Čís. 1018.

Šestiměsíční promlčecí lhůta čl. 349 odstavec druhý obch. zák. platí pro všechny žaloby proti prodateli, jichž žalobní důvod jest odvozen z vadnosti zboží.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1921, Rv I 11/21.)
Žalující firma, koupivši od žalované firmy počátkem dubna 1919 vagon zelí, přikázala prodatelce, by zásilku zaslala přímo firmě H. v Chebu. Vagon zelí došel do Chebu dne 8. dubna 1919, zboží bylo žalující dne 10. dubna 1919 pozastaveno pro vady a byl proveden důkaz ku zajištění důkazu. Firmě H. vzešly tím výlohy, jež jí žalující strana nahradila a domáhala se jich po té v červnu 1920 na žalované. Žalovaná namítala proti žalobě mimo jiné, že byla podána opožděně vzhledem k ustanovení čl. 349 obch. zák. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl. Důvody: Nárok žalující strany zakládá se na porušení smlouvy kupní se strany žalované, která, jak sama doznává, dodala zboží zkažené, tedy smlouvu kupní nesplnila řádně, čímž vzešly žalující straně výlohy, jichž
výši žalovaná strana doznala a jichž náhradu žalující strana požaduje. Nárok ten jest tedy nárokem na náhradu škody dle § 1285 obč. zák., který žalující firmě právem přísluší a podléhá dle § 1489 obč. zák. promlčení tříletému, a nikoli, jak žalovaná strana mylně za to má, šestiměsíčnímu, dle čl. 349 obch. zák., kterážto lhůta jest tímto ustanovením zákona určena toliko pro oznámení vad prodávajícímu ať žalobou, ať námitkou. Že žalující firma tyto vady včas oznámila, žalovaná doznává a také upustila od své žaloby na zaplacení kupní ceny za onen vagon zelí žalující firmě
prodaný, i jest pouhým důsledkem, že nyní žalující firma se domáhá náhrady své škody nahoře vytčené. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Šlo tu o vady jakosti zboží, dodaného na základě hotového obchodu a dlužno na žalobu nazírati tak, že zakládá se na právním důvodu vad, a že pro zažalovaný nárok je vada jakosti zboží podnětem i podkladem. Žaloba taková promlčuje se však dle čl. 349 odstavec druhý obch. zák. v šesti měsících, počítajíc od dodání zboží, ať již se jedná o dodání jiného zboží, nebo vrácení výloh aneb o náhradu škody. Když tedy, jak přednesem stran je zjištěno, vagon zelí, který jest podkladem žaloby, do Chebu došel dne 8. dubna 1919, měla žalující firma, když náhradu nákladu na dodání zboží domáhati se chtěla, podati žalohu nejdéle do šesti měsíců po dodání zboží, t. j. do dne 8. října 1919. Protože však žalobu podala teprve dne 12. června 1920, stalo se tak opožděně, a slušelo se za tohoto stavu věci rozsudek změniti a žalobu zamitnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Soud dovolací sdílí plně právní názor, jejž projevuje soud odvolací výkladem čl. 349 obch. zák., a jenž zamítnutí žádosti opodstatňuje, napadený rozsudek názor ten případné odůvodňuje, důvody ty vývody dovolání nejsou nikterak oslabeny, pročež se na ně poukazuje. Dovolání napadá výklad ten jako nesprávný, leč neprávem. Článek 349. obch. zák. mluví sice jen o žalobách pro vady, nelze však pochybovati o tom, že má na mysli všechny žaloby, jimiž se uplatňují nároky, odvozované z vadnosti zboží, tedy i nárok na náhradu škody. Jeť intencí zákona, by obchodník nebyl dlouho v nejistotě o tom, jaké závazky mu z určitého obchodu vzcházejí, poněvadž toho vyžaduje řádný běh obchodování. Tomuto úmyslu zákonodárcovu vyhovuje výklad, jejž dává soud odvolací čl. 349 obch. zák., je proto výklad ten správným.

Citace:

č. 1007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 274-277.