NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3708
.
Vyvlastnění: I. Jde-li o vyvlastnění pozemku pro stavbu domku s provozovnou pro drobného živnostníka, může se vlastník vyvlastnění vyhnouti podle § 3, odst. 6. zák. č. 35/1923 nabídnutím pozemku jiného jen tehdy, je-li pozemek nabízený způsobilý nejen k stavbě vůbec, nýbrž též k tomu, aby provozovna ta na něm mohla býti zřízena a používána. — II. Ve vyvlastňovacím řízení podle zák. o stav. ruchu jest rekursní úřad toliko oprávněn rozhodovati o odvoláních z vyvlastňovacích nálezů stolice prvé, není však oprávněn vydávati přímo nový nález vyvlastňovací.
(Nález ze dne 7. června 1924 č. 10193.)
Věc: Maxmilián G. a spol. v D. (adv. Dr. Josef Raschke z Mor. Ostravy) proti zem. správě politické v Opavě (za zúč. stranu adv. Dr. Em. Kafka z Prahy) o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že nelze provésti též vyvlastnění jedné z parcel č. kat. 92/1, 92/2 a 96/6 v L., zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním pak pro vady řízení.
Důvody: Jan B., řezník v L., podal dne 23. března 1923 u osp-é ve F. žádost za vyvlastnění části parcely č. 61 v L. ve výměře 800 m2 pro stavbu domku s jedním bytem. Při komisionelním řízení, při němž bylo konstatováno, že jde o postavení obytného domu s malou provozovnou pro drobného živnostníka, prohlásil zástupce vlastníků této parcely, nynějších to st-lů, že pro případ, že by dány byly zákonné podmínky pro vyvlastnění, nabízí vyvlastňovateli na místo požadovaného pozemku některou z parcel č. 895 neb 888—893 v L.
Komise zjistila, že obojí pozemky se stanoviska stavebního se dobře hodí ke stavebním účelům, že však parcela č. 61 je »pro živnostníka a obchodníka co nejvýhodnější, kdežto druhý pozemek »se stanoviska živnostensko-obchodního nevyhovuje tak, jako parcela předešlá«, leže v nezastavěné části obce L. v blízkosti hranice obcí Š a P. Vyvlastňovatel prohlásil, že náhradní pozemky č. ... mu nikterak nevyhovují a že na ně vůbec nereflektuje, ježto pro řeznický obchod na periferii L., vzdálené od centra i kolonií dům postaviti nemůže. Měla-li býti parcela č. 61 zastavěna domky pro dělnictvo závodů st-lů, jak se o tom zmínil zástupce revírního báňského úřadu, žádá za expropriaci stejné výměry z parcel č. 92/1, 92/2 a 96/6. Zástupce st-lů odpověděl, že tyto pozemky nelze postoupiti a navrhl, aby žádost byla zamítnuta se zřetelem k tomu, že B. nabídnutý mu náhradní pozemek odmítl, ač jeho způsobilost k zastavění byla zjištěna.
Ops nálezem z 15. května 1923 vyslovila, že vyvlastnění pozemku č. 61 je nepřípustné, ježto B. svrchu uvedenou nabídku nepřijal, ač náhradní pozemek, jenž byl nabídnut, jest způsobilý k zastavění; okolnost, zda pozemek ten se hodí účelům vyvlastňovatelem sledovaným, nemá významu, ježto zákon nestanoví, že by musel vedle způsobilosti k zastavěni vyhovovati i v jakémkoli jiném směru.
K odvolání B-ovu, v němž bylo uplatňováno, že v daném případě staveniště musí vyhovovati též účelům živnostníka, a jehož petit zní na povolení žádané expropriace pozemku č. 61 a po případě na zavedení vyvlastňovacího řízení co do jedné z parcel 92/1, 92/2 a 96/6, zrušila zsp nál. I. stolice a vyhověla žádosti o vyvlastnění potřebné části parcely č. 61 v L. ve výměře 800 m2; dále byli vysloveno, že lze dodatečně, kdyby vlastník chtěl parcely č. 61 výhradně pro domky dělnické upotřebiti, se srozuměním žadatele provésti též navržené vyvlastnění jedné z parcel č. 92/1, 92/2 a 96/6 v L. po provedení dodatečného šetření na místě samém ohledně vhodnosti těchto parcel pro budování.
Rozhodnutí je v podstatě odůvodněno úvahou, že se zřetelem na podmíněné znění nabídky zástupce st-lů by bylo lze vysloviti, že vyvlastnění pozemku k. č. 61 není přípustné teprv tehdy, když by bylo zjištěno, že jeho námitky proti vyvlasnění nejsou důvodné. Ježto tyto námitky byly podle výsledku šetření vyvráceny, jest nabídku vzíti v úvahu. Nabídka však nevyhovuje zákonitým požadavkům a nečiní požadované vyvlastnění nepřípustným. Je sice správné, že § 3, odst. 6 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. stanoví jako jedinou podmínku nepřípustnosti vyvlastnění okolnost, že nabízený pozemek v téže obci je způsobilým k zastavění, ale odporuje duchu zákona, stane-li se vyvlastnění nemožným; proto musí býti vzat zřetel i na účel budovy, což vysvítá z § 2, odst. 1 a § 3, odst. 4. Vyvlastňovatel byl oprávněn nabídku zamítnouti, poněvadž bylo konstatováno, že nabízený pozemek se vůbec nehodí pro budovu maloživnostníka.
Stížnost vytýká především, že podle § 3, odst. 6 zák. č. 35/1923 je vyvlastnění nepřípustné, nabídne-li se vyvlastniteli pozemek k zastavění způsobilý, a že tento tedy nemusí vyhovovati ještě dalším požadavkům. Leč i kdyby tomu tak bylo, je v rozporu se spisy tvrzení nař. rozhodnuti, že st-li nabídnutý náhradní pozemek se vůbec nehodí pro budovu maloživnostníka, neboť bylo konstatováno, že pozemek nabídnutý jest způsobilým k provozování živnosti vyvlastňovatelovy. Již proto jest rozhodnutí nezákonné.
Dále vytýká stížnost, že nebylo dbáno dobrého zdání, podaného při komisionelním řízení revírním horním úřadem, z něhož vysvítá, že budova vystavěná na pozemku č. 61 by trpěla poddolováním škodu, a že pozemku toho je potřebí pro vlastní účely st-lů. Konečně se stížnost obrací proti výroku žal. úřadu o eventuelní přípustnosti vyvlastnění par cel 92/1, 92/2 a 96/6 tvrdíc, že je v rozporu se zák. o stav. ruchu, zvláště pak s jeho § 3, odst. 6.
Co se týče první námitky, uvážil nss toto: § 3, odst. 6 cit. zák. praví, že vyvlastnění jest nepřípustné, nabídne-li vlastník pozemku vyvlastňóvateli za přiměřenou náhradu jiný pozemek v obci, způsobilý k zastavění; tato způsobilost se zjistí řízením podle §§ 5 a 6. § 5 stanoví v 1. odst., že řízením se zjistí, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a 3. Z toho je patrno, že nabídnutý pozemek musí vykazovati v podstatě ony náležitosti, jako pozemky, jichž vyvlastnění zákon dopouští, Jde-li o vyvlastnění pozemku pro domek s malou provozovnou pro drobného živnostníka, nutno ovšem přihlížeti též k tomu, zda i na nabídnutém náhradním pozemku takovou provozovnu lze zříditi a jí používati, ježto by jinak účel zákona byl zmařen. Proto stížnost nemá pravdu, tvrdí-li, že při náhradním pozemku nelze přihlížeti k jiným okolnostem než k té, zda je nabídnutý pozemek způsobilý k zastavění vůbec, bez ohledu na účel zamýšlené stavby.
Stížnost je však odůvodněna, pokud tvrdí, že výrok žal. úřadu, že nabízený pozemek se vůbec nehodí pro budovu maloživnostníka, jest v rozporu se spisy. Při komisionelním šetření bylo podle protokolu konstatováno, že jak parcela č. 61, tak náhradou nabízené pozemky se k stavebním účelům dobře hodí, že však parcela č. 61 v L. jest co nejvýhodnější pro živnostníka a obchodníka, kdežto nabízené se stanoviska živnostensko-obchodního tak nevyhovují jako ona. í zástupce obce uvedl, že parcela č. 61 je pro svou polohu pro živnostníka nejvýhodnější. Z toho vychází ovšem jen tolik, že rozdíl mezi obojími pozemky co do způsobilosti jejich jest, že nabízené pozemky pro zřízení domku s malou provozovnou nejsou komercielně tak výhodně položeny jako pozemek, jehož vyvlastnění bylo žádáno. Leč takovýto rozdíl ve výhodě neopravňuje výrok, že se pozemek vůbec nehodí pro budovu maloživnostníka, ježto pouhá výhoda uchazeče nemůže býti vyvažována újmou třetí osoby, do jejíhož vlastnictví se vyvlastněním zasahá.
Nař. rozhodnutí odporujíc v tomto směru spisům, jest stíženo podstatnou vadou řízení po rozumu § 6 zák. o ss.
Výrok žal. úřadu, že lze dodatečně, kdyby vlastník chtěl parcely č. 6l výhradně pro domky dělnické upotřebiti, se srozuměním žadatele provésti též navržené vyvlastnění jedné z parcel 92/1, 92/2 a 96/6 v L. po provedení dodatečného šetření na místě samém ohledně vhodnosti těchto parcel pro budování, bylo zrušiti pro nezákonnost z těchto důvodů:
Výrokem tím prohlašuje nař. rozhodnutí expropriaci uvedených pozemků za přípustnou pod podmínkou, že se zjistí způsobilost těchto parcel k zastavění. Leč o vyvlastnění těchto pozemků nebo částí jejich nebylo žádáno ani žádostí podle § 4, odst. 2 cit. zák. instruovanou, a ovšem ani nebyla expropriace jich předmětem řízení a rozhodnutí I. stolice.
Žal. úřad přes to, že je povolán jen k tomu, aby rozhodoval o odvoláních z nálezů expropriačních (§ 5, odst. 7) svým uvedeným výrokem sám expropriaci ohledně parcel č. 92/1, 92/2 a 96/6 zásadně povolil a pak sám vyvlastňovací nález vydal. Neboť nic jiného neznamená uvedený výrok, když se jím podle obsahu jeho nařizuje pouze dodatečné šetření ohledně »vhodnosti těchto parcel pro budování a tedy a priori vylučuji veškeré námitky dosavadního vlastníka co do otázky, zda zákonné podmínky pro expropriaci těchto pozemků jsou dány čili nic.
K takovému rozhodnutí — jemuž nebyl základem nález příslušné I. stolice — nebyl žal. úřad kompetentní, a jest proto jeho rozhodnutí v tomto směru nezákonné.

Citace:

č. 3708. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 25-28.