NPD documents search: Právník, 76 (1937) - Přednáška p. JUDr. Václava Sýkory

Čís. 4507.

Přechovávání nevybuchlého dělového šrapnelu, naplněného černým prachem, nespadá pod ustanovení § 3 zák. o třaskavinách (čís. 134/1885); spadá však pod ustanovení §§ 12, 32 zbroj. pat. a § 431 tr. zák.
S hlediska §§ 12, 32 zbroj. pat. nezáleží na tom, že jde o vojenskou munici vzoru rakouského, dnes již neužívaného; stačí, že jde o druh munice československou armádou po převratu převzaté.
(Rozh. ze dne 22. října 1932, Zm I 823/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. července 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 3 zákona ze dne 27. května, 1885, čís. 134 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal stěžovatele vinným přestupky podle §§ 12, 32 zbrojního patentu ze dne 24. října 1852, čís. 223 ř. zák. a podle § 431 tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud, uplatňujíc důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř., namítá, že souzený skutek, přechovávání nevybuchlého dělového šrapnelu, nespadá pod ustanovení § 3 zákona o třaskavinách ze 27. květná 1885, čís. 134 ř. zák., pod které jej podřaďuje napadený rozsudek. Toto ustanovení zákona o třaskavinách má za předmět jednání, na která by bylo, kdyby nebyla spojena s nebezpečím tam uvedeným, použíti ustanovení § 2 téhož zákona a jichž podstatou, jakž tam uvedeno, jest, že se příčí předpisu § 1 téhož zákona, přesněji předpisu prvního odstavce § 1. Tento předpis nevztahuje se však, jak vysloveno posledním odstavcem téhož §, na vojenskou správu a na třaskaviny státního monopolu. O monopolu výbušných látek vydán zákon ze dne 15. července 1919, čís. 414 sb. z. a n. a zákon ten byl na základě jeho § 7 proveden vládním nařízením z 8. listopadu 1920, čís. 615 sb. z. a n., podle jehož § 1 čís. 1 jest předmětem monopolu (rozuměj státního monopolu) výbušných látek obzvláště i černý prach ve všech svých podobách a k jakýmkoliv účelům. Podle těchto jasných ustanovení nebyl šrapnel, o který v souzené trestní věci jde, a jehož náplň pozůstávala podle rozsudečného zjištění z černého prachu, vůbec vhodným předmětem jednání upravených ustanovením prvního odstavce § 1 a stíhaných trestními normami §§ 2 a 3 zákona o třaskavinách, třebaže je, jak rozsudek uvádí, i černý prach třaskavinou a třebaže, jak dále rozsudkem uvedeno, není zákonem čís. 414/1919 upravena výroba, ani další upotřebování vojenských střel, k čemuž jest ostatně podotknouti, že se tato ustanovení zákona o třaskavinách podle předpisu posledního odstavce § 1 nevztahují na vojenskou správu, tudíž ani na výrobu a na další upotřebování vojenských střel. Podřadění souzeného skutku pod ustanovení § 3 zákona o třaskavinách příčí se, jak dovozeno, správnému použití zákona; i bylo proto napadený rozsudek z důvodu § 281 čís. 10 tr. ř. zrušiti, aniž třeba zabývati se vývody stížnosti o nedostatku subjektivní stránky přečinu, jímž byl stěžovatel v napadeném rozsudku uznán vinným. Souzeným činem jsou však splněny skutkové podstaty přestupků §§ 12, 32 zbrojního patentu ze dne 24. října 1852, čís. 223 ř. zák. a § 431 tr. zák. Stěžovatelem přechovávaný šrapnel je dělovým nábojem, tudíž vojenskou municí a stěžovatel, udav, že věděl a poznal, že to je náboj, ale nevěděl, jaký a neuvědomil si následky případného výbuchu, nepopřel vědomí, že jde o vojenskou munici, takže netřeba zdůrazniti zásadu § 238 tr. zák.; že stěžovatel měl zvláštní povolení k přechovávání vojenské munice, najmě šrapnelu, není rozsudkem zjištěno, nebylo stěžovatelem tvrzeno a není ani jinak spisy napovězeno. Nesejde na tom, že šlo podle znaleckého posudku o vojenskou munici vzoru rakouského, dnes už nepoužívaného, neboť rakouská munice není v tomto případě municí cizozemskou, ano jde o druh munice, československou armádou po převratu převzaté a bývalá rakouská munice se tím stala municí tuzemskou, což vysvítá i z posudku znalce. S dalšího hlediska § 431 tr. zák. pak nezáleží na tom, že si podle tvrzení stížnosti stěžovatel nebyl, což ostatně není rozsudkem vysloveno, vědom nebezpečí spojeného s přechováváním šrapnelu pod skříní na půdě a s přenesením šrapnelu mladistvým synem stěžovatele do školy. K přičítání nebezpečí rozsudkem zjištěného stěžovateli stačí podle jasného doslovu §§ 335, 431 tr. zák. i nedbalost nevědomá a ta je zjištěna větami rozhodovacích důvodů, že stěžovateli mohla býti nebezpečnost šrapnelu známa, poněvadž bylo po válce všeobecně v úředních vyhláškách na nebezpečenství takových střel poukazováno, a z velice četných případů neštěstí, k nimž došlo z nebezpečné vlastnosti takových střel. Proto bylo stěžovatele uznati vinným oněmi přestupky, jejichž skutková podstata jest ve všech složkách naplněna tím, co rozsudkem zjištěno.

Citace:

Čís. 120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 181-182.