NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

— Čís. 7560 —
Čís. 7560.

Oddělný věřitel, jemuž přísluší zároveň osobní nárok proti úpadci, může ho současně uplatniti i jako úpadkový věřitel. — Čís. 7560 —
Otázku, zda dluhy podstaty (odměna a výlohy úpadkového správce) týkají se zvláštní podstaty, či zda mají býti uspokojeny z obecné podstaty, přísluší řešiti výlučně úpadkovému soudu, nikoliv soudu exekučnímu nebo úpadkovému komisaři, vyjmouc jedině případ nepatrného úpadku podle § 170 konk. ř.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1927, R I 1008/27.)
Úpadkový komisař upravil odměnu správce úpadkové podstaty a rozhodl o rozdělení výtěžku z prodeje svršků úpadkové podstaty. Rekursní soud (vrchní zemský soud) vyhověl rekursu České finanční prokuratury potud, že zrušil napadené usnesení a uložil úpadkovému komisaři, by, vyčkaje pravomoci, dále po zákonu jednal. Důvody: Podle stavu věci jde o prodej věcí movitých náležejících do úpadkové podstaty, ohledně nichž uplatňují oddělovací práva jednak Občanská záložna, zapsané společenstvo s ručením obmezeným, jednak berní úřad, záložna podáním ze dne 22. dubna 1926, berní úřad podáním ze dne 22. června 1926. Zpeněžení takových věcí státi se má podle předpisu § 119 k. ř., podle něhož dlužno použíti obdobně předpisů exekučního řádu. Poněvadž podle § 285 ex. ř. netřeba nařizovali rok k rozvrhu nejvyššího podání, když jen vymáhajícímu věřiteli přísluší podle zájemních spisů právo zástavní, čehož však v tomto případě není, slušelo k rozvrhu nejvyššího podání naříditi rok podle předpisu citovaného zákonného ustanovení. To se v souzeném případě podle stavu spisů nestalo a trpí proto řízení vadou zabraňující řádnému posouzení a vysvětlení věci. Jest proto třeba, by prvý soud nařídil rok k rozvrhu nejvyššího podání a v tom směru zařídil po zákonu čeho třeba. Pokud se týče odměny správce úpadkové podstaty může přijíti v úvahu pouze potud, pokud se správcova činnost týkala zvláštní podstaty, o niž jde. Odměna správcova jest pohledávkou za podstatou a rozhoduje soud úpadkový nikoliv úpadkový komisař, zda a pokud se taková pohledávka vztahuje na zvláštní podstatu (§ 47 (3) konk. ř.). V souzeném případě však rozhodl úpadkový komisař sám v otázce útrat správce úpadkové podstaty pokud se k oné zvláštní podstatě vztahovaly, čímž překročil meze své působnosti a nemůže proto v tomto směru napadené usnesení obstáti. Z těchto úvah bylo stížnosti vyhověno, a bude věcí úpadkového komisaře, by další po zákonu zařídil, zejména, pokud se týče nařízení roku k rozvrhu nejvyššího podání a vyvolání usnesení úpadkového soudu, zda a pokud se odměna správcem účtovaná vztahuje ku zvláštní podstatě, o kterou jde.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacím rekursům správce úpadkové podstaty a Občanské záložny.
Důvody:
Oba stěžovatelé vytýkají, že je v rozporu se spisy tvrzení rekursního soudu, že berní úřad uplatňoval oddělné právo, poněvadž prý ohlásil jen právo vlastnické, jež je právem vylučovacím, avšak při provádění soupisu — Čís. 7560 —
nebyly nalezeny předměty označené jako vlastnictví berního eráru, který proto v úpadkovém řízení přihlásil stejné pohledávky, pro něž vedl podle zájemních protokolů exekuci na zabavené svršky a jež byly v plné výši uznány úpadkovým správcem. Pro tento rozpor jest prý napadené usnesení též právně pochybeným. Avšak již z toho vyplývá, že stěžovatelé nemají pravdu. Nelzeť mluviti na jedné straně o vedení exekuce, o zabavení předmětů a o zájemních protokolech, na druhé straně o uplatňování vlastnického práva a o tom, že berní úřad nemohl nabýti oddělných práv. Vskutku se má věc tak, že berní úřad k podání ze dne 22. června 1926 připojil spisy zájemních protokolů ze dne 4. září 1925, z nichž plyne, že pro poplatek 28 155 Kč, pro daň výdělkovou, daň z obratu a daň z příjmu 4 317 Kč 60 h, 2 520 Kč a 5 347 Kč 40 h byl proveden správní exekucí zájem většího množství různého druhu obuvi (pol. 1—6), ohlásiv, že činí »vlastnický nárok« na zabavené svršky podle přiložených opisů zájemních protokolů a žádá, by jich výnos v případě prodeje ve dražbě byl vyloučen z úpadkové podstaty a jemu hotově poukázán. Přes toto právně nepřesné vyjádření je patrno, že berní úřad uplatňoval jen zástavní právo na zabavených předmětech. Že oddělný věřitel, jemuž zároveň přísluší osobní nárok proti úpadci, může jej současně uplatniti jako úpadkový věřitel, plyne z ustanovení § 48 (3) konk. ř. Tvrdí-li dále stěžovatelé, že, i kdyby zástavní právo pro berní úřad zde bylo, nejsou předměty, na něž uplatňuje oddělné právo, totožnými s těmi, na nichž bylo zástavní právo zjištěno, protože v zájemních protokolech nejsou zabavené předměty popsány a, pokud byly popsány, nebyly později při inventuře nalezeny, jest to otázkou, jejíž řešení spadá jinam. Berní úřad však uplatňoval na zabavených a dražbou prodaných předmětech, mezi nimiž bylo také množství různé obuvi, oddělné právo a nemohla proto Občanská záložna pokládána býti za jedinou oddělnou věřitelku a proto rekursní soud správně rozhodl, nařídiv, že má býti podle § 285 ex. ř. (§ 119 (3) konk. ř.) ustanoven rok k rozvrhu dražebního výtěžku. Dále stěžovatelka Občanská záložna napadá názor rekursního soudu, že nikoliv úpadkový komisař, nýbrž úpadkový soud měl rozhodnouti, zda a pokud některé pohledávky za podstatou se vztahují na zvláštní podstatu. Stěžovatelka si však mylně vykládá ustanovení § 47 (3) konk. ř., tvrdíc, že jen tehdy rozhoduje úpadkový soud, je-li pochybno, zda se taková pohledávka vztahuje na společnou či na zvláštní podstatu, že však této pochybnosti nebylo, poněvadž finanční prokuratura ji ani »nevykázala«. Stalo-li se zpeněžení věcí zvláštní podstaty soudním prodejem (§ 119 a 120 konk. ř.), náleží exekučnímu soudu upravení položek odměny a útrat úpadkového správce, pokud jsou pohledávkami za touto zvláštní podstatou, jakož i rozhodnutí, zda a pokud mají podle § 49 (1) konk. ř. přednost před oddělnými právy váznoucími na zvláštní podstatě (§ 119 (3) a 125 (4) konk. ř.), jinak úpadkovému komisaři. Ale otázku, zda dluhy podstaty a tudíž také odměna a výlohy úpadkového správce týkají se zvláštní podstaty či zda mají býti uspokojeny z obecné podstaty, přísluší řešití výlučně úpadkovému soudu (§ 47 (3) konk. ř.), tudíž ani exekučnímu soudu ani úpadkovému komisaři, — Čís. 7561 —
vyjmouc jedině případ nepatrného úpadku podle § 170 konk. ř. Úpadkový soud vykoná o tom potřebné šetření (§ 173 (5) konk. ř.) vyslechna po případě ty, jichž se otázka týče, s vyloučením právního pořadu (viz rozh. čís. 3856 a 5367 sb. n. s.). Předpis, co platí v pochybnosti, týká se toliko důkazní otázky a jest jím úpadkový soud vázán v tom smyslu, že má pohledávku pokládati za dluh všeobecné podstaty. Proto i v tomto bodu jest názor a rozhodnutí rekursního soudu správným.

Citace:

č. 791. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 702-703.