NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Čís. 3102.

Skutková podstata zločinu podvodu ucházení se o křivé svědectví (§ 199 a) tr. zák.) vyžaduje, by se pachatel ucházel o svědectví křivé, totiž o to, by svědek udal jako pravdivé okolnosti, o kterých z vlastního seznání neví, nebo by okolnosti, které z vlastního seznání zná a o nichž má vypovídati, zamlčel; po subjektivní stránce pak vědomí pachatelovo, že to, co podle jeho žádosti má svědek potvrditi, není v souhlase se subjektivními postřehy svědkovými.
(Rozh. ze dne 1. března 1928, Zm I 715/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného proti rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Hradci Králové ze dne 6. října 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197 a 199 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu ohledně obžalovaného projednal a nový rozsudek vydal. Důvody:
Zmateční stížnost právem vytýká důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. rozsudku prvé stolice, že se z jeho skutkových zjištění nedá dovoditi ani objektivní ani subjektivní skutková podstata zločinu podvodu ucházením se o křivé svědectví. Po stránce objektivní jest ke skutkově podstatě onoho zločinu třeba přesného zjištění, že se pachatel ucházel o svědectví křivé, totiž o to, by svědek udal jako pravdivé okolnosti, o nichž z vlastního seznání neví, nebo by okolnosti, jež z vlastního seznání zná a o nichž má vypovídati, zamlčel; po subjektivní stránce zjištění, že si byl pachatel vědom, že to, co podle jeho žádosti má svědek potvrditi, není v souhlasu se subjektivními postřehy svědkovými.
Rozsudek nalézacího soudu v prvém směru zjišťuje pouze, že obžalovaný svědkovi Václavovi M-ovi říkal, že mu dává 50 Kč, by mu svědectvím u soudu neškodil, že byli vždy za dobře; svědka Josefa L-a že vyzýval, by šel v jeho prospěch svědčiti k soudu, což však svědek odmítl tím, že u ničeho nebyl, a že obžalovaný ho na to vybízel k tomu, by pohnul svého kamaráda Josefa Š-a, by nesvědčil v jeho neprospěch a by mu (obžalovanému) neškodil, což L. Š-ovi také vyřídil; posléze že svědka Františka P-a žádal, by mu neškodil, by mluvil před soudem v jeho prospěch. Obraty, jichž obžalovaný podle těchto zjištění použil, mohou ovšem býti dostatečným prostředkem k ucházení se o křivé svědectví, opodstatní-li se zjištěním bližších okolností, že neměly a nemohly míti jiného významu než pohnouti svědka k tomu, by vypovídal o určitých okolnostech nebo je zamlčoval proti pravdě, poněvadž není podle jejich doslovu vyloučen ani ten smysl, že má jimi býti svědek pohnut jen k tomu, by vypovídáním proti pravdě straně neškodil a v její neprospěch proti pravdě nesvědčil. Jestliže tedy nalézací soud bez uvedení takových bližších okolností o podstatě sporu, o skutečnostech, o nichž svědkové byli vedeni a o nichž vypovídali, zejména však bez zjištění, že podle návodu obžalovaného měli vypovídati proti pravdě něco odchylného, usuzuje zřejmě jen ze samých použitých slov obžalovaného, že se u svědků ucházel o křivé svědectví, namítá právem zmateční stížnost důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., že objektivní znak ucházení se o křivé svědectví není takto naplněn. Jen na základě těchto zjištění lze pak usuzovati i na subjektivní stránku činu, kterou ovšem napadený rozsudek správně vytyčuje v konečné její funkci, totiž v úmyslu obžalovaného, dosáhnouti u svědků, by proti pravdy u soudu vypovídali jako svědci jinak, než je jim skutečně známo; pro jeho odůvodnění nelze však uznati za postačitelný pouhý poukaz nalézacího soudu na úpornost vedení sporu. Vědomí obžalovaného o tom, že svědkové mají podle jeho žádosti proti pravdě u soudu vypovídati, třeba pro naplnění tohoto úmyslu zjistiti určitě a bezpečně v první řadě; i nedostatek tohoto zjištění subjektivní stránky činu napadá tedy zmateční stížnost právem. Podle toho, co uvedeno, nelze nejvyššímu soudu rozhodnouti ihned ve věci samé, ježto je třeba nového hlavního přelíčení u soudu nalézacího za účelem shora uvedených nutných zjištění; bylo tedy třeba ihned v neveřejném sezení za souhlasu generálního prokura- tora rozsudek k zmateční stížnosti obžalovaného, vady uvedené vytýkající, podle § 5 novely k trestnímu řádu zrušiti.

Citace:

Čís. 3102.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 191-193.