NPD documents search: Právník, 58 (1919) - Právnická rychlopříprava Dra J. Schuberta

Č. 7283.

Vystěhovalectví. — Policejní právo trestní: * Skutková podstata přestupku § 20 č. 5. nař. z 8. června 1922 č. 170 Sb. je dána i tehdy, použil-li podnikatel dopravy (jeho zástupce) k odpovědi na dotaz interesenta ve věci vystěhovalecké litografovaného blanketu (formuláře) přizpůsobeného konkrétní odpovědi, který nebyl min-u soc. péče dříve předložen.
(Nález ze dne 18. května 1928 č. 8055.)
Věc: František H. v P. (adv. Dr. Aug. Straka z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona o vystěhovalectví.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Magistrát hl. m. Prahy uznal st-le nálezem z 12. srpna 1925 vinným přestupkem § 20, bodu 5 vl. nař. z 8. června 1922 č. 170 Sb., jehož se dopustil tím, že firma Canadian Pacific Railway Company, jejíž jest representantem, používala tiskopisů litografovaných dopisů s osobami, které se hodlaly vystěhovati, jako se to stalo v případech Pavla A. a Františka R. v únoru a březnu 1925, nemajíc těchto tiskopisů schválených podle § 20, bodu 5 cit. vl. nař. Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání.
O stížnosti uvážil nss toto:
V § 20, bodu 5 vl. nař. č. 170/22 se ukládá podnikatelům dopravy vystěhovalecké (jejich zmocněncům), aby zasílali měsíčně min-u soc. péče po dvou výtiscích všech tiskopisů, oběžníků, letáků, prospektů, návěští a pod., dávaných jimi do oběhu, z nichž jeden, opatřený visem min. soc. péče a jeho razítkem vrácen bude ihned podnikateli, aby jej zařadil do sbírky předepsané v § 17, lit. d). V tomto paragrafu se ukládá pod lit. d) podnikateli dopravy vésti chronologicky uspořádanou sbírku všech tiskopisů, prospektů, oběžníků, letáků, návěští a pod. ve věcech vystěhovaleckých, uveřejněných podnikatelem dopravy nebo jeho zástupci.
Nesporno je, že v každém případě sděleny byly Pavlu A. a Fran- tišku R. litografovanými přípisy podmínky, za kterých mohli by býti dopraveni do Ameriky. Spor je především o to, zda přípisy ty jsou tiskopisy ve smyslu § 20 č. 5 cit. nař. Stížnost to popírá, tvrdíc, že cit. norma slovy »tiskopisy, oběžníky, prospekty, návěští a pod.« míní jen mechanicky rozmnožený spis, kterého se užívá k účelům veř. oznamování, zejména agitačním, reklamním a propagačním, tedy spis, jenž není určen pro určitou individuelní osobu, nýbrž spis, při jehož rozšiřování je zcela lhostejno, která osoba ho obdrží. Nespadají však dle názoru stížnosti pod ustanovení to ony tiskopisy, t. j. výrobky mechanického rozmnožení, ve kterých uvedeny jsou jen části, jež v řadě případů zůstávají stejné, do nichž pak vepisují se údaje v individuelních případech různé. Takový »tiskopis«, jakmile se vyplní a pošle určité osobě, pozbývá charakteru tiskopisu, stane se individuielní listinou a nespadá proto pod »tiskopisy« v § 20 č. 5 cit. nař. uvedené. Že cit. ustanovení má na mysli jen tiskopisy onoho prvého druhu (tedy tiskopisy úplně již hotové, sloužící k účelům veřejného oznamování, propagačním), dovozuje stížnost z toho, že normy upravující vystěhovalectví chtějí zabrániti vystěhovalecké propagandě, tu stíhají tresty a proto zakazují dávání do oběhu a rozšiřování tiskopisů ve věcech vystěhovaleckých. Nikterak nechtějí však brániti tomu, aby tiskopisy onoho druhého druhu (formuláře) byly při odpovědích určitým osobám na jejich konkrétní dotazy posílány.
Nss názoru stížnosti nesdílí. Cit. ustanovení § 20 mluví výslovně o všech tiskopisech, dávaných podnikateli dopravy (jejich zmocněnci) do oběhu. Není pak v ustanoveních ani zákona o vystěhovalectví, ani prov. nařízení k němu vydaného opory pro výklad, že by, ač cit. § mluví o všech tiskopisech do oběhu dávaných, nebyl měl na mysli skutečně všechny do oběhu dávané tiskopisy, nýbrž jen ty, jež stížnost zařazuje do prvé skupiny, t. j. jen tiskopisy, sloužící všeobecným účelům reklamním. Již ta okolnost, že ustanovení § 20 bodu 5 stejně jako § 17 lit. d) vedle všech tiskopisů mluví o oběžnících, letácích, prospektech, návěštích a pod., svědčí o tom, že slovem »tiskopisy« nemíní právě jen ony tiskopisy sloužícím účelům propagačním, reklamním a agitačním, poněvadž pak vedle oběžníků, prospektů, návěští bylo by zbytečno uváděti ještě »všecky tiskopisy«. Vedle toho svědčí tomu i tato úvaha:
Již z § 5 zák. z 15. února 1922 č. 71 Sb. jde, že podnikatelé dopravy (jejich zmocněnci) nemohou a nesmějí bez povolení min. soc. péče ve věcech vystěhovaleckých vyvíjeti vůbec činnosti agitační a reklamní. Zřejmým důsledkem této zásady je ustanovení § 19 cit. zák., dle něhož i oznámení týkající se dopravy, jež obsahovati smí holá data, nesmí býti rozesílána bez vyzvání a že ve věcech vystěhovaleckých bez předchozího vyzvání neb dotazu nesmí býti s nikým navazovány styky a nesmí nikomu býti zasílány zprávy o věcech dopravních. Při výkladu ustanovení § 20 bodu 5 cit. nař. je tyto zásady míti na zřeteli. Vedle slovného znění ustanovení toho, mluvícího o všech tiskopisech a kromě toho o oběžnících, letácích, atd., je to právě okolnost, že podnikatelům dopravy je agitace a propagace vystěhovalectví, — bez svolení min. soc. péče — zapovězena, která svědčí tomu, že mylný je názor stížnosti, jakoby slovo »tiskopisy« v ustanovení tom týkalo se jen tiskopisů sloužících všeobecným účelům reklamním, a jakoby účelem ustanovení toho bylo jen zabrániti agitaci a reklamě formou, již min. neschválilo. Neboť již cit. předpisy chráněno je vystěhovalectví před všeobecnou propagací a reklamou.
Nesdílí proto nss názor stížnosti, že slovy »všecky tiskopisy« užitými v § 20 č. 5 cit. nař. míněny jsou jen takové tiskopisy, jichž užívá se k účelům veř. oznamování. Naopak dospěl nss k názoru, že nařízení mluvíc o všech tiskopisech chtělo podrobiti a podrobilo dohledu a censuře min. soc. péče i takové odpovědi na dotazy interesentů ve věcech vystěhovaleckých, jež jsou celkem stereotypní a které právě proto, že se často opakují, nebudou pravidelně pro každého interesenta zvlášť psány, nýbrž při kterých použije se tiskopisů — formulářů, které se pouze v příslušných odchylných částech vyplní. Positivní oporu pro názor ten shledal nss vedle slov »všecky« tiskopisy« a vedle toho, co svrchu řečeno o všeobecném zákazu propagace, i v § 19 lit. a) cit. zák. Tam ustanovuje se, co oznámení, týkající se dopravy, zaslané interesentu na jeho dotaz, smí obsahovati. Tu půjde pravidelně o takovou celkem stereotypickou odpověď, již s různými obměnami podnikatelé dopravy v celých desítkách ne-li stech interesentům na jejich dotazy zasílají. Jestliže podnikatel dopravy, třeba k vůli úspoře práce, oznámení takové dá mechanicky rozmnožiti, pak spadají pod pojem tiskopisů ve smyslu § 20 č. 5 cit. nař. a nesmí býti dána do oběhu, aniž dříve byla opatřena visem min-a soc. péče. Ratio ustanovení § 20 cit. nař., jež jako celé nař. vydáno bylo na základě § 18 cit. zák., který podrobnější ustanovení o dovozu nad podnikateli dopravy a jejich zástupci vyhražuje nařízení, je tu jasná; aby v takových hromadných oznámeních, pro něž nebude jednotlivých konceptů, neobsahovala ničeho, co dle cit. zák. ustanovení obsahovati nesmí. — A právě o taková oznámení, obsahující sdělení ve věcech vystěhovaleckých, šlo.
Jde proto jen o druhý requisit skutkové podstaty přestupku st-li za vinu kladeného, byly-li tyto tiskopisy jím dány do oběhu. Že nebyly předloženy min-u soc. péče, je mimo spor. Stížnost popírá, že byly dány do oběhu; stojí na stanovisku, že slova »dáti do oběhu« jsou opakem slova »zaslati« a poněvadž ona oznámení byla zaslána jen dvěma osobám, má za to, že skutková podstata přestupku, který vyžaduje, aby tiskopis byl dán do oběhu, není dána. Stížnost nemá však pravdu. Jestliže — jak svrchu vyloženo, podnikatel dopravy nesmí z vlastní iniciativy ve věcech vystěhovaleckých s nikým bez předchozího vyzvání neb dotazu navazovati styky, z čehož plyne, že i své tiskopisy atd., může zasílati jen na vyzvání tomu, kdo učiní nějaký dotaz, a vyžádá si zprávu, je zřejmo, že slova § 20 č. 5 cit. nař. »dáti do oběhu« nemohou míti ten význam, který jim přikládá stížnost. Naopak plyne z řečeného, že tiskopis je ve smyslu § 20 č. 5 cit. nař. dán do oběhu, jakmile byl poslán tomu, kdo podnikatele ve věcech vystěhovaleckých požádal o zprávu, informaci a pod.; neboť, jak plyne z § 19 zák. cit., takový způsob dávání do oběhu, jaký má na mysli stížnost, totiž rozšiřování tiskopisu, aniž by určeny byly pro individuelní osobu, není ve věcech vystěhovaleckých dovolen.
Stanovisko to, jež zaujal i žal. úřad, nevede nijak k důsledkům, jež uvádí stížnost, poukazujíc k tomu, že by pak podnikatel dopravy porušoval každým dopisováním § 20 č. 5 cit. nař. Vždyť st-l nebyl potrestán proto, že bylo tazatelům Františku R. a Pavlu A. na jejich dotazy odpovězeno, nýbrž proto, poněvadž při odpovědích těch bylo použito tiskopisů, jež min-u soc. péče nebyly předloženy.

Citace:

č. 7283. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 685-687.