NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 17 (1908)

K výkladu §u 45. civ. ř. s.

Ve sporu o žalobě excisní submittoval žalovaný na prosbu žalobní, uznav vlastnické nároky žalobkyně k předmětům zabaveným, žádal však za přisouzení útrat z důvodu § 45. civ. ř. s. Okresní soud vyhověl žalobě pokud se týče nepřípustnosti exekuce k předmětům excindovaným, zamítl však nárok žalobkyně na přisouzení útrat sporu a přisoudil útraty sporu žalovanému z těchto
důvodů:
V dopise ze dne 10. listopadu 1907, který exekut jménem žalobkyně žalovanému poslal, neuvedl ničeho o právním důvodu, jakým žalobkyně nabyla vlastnictví k zabaveným věcem. Následkem toho byla žalovanému odňata možnost, aby se mohl o vlastnickém právu žalobkyně přesvědčiti a po případě její vlastnictví uznati. Tím však také nedal příčiny k podání žaloby a poněvadž žalobní nárok hned při prvním roku uznal, nese dle §u 45. civ. ř. s. náklady rozepře žalobkyně.
Ke stížnosti žalobkyně změnila II. stolice výrok okresního soudu a přisoudila žalobkyni útraty sporu.
Důvody:
Žalobkyně, která bydlí ve společné domácnosti s exekutem, oznámila hned při provádění zájmu, které se konalo za intervence zástupce vymáhajícího věřitele, své vlastnické nároky k předmětům zabaveným. Že by žalovaný na toto ohlášení vlastnických nároků nějak byl reagoval, nebylo tvrzeno a ze spisů též zřejmo není. Jak obapolným seznáním stran zjištěno, žádal manžel žalobkyně jménem jejím a to v dopise ze dne 10. listopadu 1907, zástupci tehdejšího vymáhajícího věřitele doručeným, aby vlastnictví jeho manželky (žalobkyně) k zabaveným předmětům uznal a nestane-li se tak do tří dnů, že bude podána žaloba excisní. I na tento dopis nedostalo se žalobkyni odpovědi, následkem čehož ona žalobu podala. Při prvním roku uznal pak žalovaný vlastnické nároky žalobkyně, ale žádal náhradu útrat, které mu také první soudce přisoudil. To však neprávem. Dle §u 45. civ. ř. s. byl by výrok prvního soudce jen tehdy odůvodněn, kdyby byl žalovaný svým chováním (durch sein Verhalten) nedal příčiny k podání žaloby. Zjištěno však, že intervenient žalovaného hned při provádění zájmu o nárocích žalobkyně zvěděl a bylo tedy na něm, aby žalobkyni vyzval, by vlastnické nároky prokázala neb aspoň osvědčila; to se však nestalo. Svrchu zmíněný dopis ze dne 10. listopadu 1907 nebyl zodpovězen, ačkoliv zase bylo na žalovaném, chtěl-li se vyvarovati útrat ve sporu, kterým mu bylo pohrozeno, aby vyzval žalobkyni k prokázání neb osvědčení nároků vlastnických, po případě, aby si vyžádal od žalobkyně lhůtu k vyjádření, zda-li tyto nároky uzná čili nic; to se také nestalo. Touto svou passivitou zavinil žalovaný, že žalobkyni, chtěla-li se domoci svých práv na zabavených předmětech, nezbývalo, než žalobu podati, což tato vzhledem ke svému dopisu učinila dosti pozdě, tak že žalovaný měl času dosti, aby učinil, co bylo jeho povinností, chtěl-li se pro sebe dovolávati § 45. civ. ř. s.
C. k. nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti žalovaného a potvrdil usnesení rekursního soudu z těchto
důvodů:
V první řadě jest naprosto nerozhodno, že to byl dlužník, který dopisem ze dne 10. listopadu 1907 žádal zástupce žalovaného o vyloučení věcí z exekuce, poněvadž žalobkyně sama při výkonu zájmu oznámila vlastnické nároky zástupci žalovaného. Jest sice pravda, že ten, kdo žádá za vyloučení zabavených svršků z exekuce, má vymáhajícího věřitele zpraviti o tom, na čem se jeho nárok na vyloučení zakládá, chce-li se uvarovati námitky, že vym. věřitel vzhledem k § 45. civ. ř. s. není povinen nahraditi náklady soudní; avšak nastávající žalobce nepozbývá přece nároku na náhradu útrat, nebyl-li vym. věřitelem vyzván, by sdělil okolnosti, jichž třeba věděti k posouzení odůvodněnosti nároku na vyloučení, poněvadž ten, kdo žádá za vyloučení, mohl by se za těchto okolností domnívati, že vym. věřitel trvá na tom, by o nároku tom bylo rozhodnuto soudem.
(Rozhodnutí ze dne 18. února 1908, č. R. III. 47/8).
Dr. Mareš.

Citace:

K výkladu §u 45. civ. ř. s.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 3, s. 159-161.