Č. 7721.
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: O významu omylu sběhlého při udání stíraný o hodnotách nabývací a zcizovací — věta jako při Boh. A. 7723/29.
(Nález ze dne 1. února 1929 č. 1747.) Věc: Karel a Anna K. v B. (adv. Dr. Svatopluk Venta z Prahy) o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé prodali smlouvou trhovou z 11. října 1923 usedlost čp. . . . s příslušnými pozemky v B. za ... . Kč. V přiznání udali, že nemovitostí nabyli podle trhové smlouvy ze 13. prosince 1918 za 172500 Kč, resp. 43250 Kč, resp. 84700 Kč, a jako nabývací hodnotu uvedli částku 105000 Kč, resp. 30000, resp. 45000 Kč.
Platebními rozkazy ze 4 .února 1927 byla vyměřena dávka na základě nabývací hodnoty, stanovené částkou 105000 Kč, resp. 30000 Kč, resp. 45000 Kč, vesměs ke dni 17. prosince 1918, dle udání strany v přiznání.
V rekursech podaných do těchto platebních rozkazů st-lé brojili proti stanovené nabývací hodnotě. — Žal. úřad nař. rozhodnutími odvolání ta zamítnul proto, že k ceně nabývací vůbec hleděti nelze, jelikož nemovitosti bylo nabyto v souboru nestejné jakosti. Platí tedy za hodnotu nabývací obecná hodnota v době nabytí totiž v den 17. prosince 1918 (§ 10 poslední odstavec pravidel).Tuto hodnotu udala strana ve svém přiznání penízem 105000, resp. 30000, resp. 45000 Kč. Předpis dávky na tomto základě odpovídá ustanovení § 17 pravidel.
O stížnostech do rozhodnutí těch podaných bylo uváženo:
Na sporu je toliko otázka, byl-li žal. úřad oprávněn vžiti za základ pro výměru dávky nabývací hodnoty udané st-li v přiznáních, ač tito v řízení opravném prohlásili, že udání ta spočívala na omylu, a tato udání opravili.
Řízení ukládací o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí podíle dávk. prav. vl. nař. č. 143/1922 jest ovládáno zásadou koncentrační. Strana jest povinna na vyzvání úřadů ve lhůtě jí dané podati přiznání k dávce. Okolnosti, na základě kterých se činí při vyměření dávky nárok na výhody, jest v přiznání uvésti a hodnověrně prokázati, jinak k nim při vyměřování dávky nebude hleděno (§ 16 odst. 1,2). Nepodá-li strana přiznání k dávce ani byvši k tomu vyzvána, anebo nevyhoví-li ve lhůtě stanovené vyzvání, aby udala obecné hodnoty, nebo neprojeví-li ve stanovené lhůtě, že s oceněním hodnoty, které jí bylo úřadem vyměřujícím oznámeno, nesouhlasí, budiž dávka vyměřena na základě hodnot úředně předpokládaných (§ 17/3). Jestliže podle těchto ustanovení strana, která promeškala lhůtu k zmíněným procesním úkonům, je z další součinnosti při zjišťování základu dávky vyloučena a k opožděným údajům jejím se nehledí, plyne z toho ovšem důsledek, že strana po uplynutí stanovené jí lhůty zásadně nemůže ani své údaje ve lhůtě učiněné odvolati, resp. změniti s účinkem, že by úřad byl povinen, resp. oprávněn k těmto jejím novým údajům hleděti. Než zásada tato nemůže zajisté platiti tam, kde původní údaje strany spočívaly na omylu, a jde pouze o opravu tohoto omylu. Osvědčí-li strana, že činíc své údaje se zmýlila, t. j., že to, co uvedla, neshoduje se s tím, co uvésti tehdy chtěla, nelze jí upírati právo, aby tento svůj omyl ještě i v řízení rekursním uplatnila s tím účinkem, že úřad je povinen k opraveným údajům jejím přihlédnouti. (Srovn. také Boh. A. 2070/23). To platí tím spíše, když omyl ten byl resp. mohli býti úřadu z přiznání nebo z jiných prohlášení strany zřejmý; odporovalo by dojista zásadě spravedlnosti a slušnosti, platné i v právu veřejném, aby úřad z omylu strany, ač jej mohl seznati, těžil v její neprospěch.
Žal. úřad v daném případě nevzal zřetele k rekursním tvrzením st-lů, že udávajíce v přiznání nabývací hodnotu zcizených nemovitostí se zmýlili, ač omyl svůj věrohodně osvědčovali, a ač omyl ten byl patrný, kdyžtě ze spisů bylo zřejmo, že dávka z převodu uskutečněného smlouvou ze 17. prosince 1918 byla vyměřena na podkladě zcizovací ceny 280000 Kč a že také vyměřovací úřad sám nesrovnalost mezi údaji přiznání o nabývací ceně a nabývací hodnotě nemovitostí nyní' zcizených postřehl. Žal. úřad vycházel patrně z názoru, že v každém případě lze za základ pro vyměření dávky bez dalšího řízení dle § 17 dávk. prav. vžiti hodnoty, které strana v přiznání udala, a že strana v řízení rekursním již svůj omyl při tom sběhlý napraviti nemůže, resp. že odvolací instance není oprávněna, pokud se týče povinna k opravě takové hleděti. Tento názor v této všeobecnosti je však nesprávný.