Č. 8302.

Živnostenské právo: I. O rozsahu dozorčího oprávnění nadřízeného úřadu živnostenského podle § 146 odst. 4 živn. řádu. — II. O významu a předpokladech dispense podle 3. odst. § 14 c) živn. ř.
(Nález ze dne 16. prosince 1929 č. 2244.)
Věc: Karel H. v B. proti ministerstvu obchodu o anulování dispense od průkazu způsobilosti a o zrušení živn. listu.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: I. Ministerstvo obchodu zrušilo nař. výnosem ze 4. května 1927 na základě 4. odst. § 146 živn. ř. rozhodnutí zsp-é v Praze z 26. ledna 1924, kterým byla st-li podle 2. a 3. odst. § 14 c) živn. řádu udělena dispens od předložení listu tovaryšského, pokud se týče listu výučného a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské, jakož i vysvědčení pracovního.
II. Dalším nař. výnosem z 23. června 1928 potvrdilo min. obch. v pořadu instančním rozhodnutí zsp-é v Praze z 31. května 1927, kterým byl k odvolání společenstva fotografů pro obvod obch. komory pražské zrušen výměr osp-é v Č. ze 14. listopadu 1926, jímž byla vzata na vědomí st-lova opověď živnosti fotografické se stanovištěm v domě čp. . . . v B. a vydán mu živn. list na tuto živnost.
O stížnostech na tato rozhodnutí podaných uvažoval nss takto:
Ad 1. Rozhodnutí sub I. bylo, jak se v něm výslovně konstatuje, vy- dáno na základě 4. odst. § 146 živn. řádu, podle něhož má nadřízený úřad z moci úřední zakročiti, zví-li o nedostatku nějaké zákonné náležitosti. Je tam upraven zvláštní institut dozorčího práva, jehož účelem je zjednati nápravu tam, kde živn. úřad nedopatřením, omylem nebo nesprávným použitím zákona způsobil nebo připustil stav, jenž jest v rozporu s kogentními předpisy materielními práva živn., a má tedy podle tohoto předpisu nadřízený úřad zabrániti dalšímu provozování živnosti, které se příčí zmíněným normám. Z pojmu úředního dozorčího práva plyne, že úřady mají právo z moci úřední zrušiti formálně pravoplatná rozhodnutí nižších stolic na škodu stran, jež z nich nějakých práv nabyly, právní moc rozhodnutí nižší stolice nebrání tedy nadřízenému úřadu, aby podle ustanovení 4. odst. § 146 živn. ř. z moci úřední zakročil, zví-l o nedostatku nějaké zákonné náležitosti. Výkon úředního dozorčího práva není vázán na zakročení stran, nýbrž děje se z povinnosti úřední. Je tedy lhostejno, jakým způsobem zvěděl úřad o nedostatku zákonné náležitosti.
V daném případě dalo podnět k zakročení živn. úřadu podání společenstva fotografů v Plzni. Je ovšem pravda, že min. obchodu výnosem ze 4. srpna 1924 odmítlo jako opožděné odvolání tohoto společenstva z rozhodnutí zsp-é, jímž byla st-li udělena dispens od předložení listu tovaryšského, pokud se týče listu výučného a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské, jakož i vysvědčení pracovního. Tato okolnost však nebránila dle toho, co bylo řečeno, úřadu, aby zakročil podle 4. odst. § 146 živn. ř., když shledal, že nedostávala se zákonná náležitost pro udělení řečené dispense.
Stížnost je vybudována na předpokladu, že nedostatkem zákonné náležitosti v daném případě je, že st-l nemůže předložiti list tovaryšský, pokud se týče list výučný a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské, jakož i vysvědčení pracovní. Tento předpoklad stížnosti jest mylný a nemá ve znění nař. rozhodnutí opory. Nedostatek zákonné náležitosti pro udělení dispense ve smyslu 2. a 3. odst. § 14 c) živn. ř. spatřoval žal. úřad v tom, že st-l neprokázal ve smyslu 3. odst. tohoto paragrafu, že byl jako pomocník alespoň po 3 léta zaměstnán v živnosti portrétní fotografie oprávněně, t. j. na základě živn. listu provozované.
Tvrdí-li stížnost, že nedostatek zákonné náležitosti nemohl býti vůbec uplatněn, poněvadž byl cit. rozhodnutím zsp-é z 26. ledna 1924 prominut a pravoplatně odstraněn, nemá pravdu, poněvadž tímto rozhodnutím bylo prominuto předložení listu tovaryšského, pokud se týče listu výučného a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské, jakož i vysvědčení pracovního. K nastoupení a samostatnému provozování portrétní fotografické živnosti nebyla však prominuta zákonná náležitost pro udělení této dispense ve 3. odst. § 14 c) předepsaná, totiž zaměstnání pomocníka v příslušné živnosti. Stížnost sama připouští, že st-l v oprávněně provozované živnosti řemeslné, totiž v živnosti portrétní fotografie jako pomocník zaměstnán nebyl, namítá však, že předpokladem udělení dispense, o kterou jde, není, aby žadatel byl zaměstnán u oprávněného živnostníka. Názoru tomuto přisvědčiti nelze. Živn. řád, užívaje ve 3. odst. § 14 c) výrazu »živnost«, má na mysli jen řemeslnou živnost opráv- něně provozovanou a nezahrnuje pod pojem tento i pouhé faktické neoprávněné provozování řemeslné živnosti po živnostensku. Nss vyslovil v nál. Boh. A 2885/23 a 3843/24 právní názor, že průkaz způsobilosti požadovaný §em 13 a) živn. řádu nelze podat i vysvědčením o vyučení se v obchodě neoprávněně provozovaném, a že průkaz způsobilosti požadovaný dle § 14 k nastoupení živnosti řemeslné lze nabýti jen zaměstnáním jako učeň a pomocník v takové živnosti řemeslné, která je provozována oprávněným způsobem, t. j. na základě příslušného živn. listu. Z úvah v těchto nálezech obsažených vyplývá závěr, že ani průkaz požadovaný ve 3. odst. § 14 c) nelze podati vysvědčením o zaměstnání pomocníka v živnosti, která je provozována neoprávněně, t. j. nikoli na základě živn. listu. Opačné tvrzení stížnosti nemá v zákoně opory. Je-li však zákonným předpokladem udělení dispense dle 3. odst. § 14 c) zaměstnání pomocníka v příslušné řemeslné živnosti provozované oprávněně, pak udělení dispense od předložení vysvědčení pracovního žadateli, jenž byl zaměstnán jako pomocník v živnosti neoprávněně provozované, zakládá nedostatek zákonné náležitosti dle 4. odst. § 146 živn. ř.
V 3. odst. § 14 c) není stanoven případ materielní dispense, totiž dispense od zaměstnání pomocnického, nýbrž výslovně formální oprávnění k udělení dispense, aby osvědčení o skutečných poměrech pracovních, která si snad již nelze opatřiti, byla nahrazena. Právní moc rozhodnutí, jímž byla udělena dispense od předložení pracovního vysvědčení dle cit. zák. ustanovení přes to, že žadatel nebyl zaměstnán v živnosti oprávněně provozované, nezbavuje úřad ani práva, ani povinnosti, aby pro nedostatek zákonné náležitosti zakročil a udělenou dispens zrušil. Správnost tohoto výkladu, opírajícího se o znění a ducha zákona, nemůže býti zvrácena tím, že jeho praktické provedení způsobí st-li, byť i snad nezaviněně, újmu.
Se zřetelem na svrchu zmíněný mylný předpoklad stížnosti o tom, pro který nedostatek zákonné náležitosti úřad v daném případě zakročil, nedotýkají se podstaty nař. rozhodnutí námitky, že nedostatek zákonných náležitostí nevyšel na jevo teprve po rozhodnutí, jímž byla st-li udělena řečená dispense, nýbrž že žal. úřad při svém rozhodování o opravném prostředku proti udělení této dispense o nedostatku zákonné náležitosti věděl, že prominutí její má stejný účinek, jako kdyby náležitost ta byla prokázána, jakož i že vysvědčení o zaměstnání st-lově jako »mimořádný učeň« u Jana S. a o konání prací spadajících do oboru fotografie pro něho, nebylo podkladem rozhodnutí zsp-é, kterým byla st-li udělena zmíněná formální dispens. — — — —
Ad II. Ve stížnosti na rozhodnutí sub II. uvedené namítá se především, že rozhodnutí toto nemělo býti vůbec vydáváno, poněvadž o věci, jíž se toto rozhodnutí týká, bylo již dříve rozhodnuto výnosem min. obch. sub I. zmíněným. Z obsahu obou těchto rozhodnutí je nade vši pochybnost patrno, že předmětem jejich nebyla táž věc, nýbrž různé dvě věci. Vždyť rozhodnutím sub I. zmíněným byla anulována st-li pravoplatně udělená dispense od průkazu způsobilosti, kdežto rozhodnutím sub II. uvedeným byl v pořadu instančním zrušen jeho živu. list na provozování fotografické živnosti.
Vycházeje z nesprávného předpokladu, že rozhodnutí sub I. a II. uvedená týkají se téže věci, namítá st-l, že rozhodnutí sub II. nemělo býti ani proto vydáváno, protože stížnost společenstva fotografů v Plzni na udělení dispense od průkazu způsobilosti podaná byla rozhodnutím min. obch. ze 4. srpna 1924 odmítnuta a tím věc pravoplatně rozhodnuta, a že úřad nebyl oprávněn své pravoplatné rozhodnutí, z něhož nabyla strana práva, odvolati, nýbrž měl odvolání živn. společenstva odmítnouti. Než toto rozhodnutí týkalo se udělení dispense od průkazu způsobilosti, kdežto rozhodnutí sub II. platnosti živn. listu. Nejde opět o stejnou věc, nýbrž o dvě různé věci.
O nějaké obnově řízení nemůže býti řeči, poněvadž o platnosti živn. listu st-lova nebylo dříve rozhodováno, nýbrž teprve nař. rozhodnutím, a to v řádném pořadu stolic správních. Jsou proto bezpředmětný námitky s hlediska obnovy řízení vznesené.

Citace:

č. 8302. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 533-536.