Č. 3610.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: I. K uskutečnění přídělu podle zák. č. 81/1920 nestačí jednostranný akt stář. pozemkového úřadu, nýbrž jest třeba jeho dohody se stranou. — II. Výroky stát. pozemkového úřadu o tom, že přídělci příděl půdy odnímá a podržuje si část zaplacené ceny přídělové, nepodléhají podle § 3 a) zák. o ss kognici nss-u.
(Nález ze dne 14. května 1924 č. 8552.)
Věc: Josef a Marie R. v P. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o příděl zabrané půdy. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Josef R., železniční zřízenec v P., s manželkou Marií předložili stpú-u prohlášení ddto v P. z 31. května 1923, v němž prohlašují, že se vzdávají nároků na příděl dle zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb., bude-li jim povolen stpú-em prodej jednak role č. kat. — se společnými cestami č. kat. — a — v P., jichž nabyli na základě zák. z 27. května 1919 č. 318 Sb., jednak rolí č. kat. — a — v P., jež jim byly rozhodnutím stpú-u z 26. srpna 1922 přiděleny.
Rozhodnutí to adresované oběma st-lům zní takto: »Stp-ú Vám přidělil od velkostatku P. pozemek v obci P. č. k. — a — ve výměře 1 ha 17 a 64 m2. K zaplacení zbytku ceny přídělové, jenž činí 2180.04 Kč, použijte přiložené složenky během osmi dnů.«
Stpú na shora uvedené podání dodal st-lům tento výměr z 2. června 1923: »Dle přípisu Vámi dne 31. května 1923 podaného hodláte společně s manželkou prodati jak pozemky nabyté na základě zák. o dlouhodobých pachtech ze 27. května 1919 č. 318 Sb., tak i pozemky stpú-em přidělené dle zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. Zároveň se zříkáte přídělu pod podmínkou, že stpú schválí prodej těchto pozemků. Postup ten co do přidělených pozemků jest nesprávný a proti ustanoveni § 2, odst. 3 příděl. zák., na jehož podkladě byl Vám pozemek přidělen.
Stpú nevydá Vám tudíž přídělové listiny a příděl Váš zrušuje, čímž žádost o povolení k prodeji přidělených polí jest bezpředmětná. Ze zaplacených 4280 Kč 04 h bude Vám vráceno 3852 Kč 04 h po 10% srážce za administrativní výlohy a užívání přídělu po 2 roky. Žádost o povolení prodeje pozemků získaných dlouhopachtem nutno podati samostatně k zdejšímu úřadu.«
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss:
Předpisy § 10 záb. zák. ze 16. dubna 1919 č. 215 Sb. i zák. příděl. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. k provedení tohoto zákonného předpisu vydaného, stanoví stpú-u z důvodu ochrany zájmů veřejných, jež zákony o reformě pozemkové sledují, směrnice, jichž má šetřiti jako úřad povolaný jménem státu přidělovati půdu, jak co do okruhu osob nabyvatelů a výběru jich, tak co do kvantity a kvality přídělu, právní formy jeho, jeho podmínek i příslušného řízení.
K uskutečnění přídělu však jednostranný akt tohoto úřadu sám o sobě nestačí. Zákony o pozemkové reformě nedaly nikomu nároku na příděl zabrané půdy; naopak nemůže býti také nikdo stpú-em nucen, aby určitý příděl nebo za určitých podmínek přijal. Má-li k přídělu dojíti, pak jest třeba, aby se stpú s osobou, jíž hodlá půdu přiděliti, dohodí o všech modalitách přídělu, ať se tak stane ve formě smlouvy s ní sjednané nebo přijetím nabídky úřadem nebo uchazečem o příděl učiněné. Obsahem této dohody určena jsou pak práva i povinnosti každé z obou stran.
§§ 23 a 27 zák. příděl, na těchto poměrech nezměnily ničeho. Slova zákona rozhodnutí pozemkového úřadu« nelze pojímati v technickém smyslu právním jako úkon úřadu judikujícího, nýbrž jako pojetí vůle provésti určitou hospodářskou disposici za stát jako vlastníka přidělované půdy. Vystupuje tu tedy stpú nikoliv ve funkci úřadu judikujícího, nýbrž jménem státu jako strany, která půdu, k účelům sledovaným zákonem přídělovým získanou, přídělci jako druhé straně smluvní přenechává.
Ale pak jde o poměr soukromoprávní mezi oběma stranami, kterýžto poměr jest i základem a východiskem pro řešení všech sporných otázek, majících v něm svůj původ. Spory takové patří ovšem před řádné soudy.
Vytýká-li stížnost, že stpú neprávem odňal přídělci příděl půdy, a vznáší na spor otázku, byly-li st-li pozemky přiděleny do vlastnictví čili nic, a v případě kladném, měl-li tento úřad právo za daných okolností příděl jednostranně zrušiti, část ceny přídělové si k úhradě výloh správních ponechati a i další důsledky z toho odvoditi, pak jde vesměs o řešení otázek, jež — jak výše vyvozeno — mají svůj základ jediné v soukromoprávním poměru mezi státem, zastoupeným úřadem, a st-lem, o nichž jen řádný soud může rozhodnouti.
Takový projev žal. úřadu není také schopen právní moci, a nemůže ani žal. úřad na jeho základě o exekuci zakročiti.
Bylo proto stížnost, hledíc k § 3 a) zák. o ss, odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 3610. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1280-1282.