NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 9861.

Učitelstvo (Podk. Rus): Poskytuje výnos min. škol. z 1. března 1923 č. 21200 nárok na mimořádné odškodné také učiteli veř. školy národní ze zemí historických, který byl na Podk. Rus přikázán na základě § 8 zák. č. 286/24 a § 72 služ. pragm. z r. 1917?
(Nález ze dne 29. dubna 1932 č. 4563.)
Věc: Mikuláš P. v Mukačevě proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. rada Kamil Buzek) o mimořádné odškodné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, odborný učitel státní školy měšťanské v Mukačevě, zažádal, aby mu na základě výnosu min. škol. z 1. března 1923 č. 21200, čl. III, § 7 bylo přiznáno mimořádné odškodné ve výši Kč 1500 měsíčně. Min. škol. zamítlo tuto žádost nař. výnosem z těchto důvodů: Mikuláš P. byl podle výnosu z 23. srpna 1928 přikázán k státní měšťanské škole v Mukačevě ve smyslu výnosu min. škol. ze 6. dubna 1927 č. 22290, uveřejněného ve Věstníku z roku 1927, str. 146—148, v jehož 1. odstavci se výslovně stanoví, že se učitelé budou přikazovati do jiného území podle §§ 8 a 27 zák. č. 286/24, anebo podle ustanovení § 72 zák. č. 319/1917 ř. z., uvedeného v platnost pro učitele škol národních ustanovením § 17 zák. č. 104/26. V přikazovacím dekretě jest pak ještě dále uvedeno, že se st-l přikazuje podle § 72 zák. č. 319/17 ř. z. Při přikazování na nové služební místo podle cit. předpisů, v přikazovacím dekretě uvedených, nemá st-l nároku na mimořádné přídavky.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
V konkretním sporu byl st-l dne 23. srpna 1928 zemským úřadem v Užhorodě přikázán službou k státní škole měšťanské v Mukačevě jakožto zastupující učitel, při čemž mu bylo zachováno jeho dosavadní místo definitivního učitele při obecné škole v B. ve školním okrese
Bohuslav, Nálezy správní XIV. 42 — Č. 9861 —
českotěšínském; st-l se domáhá mimořádného odškodnění učitelů na Podk. Rusi, zajištěného jim výnosem min. škol. z 1. března 1923 č. 21200, čl. III, § 7.
Výnos tento se podle svého obsahu a doby svého vydání zakládá na usnesení min. rady z 22. prosince 1920, obsahujícím zásady pro úpravu osobních poměrů civilních státních zaměstnanců na Podk. Rusi; v usnesení tom se stanoví, že přísluší »státním zaměstnancům na Podk. Rus odjinud zatímně přiděleným, ode dne 1. srpna 1920 až na další místo diet jakožto odškodné ženatým měsíčně 1500 Kč, svobodným měsíčně 1200 Kč. V důsledku bodu IX, posl. odst. zmíněných zásad ministerské rady, podle kterého »pro učitele státních škol obecných a občanských na Podk. Rusi má býti provedena obdobná úprava zvláštní«, vydán pro tyto učitele předpis shodný s předpisem vysloveným v »zásadách« pro státní zaměstnance právě min. výnosem z 1. března 1923 (srov. nál. Boh. A 5959/26).
Podle toho nutno sporné odškodné kvalifikovati jako náhradu pravidelných diet, o nichž jedná § 10 odst. 2. par. zák. č. 274/19 (zachovaný dosud v platnosti §em 27 a 41 zák. č. 104/26); poněvadž pak podle cit. § 10 zák. č. 274/19 nárok na pravidelné diety . . . . . řídí se předpisy vydanými o tom pro státní úředníky, je jednak patrno, že k založení právního nároku na odškodné není třeba zvláštního zákona nebo vl. nařízení vydaného k jeho provedení, ale že stačí tu i »předpis« jiné kvality, tedy zejména též usnesení min. rady, resp. na jeho podkladě vydaný výnos min. škol., jednak je tím také vysvětleno, proč min. škol. pouhým výnosem (z 1. března 1923 č. 21200) aplikoval ustanovení usnesení min. rady z 22. prosince 1920 na učitelstvo na Podk. Rusi.
Uvedený předpis min. výnosu z 1. března 1923 se nijak neodvolává na ustanovení zák. č. 605/19, jímž byly stanoveny zásady, podle nichž lze učitelstvo škol obecných a občanských dočasně přikázati na kterékoli služební místo v území republiky Čsl. Že předpis min. výn. ze dne 1. března 1923, třebas ho vzhledem k jeho obsahu lze použíti také pro nárok učitele, přikázaného podle zák. č. 605/19 — byl-li totiž tento učitel přikázán právě na Podk. Rus —, na diety, resp. mimořádné diety v uvedeném zákoně zmíněné avšak v něm samém neupravené, neslouží jen specielně pro účely toho zákona, plyne jednak z odlišného rozsahu působnosti onoho výnosu (jenž má na zřeteli jen učitele přikázané na Podk. Rus, avšak zase naopak se vztahuje na veškeré takové učitele státních škol obecných i občanských na Podk. Rusi, tamtéž odjinud zatímně přidělené, tedy ne pouze na takové, kteří byli přiděleni bez ohledu na své přání, a to samotným min. škol., dále se zachováním jejich dřívějšího místa definitivního (zák. č. 605/19) — jednak dále z toho, že byl tento výnos vydán bez výslovného vztahu k tomuto zákonu, jednak z terminování nároku stran odškodného, regulovaného ve výnosu zcela samostatně, jednak konečně z poměru tohoto výnosu k základnímu předpisu, obsaženému v usnesení min. rady z 22. prosince 1920, jež rovněž není v žádném vztahu k zák. č. 605/19. Výnos z 1. března 1923 lze tudíž vztahovati i na diety, resp. surrogát diet učitelů, kteří byli přikázáni na Podk. Rus podle norem jiných, než podle — Č. 9861 —
zák. č. 605/19, ovšem pokud tyto normy samotné neupravují otázku diet nezávisle od úpravy obsažené ve výnosu.
St-l odůvodňuje své stanovisko, podle něhož pro svůj nárok spatřuje základ ve výnosu z 1. března 1923, výslovně tím, že tento výnos nebyl žádnou pozdější normou zrušen a že se podle svého znění vztahuje co do zaručovaných výhod i na st-le. Žal. úřad sice ve svém rozhodnutí nezaujímá stanoviska, že by snad onen min. výnos byl býval výslovně zrušen nějakou normou pozdější, odůvodňuje však své hledisko zamítavé tím, že nelze výhod výnosu vztahovati na st-le, poněvadž služební poměr st-lův nastalý přikázáním na Podk. Rus jest poměrem, podléhajícím úpravě podle jiných předpisů, než podle onoho výnosu, a že těmito jinými předpisy není přiznáván nárok na odškodné na místě diet. — Právě jen o této otázce jest mezi stranami rozpor.
Žal. úřad vytčené své stanovisko blíže odůvodňuje jedině odkazem na znění dekretu, jímž byl st-l se zachováním svého def. místa v B. přikázán na Podk. Rus. Podle tohoto dekretu prý se stalo ono přikázání přímo, jednak nepřímo —, a to citací normativního výnosu min. ze 6. dubna 1927 č. 22290 — podle směrnic §§ 8 a 27 zák. č. 286/24 (srovnej I., odst. (1.) normativního výnosu) a též podle směrnic § 72 zák. z 28. června 1917, č. 319 ř. z., uvedeného pro učitele v platnost §em 17 zák. č. 104/26, ve kterýchžto předpisech zákonných však prý není uznáván ani založen nárok na odškodné, kterého se st-l domáhá.
Leč i kdyby slušelo vycházeti z toho, že přikázání st-le na Podk. Rus jest posuzovati podle norem, jichž se dovolává žal. úřad, nebylo námitek proti tomu, aby i na poměr učitele přikázaného takto, t. j. jinak než podle zák. č. 605/19, byly vztahovány požitkové předpisy výnosu z 1. března 1923, kdy přec §§ 8 a 27 zák. č. 286/24 ani § 72 zák. z 28. června 1917 č. 319 ř. z. neobsahují stran diet, resp. nějakého surrogátu diet takto přikázaného učitele žádného předpisu, který by vadil použití ustanovení výnosu z 1. března 1923. Neboť ustanovením odstavce 3. § 8 zák. č. 286/24, že 286/1924 sb., § 8.3, nelze dovozovati, že by zaměstnanec podle § 8 cit. zák. přeložený, resp. přikázaný nemohl míti vedle nároku na stálé požitky také ještě nárok na požitky dočasné (vedlejší) podle předpisů jiných; § 72 služební pragmatiky z roku 1917 pak nemá o požitcích přeloženého učitele vůbec předpisu.
Nelze proto shledati správným stanovisko žal. úřadu, že na případ st-lův nelze použíti předpisů cit. výnosu z 1. března 1923 již proto, poněvadž st-lovo přikázání na Podk. Rus se nestalo podle zák. č. 605/19, ale podle § 8 zák. č. 286/24 a podle § 72 služ. pragm. z roku 1917.
Nař. rozhodnutí jest tudíž v rozporu se zákonem a slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss příčiny zkoumati, zda zákon č. 605/19 dosud platí čili nic.

Citace:

č. 10570. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 288-288.