Č. 3401.

Pensijní pojištění. — Administrativní řízení: I. Ve věcech pensijního pojištění nemůže býti řeči o právní moci rozhodnutí v tom smyslu, že by rozhodnutí vadné, odporující kogentním normám o pens. poj. nesmělo úřadem býti změněno a že by nezákonný stav musil zůstati zachován. — II. Třebas rozhodnutí zsp-é, kterým bylo uznáno, že určitý zaměstnaec pojistné povinnosti pensijní nepodléhá, nabylo formální právní moci, může ministerstvo soc. péče z moci úřední — má-li výrok ten za nezákonný — vysloviti, že zaměstnanec od doby nového rozhodnutí pens. pojištění podléhá. — III. Podléhají vzorkaři v továrně na stroje pojistné povinnosti pensijní?
(Nález ze dne 27. března 1924 č. 21 139/23).
Věc: Firma Českomoravská-Kolben, akciová společnost, dříve První Českomoravská továrna na stroje v Praze (adv. Dr. Boh. Ciller z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. rada Dr. Br. Wellek — za zúčastněnou stranu adv. Dr. Lev Winter z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo ve sporu stěžující si společnosti o pensijní povinnost pojistnou vzorkařů Jindřicha B. — — — vysloveno, že podléhají povinnosti pensijního pojištění a to z těchto důvodů: — —
Dále vyslovilo min. z moci úřední na základě § 78 pensijního zák., že vzorkař Josef S. a František Š., ohledně nichž vešlo rozhodnutí 1. instance již ve formální právní moc, podléhají z těchže důvodů jako ostatní uvedení vzorkaři pojistné povinnosti a to ode dne doručení nař. rozhodnutí počínaje.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto: I. Pokud jde o pojišťovací povinnost vzorkařů Josefa S. a Františka Š., vznáší stížnost námitku věci rozsouzené uvádějíc, že rozhodnutí zsp-é z 28. prosince 1920, jímž vysloveno, že vzorkaři pojistné povinnosti nepodléhají, vešlo, nebyvší, pokud jmenovaných se týkalo, vzato v odpor, ohledně nich v moc práva.
Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Pensijní pojištění je pojištěním nuceným. Normy pojištění to upravující náleží ke kogentním normám práva veřejného, jichž provádění nařízeno je v zájmu veřejném. Ohledně takových norem nemůže vůbec býti řeči o právní moci rozhodnutí v tom smyslu, že by rozhodnutí vadná, těmto normám odporující, nesměla býti měněna a nezákonný stav musel býti zachován. Jsouť úřady povinny takové normy prováděti v zájmu veřejném a nelze ani nadřízenému úřadu upříti právo, aby, zjistí-li, že rozhodnutím nižší instance založen byl právní stav zákonu odporující, zjednal nápravu. Proto nelze zásadně shledati v nař. rozhodnutí nezákonnost, když přes to, že rozhodnutí zsp-é ohledně pojistné povinnosti Josefa S. a Františka Š. nebylo v pořadí instancí vzato v odpor, je změnil a takto odstranil stav, který dle názoru žal. úřadu odporoval zákonu. Zda ovšem stav založený oním rozhodnutím zsp-é odporoval zákonu resp. odpovídá-li mu stav založený nař. rozhodnutím, jest otázkou jinou.
II. — — —
IV. Nař. rozhodnutí vyslovilo, že vzorkaři tam uvedení jsou povinni pensijním pojištěním, poněvadž činnost jejich není činností podřízeného významu, nýbrž činností převážně duševní. Opřel tedy žal. úřad své rozhodnutí o ustanovení § 1, odst. 2. lit. a) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb.
Stížnost tuto převážně duševní činnost vzorkařů popírá a tvrdí, že jsou dělníky, kteří dle § 1, odst. 1. cit. zák. pojištěním povinni nejsou.
Svůj výrok, že vzorkaři oni jsou převážně duševně činnými, opírá žal. úřad o následující skutkové zjištění: Vyrábějí modely podle konstruktivních výkresů, které jsou kresleny obyčejně v jiném měřítku, než v jakém má býti model ve skutečnosti vyroben. Mimo to zhotovují vzorky dle starých opotřebovaných odlitků neb starých modelů. Výkresy neobsahují pravidelně těch technických údajů, jichž je potřebí k zhotovení vlastního modelu a jaderníku. Vzorkař musí býti obeznámen s dalšími pracemi, zejména s prací slévačskou a závisí na správném modelu celý rychlý a správný postup dalších prací. Při zhotovování dřevěných modelů vzorkař má na zřeteli, z jakého materiálu budou vzorky odlity a dle toho musí model dle smršťovacích měr vyrobiti.
Dle toho považuje tedy žal. úřad činnost vzorkařů proto za činnost převážně duševní, poněvadž tito vyrábějí modely dle výkresů zhotovených v jiném měřítku, než v jakém model má býti vyroben, poněvadž výkres ten nemá pravidelně technických údajů, jichž k zhotovení modelu je zapotřebí, a poněvadž musejí při zhotovování modelů míti zřetel i k materiálu, z něhož budou vzorky odlity a proto musejí vzorek zhotovovati dle smršťovacích měr.
Nss musil především zkoumati, zda zjištění skutkové o tom, co a jak vzorkaři oni dělají, zakládá se na řízení bezvadně provedeném, poněvadž teprve pak možno přistoupiti ke zkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí, zda totiž činnost ta právem či neprávem jako činnost převážně duševní byla kvalifikována.
Žal. úřad opirá ono své skutkové zjištění o výsledek komisionelního šetření, jež konáno bylo v továrně st-lčině dne 24. června 1921. Dle protokolu toho bylo prvním předmětem zjištění způsob činnosti vzorkařů a obsahuje protokol ten to, co žal. úřad v nař. rozhodnutí jako své zjištění skutkové uvádí.
Dle protokolu toho vyhradila si však stěžující si firma podati své protivyjádření. již v tomto protivyjádření uvedla st-lka, že vzorkaři pracují modely dle výkresů zhotovených ve výměře stejné a jen někdy zmenšené, vzorkaři v automobilce však vždy dle výkresů zhotovených ve výměře stejné. Dále uvedla, že i v případech, kde jde o měřítko zmenšené, jsou míry udány ve výkresu ciferně, takže stačí mechanické jich přenesení, aniž by bylo potřebí nějakého propočítávání. Stejně má se věc při zhotovování modelů dle starších vzorků, kde vzorkař má i skizzu. Technické údaje t. j. míry jsou vždy na výkresu. Pokud jde o míry smršťovací, tvrzeno v onom vyjádření, že tyto nanášejí se zvláštním měřidlem, zhotoveným v příslušném smršťovacím měřítku. Dle protivyjadření toho pracují modeláři fysicky a neliší se činnost jejich od činnosti dělníka na př. krejčovského, který dle obrázku a střihu zhotovuje šat. V protivyjadření tvrzeno dále, že práce všech vzorkařů není stejná, že je různá dle oborů, v nichž pracují.
Protokol z 24. června není stěžující si firmou vůbec podepsán, neobsahuje meritorního vyjádření firmy a nelze tedy tvrditi, že tato to, co ohledně způsobu činnosti kategorie vzorkařů ex commissione bylo zjištěno, uznala, když v protivyjadření k protokolu podaném proti zjištění tomu v určitých směrech brojí.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí k protivyjadření tomu nezaujal žádného stanoviska, nýbrž prostě převzal do nař. rozhodnutí ono zjištění činnosti kategorie vzorkařů, jak v protokole je uvedeno.
To liší se však od toho, co strana v protivyjadření uvedla, v podstatných bodech (v jakém měřítku vyhotoveny jsou výkresy event. jsou-li v nich přesně udány míry ciferně, jsou-li i při starých vzorcích výkresy, třeba-li, aby vzorkaři smršťovací míry si vypočítávali či jde-li o mechanické měření smršťovacím měřidlem) a nezmiňuje se vůbec o způsobu fysické práce vzorkařů. Okolnosti, jež v protivyjadření st-lka popírá, považuje však samo nař. rozhodnutí za rozhodné pro posouzení činnosti vzorkařů. Stížnost u nss podaná taktéž správnost zjištění žal. úřadu v těchto směrech popírá.
Za toho stavu věcí musel nss shledati, že skutkové zjištění žal. úřadu, zejména že vzorkaři vyrábějí modely dle výkresů zhotovených pravidelně v jiném měřítku, bez bližších technických údajů, a že musí zhotovovati model dle smršťovacích měr, i j. že sami musí míti zřetel k materiálu, z něhož budou odlitky zhotoveny, nebylo bezvadné, a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 6 zák. o ss.
Další podstatnou vadu shledává nss v tom, že žal. úřad považuje činnost všech zaměstnanců, o které jde, za úplně stejnou, ač strana již v administrativním řízení to popřela a uvedla, že činnost jejich se liší.
Bude věcí administrativního úřadu, aby hledě k námitkám stěžující si firmy, v onom protivyjadření uvedeným, doplnil šetření v tom směru, kteří ze zaměstnanců konají práce stejné a aby pak za účasti stran celý postup práce event. několika různých kategorií vzorkařů přesně zjistil.

Citace:

č. 3401. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 874-877.