NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Č. 7335.

Učitelstvo. — Zaměstnanci veřejní: I. *Předpis § 29, odst. 4 služ. pragmatiky úřednické z roku 1914 platí podle čl. II. zák. paritního č. 274/19 také na učitelstvo veř. škol národních (před 1. lednem 1926). — II. * Učiteli veř. školy národní nelze odepříti započtení doby služební pro postup platový a časový a pro vyměření výslužného již z důvodu, že jde o dobu neomluvené nepřítomnosti ve službě ve smyslu § 29, odst. 4 služ. pragm. úřednické.
(Nález ze dne 6. června 1928 č. 15.495.)
Prejudikatura: Boh. A 2983/23.
Věc: František B. v K. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran nezapočtení doby pro postup požitkový a pensi a stran srážky s aktivních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro vady řízení, dílem pro nezákonnost.
Důvody: Zšr mor. přidělila výnosem z 21. prosince 1924 st-le, jenž byl do té doby — jako přespočetný definitivní učitel ad personam při druhé něm. obecné škole chlapecké v B., — přikázán k vyučování češtině na obecné škole něm. v O., od 1. ledna 1925 až do odvolání k vyučování nepovinnému jazyku německému na dívčí občanskou školu v K. St-l hlásil se dne 4. ledna 1925 u ředitelství dívčí školy občanské v K. k nastoupení služby, poněvadž však nedostal bytu ani rodinného, ani pro sebe a dostav byt až koncem ledna 1925, nastoupil službu teprve 1. února 1925. Pro tento odklad bylo se st-lem zavedeno disc. řízení, které skončilo tím, že mu podle usnesení ošv-u v K. ze 4. června 1925 byla udělena písemná důtka. Nato vyslovila zšr, že se st-li — jelikož neomluveně a svévolně byl nepřítomen školnímu vyučování po dobu delší tří dnů — doba takto zmeškaná od 7. ledna do 31. ledna 1925 ve smyslu výn. min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105 vydaného k provedení zák. č. 251/22 nezapočítá ani do postupu, ani pro pensi a nařídila, aby částka za tuto dobu přebraná byla st-li předepsána k náhradě.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné z těchto důvodů: »Podle ustanovení § 51 služ. pragmatiky nastává postup do platu nejblíže vyšší hodn. třídy, jakmile úředník služební čas k tomu cíli ustanovený ztrávil v témže služ. odvětví s platem bezprostředně předcházející třídy. Podle § 50 služ. pragmatiky nastane postup do vyššího stupně služného, jakmile úředník ztrávil zákonnou lhůtu s platem bezprostředně předcházejícího stupně služného, ač není-li zvláštními zákonnými předpisy z postupu toho vyloučen, a podle § 6 zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., podle čl. II. (§ 6) zák. z 19. září 1898 č. 172 ř. z. i podle čl. I. (§ 1.) zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. děje se postup tento po odsloužení stanoveného počtu let v příslušné hodn. třídě. Podle § 1. zák. z 14. května 1896 č. 74 ř. z. přísluší úředníkovi nárok na výslužné, které po 10. letech služby bez přerušení vykonaných činí 40% a za každý další rok služby 2% posledního započítatelného akt. služného. Z předpisů těchto jde, že pro postup do vyšších požitků i pro vyměření pense nelze započísti dobu, po kterou úředník svémocně službu nekonal. Ježto se vzhledem k ustanovení § 1. zák. ze 13. června 1922 č. 251 Sb. předpisy o tom, kdy postup státních úředníků nastane a kdy jest vyloučen nebo odložen, vztahují analogicky na učitele veř. škol národních, nelze st-li započísti ani pro postup do vyšších požitků, ani pro vyměření pense dobu, po kterou byl svémocně úřadu (služby) vzdálen. Při tom přihlíží se k tomu, že okolnost, že st-l ihned nemohl nalézti v novém působišti bytu pro sebe a svou rodinu, nezbavuje ho povinnosti školní služby úřadem jemu uložené. Ježto pak doba, po kterou svémocně vzdálení v úřadě trvalo, jest přerušením školní služby, nepřísluší za dobu tu st-li ani nárok na služ. požitky.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Nař. rozhodnutí obsahuje dvojí výrok, jednak 1. že st-l nemá za dobu shora uvedenou nároku na služ. požitky, jednak 2., že doba ta se mu nezapočítává ani pro postup do vyšších požitků ani pro vyměření pense.
Ad 1. Pokud jde o ztrátu požitků za shora uvedenou dobu, shledává žal. úřad důvod k tomuto opatření v tom, že jde o dobu »svémocného vzdálení v úřadě«, která je »přerušením služby«. Žal. úřad neodvolává se tu na žádný positivní předpis zák. a ani zšr, dovolávajíc se toliko min. výn. ze 7. dubna 1923 č. 42105/1 který pojednává však toliko o »postupu učitelů do vyšších požitků«, tak neučinila. Přes to však neshledal nss v tomto nedostatečném odůvodnění podstatné vady řízení, když přec z celé souvislosti je zřejmo, že úřady spatřovaly základ pro své rozhodnutí v tomto směru v předpisu § 29. odst. 4 služ. pragmatiky úřednické a když patrně také stížnost pokládá tento předpis za základ nař. rozhodnutí, brojíc toliko proti upotřebitelnosti předpisu toho na učitele škol národních.
Podle § 29. odst. 4. služ. pragmatiky úřednické z r. 1914 pozbývá státní úředník bez újmy disc. zodpovědnosti požitků za dobu neospravedlněné nepřítomnosti, jestliže se svévolně déle tří dnů vzdaluje služby, aniž prokáže dostatečný důvod omluvný. Stížnost v tomto směru vytýká, že a) předpisu toho nelze podle čl. II. par. zák. použiti na učitelstvo a že i kdyby tak bylo lze učiniti, nelze b) požitky požadovati zpět po uplynutí sedmi měsíců a že konečně c) v daném případě vůbec nešlo o svévolnou a neomluvenou nepřítomnost ve službě. O námitkách těchto nss uvážil: Ad a) Podle čl. II. odst. 3. zák. č. 274/19 platí pro učitelstvo veř. škol národních ustanovení služ. pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., týkající se příjmů úřednictva státního. V nál. Boh. A 2983/23 vyložil nss předpis tento v ten smysl, že podle cit. čl. II. platí na učitelstvo veř. škol národních jen ony předpisy služ. pragmatiky úřednické, které se týkají hmotného postavení úřednictva. Shora uvedený předpis § 29. odst. 4. služ. pragmatiky úřednické, kterým se stanoví možnost ztráty požitků cestou administrativní, jest však předpisem týkajícím se hmotného postavení úřednictva a lze ho tudíž upotřebiti taky na učitele a tudíž taky na sporný případ. Při tom neměl nss příčiny zkoumati, zda shora vylíčený právní stav doznal po případě od 1. ledna 1926 změny důsledkem zák. z 24. června 1926 č. 106 Sb., když sporná doba spadá před účinnost cit. zák.
Ad b) Ztrátu požitků vyslovuje § 29. odst. 4. věta prvá služ. pragm. bez dalšího časového omezení; může tedy na ztrátu tu býti uznáno taky až po uplynutí delší doby, zejména, když teprve šetřením musí býti zjištěno, zda materielní podmínky (svémocná nepřítomnost bez dostatečné omluvy) jsou dány. Na tom nemění nic předpis 2. věty téhož odstavce, podle něhož požitky již vyplacené se sráží od nejbližší platby, poněvadž tu ovšem právě vzhledem na případnou nutnost bližšího šetření ve směru právě označeném je zahrnuta nejbližší platba, následující po vydání rozhodnutí o ztrátě nároku na požitky podle cit. předpisu.
Ad c) V daném případě byl st-l do K. výnosem zšr-y přikázán od 1. ledna 1925. Měl tedy povinnost, službu toho dne, resp. vzhledem k tomu, že mu příslušný dekret byl podle jeho údaje — úřady nepopřeného — doručen až 2. ledna 1925, tedy v nejkratší lhůtě odůvodněné služebními poměry a vzdáleností mezi dřívějším a novým služ. místem st-lovým, nastoupiti a také skutečně vykonávati, pokud buď udělením dovolené nebo povolením odkladu nebo z jiného omluvného důvodu by průtah nebyl odůvodněn.
Že by st-li příslušným orgánem byla bývala udělena formální dovolená anebo povolen odklad co do nastoupení a výkonu služby, st-l netvrdí, spatřuje však dostatečný omluvný důvod v tom, že nemohl v K. nalézti byt a to ani rodinný ani pro něho samotného.
Zákon (§ 29. služ. pragm. úřednické) uznává jako omluvný důvod pro nepřítomnost v úřadě »nemoc nebo jiné platné důvody«, aniž blíže udává, jaké to důvody jsou »platné«. Žal. úřad nedostatek bytu pro rodinu a pro st-le za takový platný důvod nepokládá, aniž blíže uvádí, proč; st-l v řízení tvrdil, že v K. nenašel bytu ani pro rodinu ani také pro sebe; správnost tvrzení toho žal. úřad nepopírá, avšak přes to neodůvodňuje vůbec, proč — zda snad zřetelem na možnost každodenního dojíždění z bydliště do K. anebo na případnou možnost přechodného ubytování v hostinci — přes tento nedostatek bytu by byl st-1 po názoru úřadu mohl svůj úřad v K. vykonávati. Tímto nedostatečným odůvodněním je jak st-li obrana, tak nss-u přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí ztíženo, pročež bylo nař. rozhodnutí v této části — pokud totiž jde o odejmutí požitků za dobu od 7. do 31. ledna 1925 — zrušiti podle § 6 zák. o ss. Ad 2. Výrok, že uvedenou dobu nelze započísti pro postup do vyšších požitků ani pro vyměření pense, odůvodnil žal. úřad poukazem na předpis § 1. zák. č. 251/22 a na různé předpisy ostatních zákonů v nař. rozhodnutí uvedených. Po názoru nss-u však neprávem. Podle § 7 zák. par. ve znění čl. 1. § 1. zák. č. 251/22 vztahují se obdobně na učitele předpisy o tom, kdy nastane postup státních úředníků do vyšších požitků.
a) Již z toho jde, že § 1. zák. 251/22 nelze se vůbec dovolávati v příčině nezapočtení nějaké doby pro vyměření pense; naopak nutno otázku započítatelnosti doby pro vyměření výslužného posuzovati podle § 27. a násl. zák. 274/19, kde však není stanoveno — na rozdíl od předpisu § 28. odst. 3. jednajícím o tom, které platy jsou pro vyměření výslužného započítatelny — že by co do započítatelnosti určité doby pro vyměření výslužného platily předpisy úřednické. Již proto nelze nezapočítání sporné doby do pense učitelské opírati také ani o předpis § 1. zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., takže nss neměl ani příčiny zkoumati, zda u státního úředníka bylo by lze podle tohoto předpisu vyloučiti ze zápočtu pro vyměření pense dobu neomluvené nepřítomnosti ve službě podle § 29. služ. pragm.
b) Pokud jde o nezapočtení sporné doby pro postup do vyšších požitků, tedy postup platový a časový, platí sice podle cit. čl. I. § 1. zák. 251/22 na učitele předpisy úřednické; avšak takovýto předpis nelze — jak žal. úřad se mylně domnívá — spatřovati ani v § 50 služ. pragm. stran postupu do vyšších stupňů platových ani v § 51. služ. pragm. stran postupu časového, ani v § 6. zák. č. 47 ř. z. z r. 1873, ani v čl. II. § 6. zák. č. 172/1896 ani v čl. I. (§ 1.) zák. č. 34/1907, poněvadž všecky tyto předpisy mají jako podmínku postupu do vyšších požitků na mysli jenom povšechně odsloužení určité doby s požitky určité platové stupnice, resp. určité hodn. třídy, tedy odsloužení určité doby ve vlastnosti úředníka zařazeného do určitého platu, nevylučuje však ze zápočtu toho dobu, po kterou úředník fakticky službu nevykonával pro nemoc nebo z jiného třebas nedostatečného důvodu omluvného; zejména pak nestanoví také služ. pragmatika, že by doba neomluvené nepřítomnosti ve smyslu § 29, odst. 4. byla vyloučena ze zápočtu pro postup platový nebo časový, ačkoliv § 50. odst. 1. in fine, resp. § 51. odst. 4. služ. pragm. nezapočítatelnost určité doby pro postup platový anebo časový předpokládá, resp. s jiného hlediska (podle kvalifikace) normuje. Takovéto vyloučení doby neomluvené nepřítomnosti z postupu požitkového nelze vyvozovati taky z § 29. odst. 3. služ. pragm. a contrario, poněvadž takový výjimečný zásah do práv zaměstnancových musel by býti stanoven přímo.
Pro nezapočtení sporné doby pro postup do vyšších požitků nelze tedy rovněž shledati zákonný podklad v předpisech nař. rozhodnutím uvedených. Dostatečný podklad pro stanovisko žal. úřadu nemůže tvořiti ani prov. výnos k zák. č. 251/22 (ze 7. dubna 1923 č. 42105 - I, Věstník č. 61), § 1. odst. 2. A, poněvadž pouhý výnos min. nemůže měniti stav ze zákona plynoucí.
Proto bylo nař. rozhodnutí, pokud jde o nezapočtení sporné doby pro postup platový, zrušiti podle § 7. zák. o ss.

Citace:

Výnos ministerstva sociální péče č. 5624 F-20 ze dne 6. prosince 1920, ..... Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1921, svazek/ročník 2, s. 66-70.