. vlastnosti při obecné škole v D.
Když zažádal dne 7. prosince 1926 u zšr-y v Brně, aby mu byl dodatečně vyplacen plat za měsíc říjen 1926, zastavený a ani dodatně nepoukázaný, a by mu byla tato doba započtena pro platový postup, zamítla zšr výnosem ze 17. ledna 1927 tuto žádost, poněvadž třetí odstavec § 14 zák. č. 274/19 praví výslovně, že učitelům, povolaným konati presenční službu voj., trvající rok nebo déle, se zastavují platy. Voj. služba presenční jest nyní stanovena na dobu 18 měsíců a nemá tudíž učitel H. vůbec nároku na požitky za měsíc říjen 1926. Okolnost, že byl ze zdrav. příčin voj. služby již po jednom měsíci zproštěn, nemění nic na věci samé. Odstavec 2. cit. §, že totiž »za voj. služby presenční až do 10ti týdnů, jakož i za občanského cvičení ve zbrani požívá svých platů«, může se věrojatně vztahovati toliko na ty učitele, kteří nastupují voj. službu za předpokladu, že tato podle zákonitých předpisů nemůže trvati déle než 10 týdnů.
Z tohoto rozhodnutí se st-l odvolal. Ve svém odvolání dovozoval, že stran zápočtu voj. služby presenční do postupu a o nároku na plat za dobu konání této služby platí ode dne 1. ledna 1926 pro učitele obecných a občanských škol ustanovení § 34, odst. 2 a 3 zák. z 18. července 1917 č. 319 ř. zák. Toto ustanovení je úplně stejné jako ustanovení § 14 odst. 2 a 3 zák. č. 274/19, které platilo pro učitelstvo obecných a občanských škol přede dnem 1. ledna 1926, a shoduje se též úplně s ustanovením § 30 odst. 2 a 3 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.; ustanovení § 30 odst. 2 a 3 cit. zák. byl prováděcími předpisy k tomuto zákonu vydanými dán jiný výklad než jaký mu dává zšr v nař. rozhodnutí. Výnos býv. min. fin. ze 3. února 1914 (věstník min. fin. z roku 1914 částka XI. č. 40) praví výslovně: »Byl-li úředník povolán konati presenční službu voj., trvající rok nebo déle, netrvala-li však presenční služba z jakékoli příčiny (na př. pro dodatečné přeložení do náhradní zálohy v důsledku přiznání výhody, pro předčasné propuštění následkem přezkoušení neb superarbitrace atd.) skutečně déle než 10 týdnů, budiž mu podle § 30 odst. 2 služ. pragmatiky jeho plat dodatečně vyplacen a tato doba pro postup do vyšších platů započtena«. Bylo-li takto prov. předpisem vyloženo ustanovení § 30 odst. 2 a 3 služ. pragm., nelze ani ustanovení § 34 odst. 2 a 3 zák. č. 319/1917, resp. § 14 odst. 2 a 3 zák. č. 274/19 dávati jiný výklad. Proto budiž v odpor vzaté rozhodnutí zrušeno a buďtež odvolateli přiznány po rozumu § 34 odst. 2 zák. č. 319/ 1917 a ve smyslu výn. býv. min. fin. ze 13. února 1914 nárok na plat za dobu konání voj. služby presenční ode dne 1. do 31. října 1926, jakož i nárok na zápočet této doby pro postup do vyšších platů.
Min. škol. nař. výnosem zamítlo odvolání jakožto neodůvodněné vzhledem k ustanovení 1. odst. § 23 zák. č. 104/26, podle něhož předpisy o zápočtu doby presenční služby voj. jsou ode dne 1. ledna 1926 zrušeny. Ježto v daném případu jde o zápočet presenční služby voj., konané v době ode dne 1. do dne 31. října 1926, nemá st-l ve smyslu právě cit. ustanovení zákonného vůbec nároku na zápočet této doby.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Žal. úřad opírá zamítnutí st-lovy žádosti jedině o předpis 1. odst. § 23 zák. č. 104/26 o úpravě plat. a služ. poměrů učitelstva obecných a občanských škol, podle kteréžto normy »předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, se zrušují s výjimkou přepisů o započtení služby v čsl. legiích«. Jak tímto citátem, tak i svým obsahem, omezeným na otázku zápočtu pro postup, dává nař. rozhodnutí zřejmě na jevo, že se vyslovuje jen o st-lovu nároku na uvedený zápočet. Nerozhodl tedy úřad o dalším nároku, jejž st-1 jak v původní žádosti tak v odvolání uplatňoval, totiž o jeho nároku na služ. požitky za měsíc říjen 1926. Úřad tedy nevyčerpal petitu naň vzneseného, v čemž — jak stížnost právem namítá — spočívá podstatná vadnost řízení.
Pokud jde o nárok, jejž uplatňoval st-1 na zápočet služebního času ode dne 1. do dne 31. října 1926, za něhož byl v presenční službě vojenské, úřad vyslovil, že jakékoli starší předpisy, jimiž by případně tento nárok byl zdůvodněn, byly zrušeny bodem 1. svrchu cit. § 23 a z tohoto jediného důvodu posléze uvedeného st-lova nároku neuznal.
Avšak nss jest po této stránce v souhlasu s vývody stížnosti názoru, že 1. bod § 23 odstraňuje jen takové dosavadní předpisy o započtení pro postup do vyšších požitků, které se týkají takové »určité doby«, která nebyla ztrávena za nepřetržitého trvání služ. poměru, neboť o postupu do vyšších stupňů služného na základě započítávání »služební« doby pojednáváno jest v učitelském zákoně na místě jiném (bod 2. §7), takže 1. bod § 23, kongruentní s 1. bodem § 142 platového zákona č. 103/26 zřejmě může míti na zřeteli jen »doby« ztrávené mimo vlastní služební čas (srovnej též vysvětlivku k bodu 1. § 142 plat. zák.). Nelze tedy po právu tvrditi, že by případné starší předpisy, jimiž se přiznává nárok na určitou započítatelnost doby, absolvované již za trvání služebního poměru, o nějž běží, byly zrušeny bývaly normou 1. bodu § 23 zák. č. 104/26 o započtení pro zvýšení služného. Předpis tento nedotkl se proto vzhledem k ustanovení § 17 zák. č. 104/26 platnosti předpisu § 34 odst. 2 a 3 služ. pragmatiky učitelské z 28. července 1917 č. 319 ř. z. — (nyní § 31 vl. nař. ze 14. září 1928 č. 162 Sb. — služební pragmatiky učitelstva národních škol) — o započítatelnosti voj. služby presenční pro platový postup. Výrok úřadu, jenž vychází z nesprávného výkladu cit. § 23, jest tudíž v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 7904. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 662-664.