NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10151

Stavební právo (Čechy). — Horní právo: I. Ve stavebním řízení příslušejí zájemníkům obranné prostředky pouze za tím účelem, aby stavbou neodpovídající ustanovením stav. řádu nebyly dotčeny jejich zájmy chráněné stav. řádem. — II. Není nezákonné, schválí-li úřad stavbu podle předložených plánů, třebas projektovaná budova byla již vystavěna. — III. Je nezákonné, opatří-li stav. úřad stav. konsens jím vydaný zpětnou účinností. — IV. Stavební konsens nelze odpírati z důvodu, že následkem stavby na povrchu by nemohly býti řádně využity uhelné vrstvy ležící pod staveništěm. — V. Podání žádosti za vyvlastnění pozemku k účelům dolování nemá ten účinek, že by pozemek nesměl býti zastavěn, dokud žádost ona nebyla pravoplatně zamítnuta. — VI. O tom, zda stavba provedená na základě stav. povolení, o které bylo žádáno teprve, když byla již podána žádost za vyvlastnění staveniště podle hor. zák., tvoří překážku jeho vyvlastnění, nerozhodují úřady stavební, ale úřady uvedené v § 101 horn. zák. — VII. Stav. úřad není povinen, aby pro možný budoucí spor soudní rozhodoval k žádosti strany o prejudicielní otázce, zda určitá stavba byla zřízena bez stav. povolení po propůjčení dolových měr.
(Nález ze dne 16. listopadu 1932 č. 17665/30.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 8513/30, ad III.: Boh. A 5832/26.
Věc: Firma »Noe St., akciová společnost spojených továren textilních L.« proti zemskému úřadu v Praze o povolení ke stavbě.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 27. března 1929 udělila městská rada v K. po stavebním řízení provedeném bez účasti st-lky manželům Janu a Marii A. povolení ke stavbě obytného domu. K oznámení st-lky, že stavba se provádí aniž byla st-lka jakožto majitelka dolových měr o stavebním projektu vyrozuměna, a že tudíž staví se bez konsensu, sdělil městský úřad v K. výměrem z 10. září 1929 st-lce, že konsens pro zmíněnou stavbu byl udělen svrchu uvedeným jeho výměrem.
K rekursu st-lky namířenému jak proti stavebnímu povolení z 27. března 1929, tak proti výměru z 10. září 1929 stanovil okresní úřad ve Falknově n. Ohří komisionelní řízení za účelem zjištění, zda jde vskutku o stavbu nad dolovými měrami a za účelem případného přijetí vyjádření st-lky, jako majitelky dolových měr v příčině zamýšlené stavby.
St-lka poukázala při komisi na to, že stavba nalézající se nad dolovou mírou Josefi III. jest již provedena, a knihovními vlastníky oné parcely nejsou stavebníci, nýbrž obec K., kterou st-lka žádala za postoupení uvedené parcely pro dolování a, když jí to obcí bylo odepřeno, žádala za vyvlastnění její, o kteréžto žádosti dosud nebylo rozhodnuto. St-lka vznesla pak proti stavbě následovní námitky: 1. Žadatelé o konsens nejsouce vlastníky stavební parcely, nejsou legitimováni ke stavební žádosti. 2. Poněvadž stavba jest již dokončena, jest odbývání stavební komise bezpředmětné, neboť stavební podmínky nelze již předepsati. Nelze také zjišťovati, zda stavba byla provedena podle podmínek konsensu dříve uděleného, ježto st-lka neměla příležitost, aby se při dřívější komisi proti stavbě bránila. 3. Stavbu nelze ani dodatečně konsentovati, ježto st-lka jako majitelka důlních měr má po rozumu § 106 hor. zák. nárok, podle něhož není povinna hraditi škodu na budovách, postavených bez stavebního povolení, a o nárok ten nemůže býti připravena dodatečným udělením konsensu. 4. Povolení stavby jest nepřípustné také z toho důvodu, poněvadž st-lka vznesla nárok na přenechání zmíněného pozemku podle § 98 hor. zák. a žádala za jeho vyvlastnění. Výsledek vyvlastňovacího řízení jest však prejudicielní pro vyřízení stavební žádosti. 5. Kdyby dotčeného pozemku bylo použito ke stavbě, byl by dotčen veřejný zájem, vyžadující toho, aby uhelné bohatství nebylo těžbě odnímáno. V obci jest podle polohového plánu dosti stavebního místa pro zamýšlenou stavbu, naproti tomu st-lka potřebuje nutně zmíněné parcely pro těžbu uhlí k účelům své továrny, v níž zaměstnává normálně 1500 osob. Dotčená parcela není vyňata z vyvlastnění, neboť přípustnost jeho musí se říditi podle okamžiku, kdy nárok na postoupení pozemku pro účely důlní byl vznesen, případně kdy za vyvlastnění pozemku bylo žádáno. Účelem stavební žádosti bylo zmařiti účinky těchto fakt. Na konec žádala st-lka: a) aby bylo vysloveno, že stavba byla provedena bez konsensu, b) aby stavební povolení nebylo uděleno, c) aby proti stavebníkům a ostatním vinníkům bylo zakročeno podle zákonných předpisů pro provedení stavby bez konsensu, d) aby v případě, kdyby těmto nárokům a ostatním námitkám vyhověno nebylo, stavební povolení bylo vázáno na podmínku, že stavebník výslovně za sebe a své nástupce vzdává se práva požadovali nějaká ochranná opatření nebo nějaká omezení dolování z důvodu provedené stavby, a není oprávněn žádati za náhradu škody, kdyby následkem dolování nějaké škody na novostavbě vznikly. Jestliže by přes to následkem novostavby nařízena byla nějaká omezení dolování, žádala st-lka, aby majiteli domu uložena byla povinnost majitelku důlních měr a její právní nástupce za to plně odškodniti.
K rekursu st-lky zrušil okresní úřad ve Falknově n. Ohří výměrem z 27. listopadu 1929 stavební povolení z 27. března 1929 a uložil obci, aby o podané žádosti znovu rozhodla se zřetelem na námitky st-lky dodatečně proti stavbě vznesené.
To se stalo výměrem městského úřadu v K. z 11. prosince 1929, podle něhož městská rada uznala právem, že projektované stavby podle předložených plánů jsou z ohledu veřejných přípustné a technicky proveditelné, a vyslovila, že námitky firmy Noe St., akc. spol. toho obsahu, že touto stavbou značné množství uhlí pro uvedenou firmu bude ztraceno a tím její podnik nepříznivě dotčen, nejsou námitkami veřejnoprávními, nýbrž námitkami soukromoprávními, o nichž rozhodnouti přísluší civilním soudům.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka odvolání, v němž zejména namítala, že nebyly vyřízeny veškeré její námitky, které st-lka proti stavebnímu projektu vznesla. Okresní úřad ve Falknově n. Ohří výměrem z 27. ledna 1930 odvolání zamítl a k jednotlivým bodům jeho poznamenal toto: 1. K námitce, že stavebníci, nejsouce knihovními vlastníky stavební parcely, nebyli legitimováni k podání stavební žádosti, nebyla st-lka legitimována, poněvadž otázka, zda stavebníci v době podání stavební žádosti měli právo stavěti na stavební parcele, nedotýká se právní sféry st-lky. 2. Rovněž schází st-lce legitimace k námitce, že stavba byla provedena bez konsensu, neboť otázka, zda stavba bez konsensu byla provedena, a jaká opatření podle § 127 stav. řádu mají býti učiněna proti vinníkům, patří výhradně do volného uvážení stavebních úřadů, a nejsou vázána na nějaký návrh interesentů nebo sousedů. 3. Námitka, že st-lka požádala obec za přenechání dotčeného pozemku pro účely dolování, a požádala revírní úřad v Karlových Varech po zamítnutí této žádosti se strany obce za vyvlastnění onoho pozemku, jakož i další námitka, 4. že, dotyčné vyvlastňovací řízení, které dosud není skončeno, má prejudicielní význam pro přípustnost udělení stavebního povolení, nemá ve stavebním řádu opory. Podle judikatury nebrání uplatnění expropriačního práva ani udělení parcelačního povolení, ani udělení stavebního povolení (Budw. 5422/1907 A). Tvrzení, že námitky odkázané na pořad práva soukromého nejsou v rozhodnutí stavebního úřadu výslovně uvedeny, odporuje skutečnosti, ježto námitka, že stavbou bylo by firmě odňato ohromné množství uhlí, čímž nepříznivě dotčen by byl její závod, byla výslovně v rozhodnutí uvedena.
Další odvolání, které st-lka proti rozhodnutí okresního úřadu podala, bylo zamítnuto nař. rozhodnutím z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Po stránce formální vytýká stížnost, že žadatelé o konsens nebyli vůbec legitimováni k podání stavební žádosti, poněvadž v době, kdy žádost podali, nebyli ještě vlastníky staveniště, nýbrž vlastníkem byla ještě obec K., a že tudíž žádost jejich měla již z tohoto důvodu býti zamítnuta. Rekursní instance zamítly uvedenou námitku st-lky již v řízení správním vznesenou pro nedostatek její věcné legitimace k uplatňování této námitky, poněvadž otázka, komu náleží stavební pozemek, nijak se nedotýká subjektivních práv sousedů. Učinily tak právem, neboť, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8513/30, příslušejí interesentům ve stavebním řízení obranné prostředky pouze za tím účelem, aby stavbou, jež neodpovídá ustanovením stav. řádu, nebyly dotčeny jejich zájmy chráněné stav. řádem, nikoliv nárok na to, aby nikdo nepovolaný v jejich sousedství nestavěl, ježto s hlediska jejich zájmů chráněných stav. řádem je lhostejno, kdo o stavební povolení zažádá a je sobě vymůže. Nemůže tedy st-lka v odmítnutí dotčené své námitky důvodně spatřovati porušení svých subj. práv.
Další procesní vadu, resp. nezákonnost shledává stížnost v tom, že stavba byla schválena podle předložených plánů, ačkoliv se nejedná o stavbu, která teprve podle předložených plánů měla by se provésti, nýbrž o stavbu, která již bez konsensu provedena byla. Také tato námitka jest bezdůvodná.
Z předpisů §§ 30, 31, 32, 33, 38 a 42 čes. stav. řádu se podává, že základem pro povolení určité stavby jsou stranou předložené plány, o jichž schválení má úřad rozhodnouti. Není tedy nezákonné, když úřad schválil stavbu podle předložených plánů, třeba projektovaná budova byla již vystavěna.
Stížnost dále vytýká, že nelze udělovati dodatečné povolení ke stavbě nad dolovými měrami, ježto by tím byl porušen nárok majitele důlního podniku, plynoucího z ustanovení § 106 obec. hor. zák., podle něhož je majitel důlního podniku osvobozen od povinnosti k náhradě škody způsobené dolováním na budovách, které po propůjčení dolových měr byly postaveny bez stavebního povolení. Námitka tato spočívá na mylném právním názoru. Jest pravda, že majitel důlního podniku není povinen k náhradě škody na budovách, které bez stav. povolení byly postaveny nad dolovými měrami, z toho však neplyne, že budovy takové nesmějí dodatečně býti konsentovány. Stavební řád v § 127 odst. 2 výslovně připouští dodatečné konsentování staveb bez stav. povolení zřízených a není proto okolnost, že stavba byla provedena bez konsensu, sama o sobě překážkou pro její povolení. Udělením dodatečného povolení nemůže býti dotčen nárok majitele důlního podniku čerpaný z § 106 obec. hor. zák., neboť nárok ten je podmíněn tím, že stavebník nevymohl si pravoplatného stav. konsensu. Ovšem udělení stavebního konsensu působí teprve ex nunc, a bylo by nezákonným, kdyby stav. úřad jím vydaný konsens opatřoval zpětnou účinností (srov. Boh. A 5832/26). V tomto případě však nic nenasvědčuje tomu, že by udělený stavební konsens podle obsahu svého měl míti zpětnou účinnost.
Dále namítá stížnost, že stavební povolení mělo býti odepřeno také z tohoto důvodu, poněvadž důležitý veřejný interes státu vyžaduje toho, aby uhelného bohatství pod staveništěm bylo plně využito, čemuž bylo by zabráněno, kdyby stavba byla povolena a budova postavena. K námitce takto formulované není však st-lka legitimována, neboť jako interesentka může hájiti pouze své vlastní zájmy, nikoliv veřejné zájmy státu. Pokud st-lka přivádí k platnosti i porušení svého vlastního zájmu, jejž má na vyčerpání uhelného bohatství pod staveništěm, jest tato výtka její bezdůvodná, neboť z předpisů stav. řádu nelze dovoditi, že by stav. povolení bylo odepříti tehdy, když by stavba měla za následek nějaké obmezení v těžbě vyhrazených minerálů pod staveništěm se vyskytujících. Předpisu § 47 stav. řádu, ustanovujícího, že povolení nových budov obytných má býti odepřeno tam, kde staveniště ohroženo jest velkým nebezpečím vody, posunováním země, stržemi, aneb nebezpečím jiným, nebo kde odlehlá poloha, ohledy. bezpečnosti před ohněm, ohledy zdravotní, aneb jiné veřejné příčiny vzbuzují proti tomu obavy podstatné, nemůže st-lka důvodně se dovolávati, ježto jinými veřejnými příčinami podstatné obavy vzbuzujícími míněny jsou zde, jak již z předchozího výpočtu patrno, pouze závady policejní, které staví se v cestu uskutečnění projektu, nikoli však jakékoliv veřejné zájmy vůbec. Nelze tedy odpírati stavební konsens z důvodu, že následkem stavby na povrchu nemohly by uhelné vrstvy, ležící pod povrchem staveniště, býti řádně využity. St-lka také nemůže uvedenou námitku opírati o § 36 stav. řádu, který nařizuje, že při komisionelním řízení mají plány býti zkoušeny též s ohledem na zdravotní a jiné poměry veřejné, neboť veřejnými poměry míní se v této souvislosti ony veřejné poměry, které ustanoveními stav. řádu jsou chráněny, nikoliv jakékoliv jiné veřejné poměry vůbec.
Také námitka, že nař. rozhodnutí jest nezákonné, poněvadž st-lka ještě před podáním stavební žádosti uplatnila vůči obci jako knihovní majitelce staveniště nárok na přenechání dotyčné parcely k účelům dolování, a když obec požadavku jejímu nevyhověla, požádala za jeho vyvlastnění po rozumu § 98 a násl. obec. hor. zák., jest bezdůvodná. Uvedené okolnosti nejsou podle stav. řádu překážkou pro udělení stav. povolení, ježto stav. řád nemá ustanovení, podle něhož nesmělo by stav. povolení býti uděleno pro stavbu na takovém staveništi, za jehož přenechání k účelům dolování, resp. vyvlastnění pro tyto účely bylo žádáno majitelem důlního podniku dříve, než byla podána žádost za povolení stavby. Uplatnění nároku na přenechání pozemku k účelům dolování, resp. podání žádosti za vyvlastnění jeho pro tyto účely nemá tedy ten účinek, že před pravoplatným zamítnutím nároku majitele důlního podniku nesmí požadovaný pozemek býti zastavěn. Opak nedá se dovodili ani z předpisu §§ 17 a 99 obec. hor. zák., neboť tyto vůbec nejednají o přípustnosti zastavění určitého pozemku, nýbrž pouze o přípustnosti kutání na něm a jeho vyvlastnění pro účely hornictví.
O tom však, zda stavba provedená na základě stav. povolení, o které bylo žádáno dle předpisů hor. zákona, tvoří překážku vyvlastnění dotčeného pozemku ve smyslu §§ 17 a 99 hor. zák., nepřísluší rozhodovat úřadu stavebnímu, nýbrž úřadům uvedeným v § 101 hor. zák. (srov. Budw. A 5422/1907). Stížnost namítá dále, že nebylo rozhodnuto o petitu st-lky, aby bylo zjištěno, že stavba byla provedena bez stav. povolení. Žal. úřad domnívaje se, že st-lka žádá za konstatování této okolnosti z důvodu dalšího jejího petitu, aby zakročeno bylo proti těm, kdož nesou vinu na provádění stavby bez stav. konsensu, odmítl uvedený požadavek st-lky, ježto o provedení trestního řízení podle § 127 stav. řádu rozhodují stav. úřady podle svého volného uvážení, nejsouce vázány na nějaký návrh interesentů. Naproti tomu namítá stížnost, že st-lka svým návrhem chtěla dosáhnouti prejudicielního výroku stav. úřadu pro případný svůj civilní spor o náhradu škody podle § 106 obec. hor. zák., poněvadž pro spor tento má skutečnost, zda byla stavba po propůjčení dolových měr provedena bez stav. povolení, význam rozhodující. Nss nemohl uznati, že by st-lka odmítnutím uvedeného návrhu byla ve svých subj. právech nějak dotčena. Stav. úřad měl před sebou žádost za udělení stav. povolení. Pro toto rozhodnutí o této žádosti nemá významu okolnost, že st-lka stavěla bez řádného stav. povolení, neboť, jak svrchu uvedeno, pro tuto okolnost nelze stav. povolení odpírati, jestliže stavba jinak předpisům stav. řádu vyhovuje. Pokud pak jde o zmíněný určovací výrok o skutečnosti pro případný civilní spor závažné, nemá stav. řád ustanovení obdobného onomu, jež dává civ. řád soudní v § 228 o určovacích žalobách, a ani nepřímo nelze z ustanovení řádu stav. dovoditi povinnost úřadu stav., aby pro případný budoucí soudní spor rozhodoval k žádosti strany o prejudicielní otázce, zda určitá stavba zřízena byla po propůjčení dolových měr bez stav. povolení. Proto odepřel-li úřad st-lce vydání takového výroku, nemůže tato důvodně tvrditi, že byla tím zkrácena ve svém právu.

Citace:

č. 10151. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 587-592.