Právo obchodní.

„Dodatek ke spisu: Šek ve vědě a v zákonodárství“. Napsal Dr. Antonín Pavlíček, advokát, řádný člen České Akademie cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. — V Praze. Nákladem České Akademie 1905. (Str. 44.)
Dílo zákonodárné o šeku, od let připravované a soustřeďující k sobě zájem jak kruhů praktických, zejména obchodních, tak i pracovníků vědeckých, dovršeno konečně a vstoupilo v život zákonem z 3. dubna 1906, č. 84 ř. z. Celkem zajisté jest o něm chvatný úsudek na místě, jenž — jak očekávati lze — utvrzen bude i praktickým použitím zákona. Přední zásluhu mají ve směru tom připravovatelé půdy v oboru dotčeném, zvláště ovšem pracovníci a badatelé vědečtí na poli tomto. A tu právě naše česká věda honosí se literárním dílem autora, jenž s důkladností práce jeho vůbec vyznamenávající a zejména za nejbedlivějšího zřetele k zákonodárstvím cizím přispěl měrou obzvláště vydatnou k rozboru a prohloubení této choulostivé a v četných směrech kontroversní látky právní. Jest to jak známo, Pavlíčkův spis o šeku, o němž měli jsme v těchto listech roč. III., 1902, str. 147 násl. příležitost referovati.1
Ve spisu tom bral autor, pokud jde o přípravné reformní práce v Rakousku, zřetel k osnově z r. 1895, kteráž sice zákonu našemu v celku jest podkladem, nicméně však přece v ustanoveních svých jisté různosti vykázuje. I dlužno vzhledem k tomu zajisté vřele vítati doplnění díla, jež slovutný, autor v „Dodatku“ přítomném podává, dovršuje tu takřka výklad spisu hlavního v úroveň nynějšího zákonného stavu ve právu šekovním.
Různosti ony, jež zákon vůči osnově r. 1895 vykazuje, předvádí nám spisovatel v rozboru podrobném látku vyčerpávajícím, vycházeje povždy z osnovy zmíněné resp. úvah jí ve spise hlavním věnovaných, osvětluje při tom důvody změnu přivodivší a dodávaje spolu i kritické ocenění pozměn dotyčných. Zvláště pak jest s povděkem poznamenati, že rozsáhlý srovnávací apparát ve spise uvedený jest „Dodatkem“ rozhojněn co do látky tu projednávané, zvláště ještě bližším zřetelem zejména k novému japonskému zákonu obchodnímu z r. 1899, jakož i k osnově uherské zákona o šeku z r. 1903.
Daleko přes rámec nám vykázaný vedl by nás podrobnější výpočet otázek v „Dodatku“ projednávaných; i budiž tedy jen k některým z nich blíže přihlédnuto.
Jakožto, nejvýznačnější změny, jež zákon oproti osnově z r. 1895 vykazuje, uvádí autor jednak pozměnu předpisu § 1. o passivní způsobilosti šekovní, jednak pak ustanovení § 20. v příčině šeků falešných a padělaných. V prvé příčině spisovatel provází souhlasem, že zákon náš přidržel se zásady obmezené passivní způsobilosti šekovní,2 podrobuje bližší provedení její důkladné úvaze, vytýkaje pak zvláště s pochvalou, že škrtnut byl v zákoně požadavek osnovou kladený stran zvláštního rejstříku bankéřů a směnárníků k šekům passivně způsobilých.
Přihlédnuv dále v podrobném rozboru k řadě menších odchylek zákona vůči osnově (§ § 2., 9., 11., 13. a 16.) věnuje spisovatel rozsáhlou pronikavou úvahu zmíněnému výše ustanovený § 20. o ručení za šeky falešné a padělané, o otázce to zejména též prakticky nemálo důležité, v příčině kteréž se spisovatel ostatně také již časopisecky vyjádřil (srv. Právník 1906, str. 37 sl., Gerichtszeitung 1905, č. 40, 41, Deutsche Juristen-Zeitung 1906, č. 7., Zeitschr. f. das ges. Handelsrecht sv. 57, str. 573 sl.). Výsledkem těchto velmi poučných a podrobných úvah jest pochvalný celkem úsudek autorův o cit. ustanovení zákona, jež pokládá za zcela účelné (str. 21.).
Naproti tomu zaujímá vůči zákonu stanovisko odpíravé v příčině další otázky, totiž stran úpravy důvodů promlčení přetrhovacích; vytýká zde totiž — a to po našem soudu právem — že opominul zákon uvésti jako případ promlčení přetrhující i důvod čl. 45. uvád. zákona k civ. ř. s., čímž vzniká ve směru tom mezera citelná; důvodně dovolává se tu autor právní konsekvence, jakož i praktického významu předpisu dotyčného pro majitele šeku, pro něhož jest nárok z šeku arci valně cennější než příslušící mu dle § 19. nárok z materiálního poměru právního, nastala-li ztráta šekového nároku promlčením. (Srov. též Právník 1906, str. 179.)
Souhlas vyslovuje spisovatel dále s dovoláním se t. z v. Jasiňskiho novelly (zák. z 19./6. 1872, č. 88 ř. z.) v § 20., č. 10. zák. šekového v příčině nedostatečných podpisů šeku, jakož i účelnými shledává též změny ve předpisech o amortisaci šeku ze směnečného řádu recipovaných. Blíže rozbírá v dalším výkladu též doplnění norem o šeku zúčtovacím a pozměny provedené v § 23. osnovy v příčině represse proti vydateli šeku nekrytého; schvaluje tu zejména přijetí účelné střední cesty, totiž prostředku pořádkové pokuty se strany soudce civilního, zpravidla jen k návrhu majitele šeku, a jen výjimečně též z úřadu.
Bohaté výklady zakončeny jsou úvahou o pozměnách v § 21. zákona stran kompetence a řízení soudního v příčině nároků šeku se týkajících, jakož i v § 24. v příčině kolkování šeků. Ku spisu připojen posléze přehled růzností mezi osnovou z r. 1895 a zákonem, souběžným umístěním znění zákona a různících se míst osnovy.
O značné vědecké i praktické hodnotě výkladů, jichžto hlavní postup tuto stručně načrtnut, netřeba se zajisté při známých přednostech autorových prací šířiti. Stejně jako již hlavní spis jeho o šeku potkal se všestrannou zvučnou pochvalou, uvítána bude zajisté i přítomná práce jevíc se doplněním vzácných jeho výkladů de lege ferenda ve právo platné — s povděkem nejvřelejším.
K. Herrmann.

O německém spise autorově „Der Scheck“ (1898) srv. zejména též referát v Právníku 1898, str. 234 sl. z péra Randova.
Opačnou zásadu neobmezené způsobilosti též ve Francii platnou přijal ostatně, jak spis. poznamenává, též nový zákon japonský a i osnova, uherská.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. Právo obchodní.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1907, svazek/ročník 7, s. 249-251.