NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4234.

S hlediska § 531 b) tr. zák. netřeba za všech okolností úplné náhrady škody, nýbrž jen náhrady podle sil [§ 229 b) tr. zák.].
Pokud však nestačí k beztrestnosti promlčení o sobě, že obžalovaný (rolnický syn), jsa nemajetný, nebyl s to, by škodu nahradil. Nejde o zmatek čís. 10 b) § 344 tr. ř., nezabýval-li se porotní soud otázkou promlčení, ač z výroku porotců a ze spisů vyplývá, že promlčecí doba uplynula, schází-li podmínka promlčení dobrovolná náhrada škody.
Předmětem dodatkové otázky není zjišťování předpokladů beztrestnosti z důvodů § 317 tr. ř. (promlčení).
(Rozh. ze dne 12. srpna 1931, Zm II 221/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. června 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 411 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, nechávajíc nedotknutým odsouzení obžalovaného pro přestupek § 516 tr. zák., uplatňuje proti odsuzujícímu výroku pro přestupek § 411 tr. zák. důvod zmatečnosti čís. 10 b) § 344 tr. ř. Věcně provádí i zmatek čís. 6 § 344 tr. ř. Nelze jí přiznati oprávnění v žádném směru. 1. Neprávem vytýká, provádějíc tak věcně zmatek čís. 6, že (hlavní) otázka na přestupek § 411 tr. zák. neměla býti vůbec dána, a to, hledíc ku předpisu § 317 tr. ř.; byla-li dána, stalo prý se tak mylným výkladem zákona. Podle § 318 tr. ř. jest zásadně dáti otázku hlavní na každý trestný čin, naznačený v obžalobě, a přizpůsobiti ji obžalobě i co do skutkového stavu věci, i co do zákonných známek trestného činu. Těmto požadavkům soud vyhověl, dav porotcům VI. (hlavní) otázku na přestupek § 411 tr. zák.; byl by porušil zákon, kdyby tuto otázku (jak si přeje zmateční stížnost) nedal. Z ustanovení §§ 317 a 319 tr. ř. vyplývá, že není předmětem dodatkové otázky zjištění předpokladů beztrestnosti z důvodů § 317 tr. ř. Přikazujeť tento § výslovně porotnímu soudu, nikoliv porotcům, samostatné rozhodování o těchto otázkách, tedy zejména také zjištění a posouzení předpokladů směrodatných pro promlčení trestného činu, a to i tehdy, když porotci odpověděli na otázku o vině kladně (srov. rozh. čís. 2062, 2644 sb. nejv. s.). Neporušil tudíž soud předpis § 317 tr. ř., nedav porotcům dodatkovou otázku na promlčení, již dáti tento § přímo, zakazuje.
2. Důvodu zmatečnosti podle čís. 10 b) § 344 tr. ř. se dovolává zmateční stížnost proto, že se soud nezabýval otázkou promlčení přestupku podle § 411 tr. zák. přes to, že z výroku porotců k VI. hlavní otázce a z obsahu spisů vyplývá, že trestný čin byl spáchán 11. srpna 1929 a první soudní procesní úkon proti obžalovanému byl předsevzat 15. ledna 1930, tedy po uplynutí více než 5 měsíců, kdežto promlčecí lhůta onoho přestupku, který je v § 412 tr. zák. ohrožen trestem prostého vězení, činí podle § 532 tr. zák. 3 měsíce. Jest připustiti, že tomu tak jest, avšak soud porotní, nerozhodnuv o otázce promlčení, k němuž jest podle výslovného ustanovení § 317 tr. ř. samostatně povolán, neporušil zákon, ana schází další podmínka promlčeni, dobrovolná náhrada škody obžalovaným. Ze spisů vyplývá, že z činu obžalovaného vzešla Františce M-ové škoda; ve svém protokole žádá na bolestném 500 Kč, 30 Kč za vysvědčení lékaři, jež dosud dluhuje, a vyhražuje si domáhati se další náhrady pořadem práva civilního. Zmateční stížnost ovšem praví, že obžalovaný, jsa nemajetný, nebyl s to, by škodu nahradil; tato okolnost však o sobě s hlediska § 531 b) tr. zák. ještě nestačí, chce-li obžalovaný býti účasten promlčení. Arci netřeba za všech okolností úplné náhrady škody, nýbrž jen náhrady škody podle sil, ježto omezení náhrady podle § 229 b) tr. zák. dodatkem »podle svých sil« platí i pro případy § 531 odst. 2 b) tr. zák. Než že by stěžovatel, který je podle vlastního udání rolnickým synem, vůbec nebyl s to ani část škody nahraditi, nebo že by se aspoň byl pokusil podle svých sil tak učiniti, ani zmateční stížnost sama netvrdí. I když se podle obsahu trestních spisů obžalovaný nedopustil v promlčecí době žádného trestného činu [§ 531 c) tr. zák.], není splněna zákonem požadovaná podmínka odst. 3 téhož §, a obžalovanému tudíž nepřichází k dobru promlčení, zrušující trestnost.

Citace:

Čís. 4234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 389-391.