NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13628.

Uzavřel-li věřitel (majitel pivovaru) s vlastníkem domu smlouvu, podle níž dočasný nájemce hostinské a výčepnické živnosti v domě provozované měl věřiteli k umoření zápůjčky, jím vlastníku domu povolené, a k zapravení úroků z knihovních pohledávek odváděti z každého hektolitru piva v hostinci vyčepovaného určitý peníz, nelze, byla-li na dům zahájena vnucená správa, vyhověti jeho návrhu, že se vnucená správa nemá vztahovati na platy, které nájemce hostinské a výčepnické živnosti odváděti má věřiteli, a by ohledně těchto platů exekuce byla zrušena (omezena).
(Rozh. ze dne 9. června 1934, R I 318/34.)
Před zahájením vnucené správy na dům uzavřel B., majitel pivovaru, s vlastníky domu úmluvu, podle níž dočasný nájemce hostinské a výčepnické živnosti v domě provozované měl B-ovi k umoření zápůjčky poskytnuté jím vlastníkům domu a k zapravení úroků dvou knihovních pohledávek odváděti z každého hektolitru piva v hostinci vyčepovaného po 15 Kč. Návrhu B-a, by z vnucené správy na dům byl vyloučen plat odváděný nájemkyní hostinské a výčepnické živnosti Antonií P-ovou, soud prvé stolice vyhověl a exekuci ohledně tohoto platu zrušil. Důvody: Dlužník nebyl, uzavíraje dohodu, jíž postupoval výtěžky, o něž jde, navrhovateli, omezen ve způsobilosti k právním činům, ježto tehdy nebyla ani povolena ani zahájena vnucená správa pro vymáhající stranu, a nelze proto také navrhovatele proti zásadě § 1413 obč. zák. nutiti, by se spokojili s něčím jiným, než co bylo dlužníkem smluveno. Uzavřel-li tedy dlužník před zahájením vnucené správy o důchodech nemovitosti smlouvu zcizovací, jest smlouvou, pokud ještě nebyla zcela splněna, vázán i vnucený správce po tak dlouho, pokud nebyla soudem prohlášena za neúčinnou k odpůrčí žalobě vymáhajícího věřitele. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele zamítl návrh B-ův. Důvody: Stěžovatel vytýká, že první soud neprávem vyloučil plat odváděný Antonií P-ovou z vnucené správy, ježto vnucená správa nemovitosti poskytuje vymáhajícímu věřiteli absolutní právo na uspokojení z výnosů, že absolutní účinek vnucené správy se projevuje v tom, že správa vstupuje mezi postoupenou pohledávku a její uspokojení jako překážka plnění, poněvadž předmět plnění, na který navrhovatel ještě nenabyl věcného práva, byl postižen podle § 119 ex. ř. soudním zabavením, zasahujícím do soukromoprávní sféry zavázaného. Stěžovatelka dovozuje, že jde tu o situaci, na niž svým smyslem dopadá předpis § 880 obč. zák. a o případ obdobný případu, že nájemní činže, splatná teprve za vnucené správy, náleží do správní podstaty bez ohledu na exekuci na tuto činži dříve vedenou. Rekursní soud pokládá právní názor stěžovatelky za správný. Rozh. čís. 3451 a 5173 sb. n. s. podle názoru rekursního soudu tu nedopadají, týkajíce se jiného případu, naopak řeší takovýto případ rozhodnutí Gl. U. 975, 1838 ve smyslu názoru stěžovatelky. Názoru tomuto nasvědčuje znění odstavců II. a III. § 119 ex. ř. Rozhodným jest odevzdání nemovitosti správci, od té doby jest platy odváděti vnucenému správci a nárok navrhovatelův se staví do úplného zaplacení vymáhané pohledávky. Nanejvýše by tu mohlo snad býti nastupováno žalobou vylučovací podle § 37 ex. ř., ale rozhodně nestačí, že jest mezi stranami nesporné, že před zavedením vnucené správy stala se úmluva v březnu 1932, že výtěžky z hostinské živnosti bude odváděti Antonie P-ová navrhovateli z důvodu poskytnutí zápůjčky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Stěžovatel domáhal se ve svém návrhu výroku exekučního soudu, že se vnucená správa nevztahuje na platy, které Antonie P-ová, provozující t. č. živnost hostinskou a výčepnickou v domě, na kterýž byla zahájena nucená správa, odváděti má navrhovateli podle smlouvy uzavřené před povolením exekuce vnucenou správou, a dále toho, by ohledně těchto platů exekuce byla zrušena, pokud se týče omezena. Při jednání o tomto návrhu navrhoval stěžovatel, by platy Antonií P-ovou odváděné, byly z vnucené správy vyloučeny. Tento návrh opírá stěžovatel, jak z jeho dodatečného výslechu patrno, o ústní úmluvu s vlastníky domu z měsíce března 1932, podle kteréž dočasný nájemce hostinské a výčepnické živnosti v domě provozované měl navrhovateli k umoření zápůjčky jím vlastníkům domu povolené a k zapravení úroků dvou knihovních pohledávek odváděti z každého hektolitru piva v hostinci vyčepovaného po 15 Kč. Exekuci vnucenou správou lze podle § 129 ex. ř. zrušiti (omeziti) ze všeobecných zrušovacích důvodů v § 39 ex. ř. uvedených aneb ze zvláštních důvodů § 129 ex. ř. Žádný z těchto důvodů se na tento případ nehodí a návrh na zrušení exekuce, pokud se týče na její omezení, není tedy opodstatněn. Stěžovateli tanulo snad na mysli ustanovení § 109 čtvrtý odstavec ex. ř., podle kteréhož exekuční soud má správci k návrhu udíleti příkazy ve příčině vedení vnucené správy. Avšak stěžovatel takový návrh neučinil a nevytýká v dovolacím rekursu, že exekuční soud v tomto směru nepostupoval správně; kdyby však vyřízení soudu se mělo posuzovati s hlediska tohoto zákonného předpisu, nemohl stěžovatel nic z toho těžiti, ježto pak jeho rekurs by byl nepřípustný podle § 132 čís. 3 ex. ř. Jinak není v exekučním řízení místa pro dosažení tvrzeného nároku stěžovatelova a bude na něm, by po případě podal žalobu, má-li za to, že mu přísluší silnější právo na ony platy a že nucený správce není oprávněn je vybírati.

Citace:

Čís. 13628.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 699-701.