NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3794.

Akciové společnosti: *Nostrifikace akciové společnosti se sídlem mimo území republiky čsl. nenastává již vyzváním po rozumu § 1 zák. č. 12/1920, nýbrž teprve splněním podmínek ve vyzvání tom uložených. Mimořádná opatření poválečná: Soupis pohledávek tuzemských subjektů proti anglickým příslušníkům.
(Nález ze dne 23. června 1924 č. 14 308/23).
Věc: První strojírenská společnost v B. proti ministerstvu financí o přihlášení pohledávek za příslušníky anglickými.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. fin. podání st-lky, kterým přihlásila své právní závazky vůči anglickým státním příslušníkům dle vl. nař. z 30. března 1922 č. 109 Sb., a to z důvodů, že st-lka neměla dne 18. března 1922 sídla na území republiky čsl. a teprve po 3. dubnu 1922 na toto území své sídlo přeložila, takže podle §§ 1 a 3 cit. vl. nař. soupisem povinna není.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Podle § 1 cit. vl. nař. jsou jen takové osoby fysické nebo právnické soupisem svých soukromoprávních nároků a závazků vůči anglickým příslušníkům státním povinny a úřad jest tedy povinen soupisy ty jen od takových osob přijímati, které v době nejdéle od 18. března 1922 aspoň do dne účinnosti tohoto nařízení (t. j. dne 3. dubna 1922) měly řádné bydliště nebo sídlo na území republiky čsl. a které v téže době měly zároveň všechny vlastnosti právních podmětů čsl. Tyto posléz uvedené vlastnosti determinuje § 2 cit. nař. a žádá u osob právnických, a jiných obdobných samostatných jednotek hospodářských, aby aspoň nadpoloviční většina členů správního sboru, který podle zákona nebo podle stanov takové nefysické osoby zastupuje a jmění jejich spravuje (správní rada, správní výbor), měla vlastnosti požadované na osobách fysických, totiž státní příslušnost republiky čsl., a aby kromě toho hlavní podnik byl v rozhodné době (§ 1) na území této republiky.
Podle § 3 téhož nař. osoby fysické, právnické i jinaké obdobné samostatné jednotky hospodářské, které v rozhodné době (§ 1) neměly sice náležitých vlastností (§§ 1 a 2), avšak kterým do dne účinnosti tohoto nařízení přiznána byla povaha právního podmětu čsl. (opcí, nostrifikací), posuzují se pak, jakoby v čas náležité vlastnosti byly měly.
Není sporno, že stěžující si akciová společnost neměla v rozhodné době (§ 1) sídlo na území republiky čsl., nýbrž ve Vídni; dle vlastního tvrzení stížnosti usnesla se teprve dne 12. dubna 1922 50. valná hromada stěžující si společnosti na tom, aby sídlo bylo přeloženo do Brna a příslušný zápis do obchodního rejstříku stal se dne 30. prosince 1922.
Stěžující si společnost mohla se tedy účastniti soupisové akce dle cit. vl. nař. jen tenkráte, kdyby jí do dne 3. dubna 1922, jako dne účinnosti tohoto nařízení, bývala přiznána povaha právního podmětu čsl., což by při akciové společnosti mohlo se státi pouze nostrifikací (§ 3).
A tu právě jest jádro sporu. St-lka dovozuje totiž, že její nostrifikace nastala výnosem min. obch. z 24. února 1922, kdežto žal. úřad stojí na stanovisku, že nostrifikace se jí mohlo dostati teprve po přeložení sídla na území Čsl. republiky, tedy po dni 30. prosinci 1922, kterýž den jiz nespadá do doby podle § 1 a § 3 vl. nař. rozhodné.
Cit. výnos min. obch. jest vyzváním ve smyslu § 1 zák. z 11. prosince 1919 č. 12 Sb. ex 1920, kterým se zahajuje jednání k nostrifikaci vedoucí. V něm stanoveny jsou podmínky, na jichž splnění jest závislým výrok o nostrifikaci. Podmínky ty ukládají mezi jiným i určité změny ve stanovách, které pravoplatně mohou býti provedeny jen se schválením min. vnitra, a na to jest ve výnosu onom také důraz kladen.
I kdyby nejliberálnějším výkladem mohl výnosu tomu dán býti význam, že min. jím projevilo ochotu stěžující si firmu nostrifikovati, vyhoví-li podmínkám jí uloženým, nelze přece nijak pokládati jej za vyslovení nostrifikace ještě před splněním těchto podmínek. Podle názoru stížnosti byl by cit. výnos nostrifikací s resolutivní výminkou, kdežto soud naň může hleděti nanejvýše jako na nostrifikaci s výminkou suspensivní, takže nostrifikace nastane, až určité úkony stěžovatelce uložené budou splněny.
Poněvadž pak usnesení o přeložení sídla společnosti z Vídně do Brna stalo se až dne 12. dubna 1922, a zápis toho do obchodního rejstříku až dne 30. prosince 1922, nemohla nostrifikace nastati nejpozději dne 3. dubna 1922, jak žádá § 3 vl. nař.
Nebyla tudíž st-lce do dne účinnosti vl. nař., t. j. do dne 3. dubna 1922 přiznána povaha podmětu čsl. a nenastala pro ni výhoda v § 3 vl. nař. stanovená. Proto není st-lka povinna soupisem v tomto vl. nař. upraveným, ani není úřad povinen soupis taký od ní přijati. Jest tedy se zákonem ve shodě, odmítl-li žal. úřad soupis st-lkou předložený.

Citace:

č. 3794. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 179-181.