NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 8226.

Složila-li pojišťovna pojistný peníz za vyhořelou nemovitost na soudě a soud ho rozvrhl na pojištěncovy věřitele, napotom se však prokázalo, že pojištěnec požár založil, jest pojišťovna oprávněna domáhati se na věřitelích vrácení vyplaceného jim peníze.
Ustanovovaly-li pojišťovací podmínky, že pojišťovna jest oprávněna odepříti (zpět požadovati) náhradu, když »pojištěnec« jest vinen požárem a prokázána-li vina pouze ohledně jednoho z více spoluvlastníků nemovitosti, jest pojišťovna oprávněna odepříti placení (zpět požadovati vyplacený peníz) jen podle poměru podílu vinníka na nemovitosti.
(Rozh. ze dne 17. srpna 1928, Rv I 1469/27.) — Čís. 8226 —
Manželé Václav a Kristina T-ovi byli pojištěni u žalující pojišťovny proti ohni. Když vyhořeli, složila pojišťovna pojistný peníz na soudě, poněvadž náhrada byla zatížena četnými zástavními právy a žalobkyně měla za to, že manželé T-ovi nejsou na požáru vinni. Soud přikázal z pojistného peníze občanské záložně v P. 20000 Kč. Když byl napotom Václav T. pravoplatně odsouzen pro žhářství, domáhala se žalobkyně na občanské záložně v P. vrácení 20000 Kč. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uznal žalovanou povinnou zaplatiti žalobkyni 10000 Kč.
Důvody:
Věc se má v podstatě tak, jako v případě rozhodnutí 6086 (6999) sb. n. s. a musí proto i zde z důvodů tam uvedených, na něž se poukazuje, rozhodnuto býti stejně, t. j. že žalovaný příjemce peněz je potud povinen k jich vydání žalobkyni, pokud tato nebyla proti pohořelým k placení povinna, a odvolací soud se mýlí, maje zato, že prý i podle toho rozhodnutí přísluší žalobkyni nárok na vrácení jen proti pohořelým, což formuluje v ten rozum, že prý v rozhodnutí řečeno, že by to bylo jinak, kdyby žalující pojišťovna zaplatila pohořelým a tito teprve žalované straně, kde by ovšem platilo, že žalovaná obdržela od pohořelých jen, co jí byli dlužni. To je sice pravda, že takto to tam je vysloveno, a pravda i, že výrok ten je právně úplně správný, ale není správné, že skutkový stav v tomto případě byl takový, že pojišťovna zaplatila pohořelým a tito teprve svým věřitelům, vždyť právě naopak i tu zrovna tak jako tam pojišťovna složila peníze na soudě, protože, jak podle smyslu pravila, pohořelým platiti nemůže, ježto jich věřitelé si na sumu tu činí nároky. Složila tedy právě naopak předem pro tyto čtyři věřitele pohořelých a teprve zbytek po jich uspokojení vybývající, t. j. tak zv. hyperochu pro pohořelé, jak v rozhodnutí čís. sb. 7407 podrobně vyloženo, pročež se na důvody tam obsažené odkazuje. Co potom žalovaná strana s penězi učinila, zda, jak prvý soudce praví, peněz ve svých knihách na zaplacení své pohledávky, na něž jí byly vydány, nepoužila, nýbrž zase prý pohořelým vyplatila, je lhostejno, neboť vydáním peněz k jejím rukám na její pohledávku byla tato zaplacena, ale placen v poměru mezi žalobkyni a jí nedluh, jak v citovaném rozhodnutí vyloženo, a tím nárok žalobkyně na vrácení založen a nemohl býti pak dotčen svémocnou, jednostrannou disposicí žalované. Zbývá jen otázka, co činiti, když pro žhářství byl odsouzen toliko jeden z pohořelých, druhý však (manželka) nikoli, ba vůbec proti této ani ve sporu nejmenší podezření nebylo vysloveno, že na požáru tak neb onak sebe vzdáleněji spoluvinna byla nebo vůbec o žhářském úmyslu svého manžela byla před skutkem se dověděla. Podle § 28 čís. 5 pojišťovacích podmínek je banka (žalobkyně) oprávněna náhradu odepříti nebo vyplacenou již náhradu zpět požadovati a smlouvu za neplatnou prohlásiti, když »pojištěnec« podle trestního zákona a policejních předpisů jest vinen ze zlého úmyslu nebo z nedbalosti na vzniku nebo na rozšíření požáru, když požár k jeho rozkazu nebo popudu třetí osobou byl založen, a posléze, když vědomky založení požáru připustil. Mluví se tu o pojištěnci v jednotném čísle a bylo myšleno na případ, že pojistná strana záleží toliko z jedné osoby, kdežto případ, že ji tvoří osob více, více spoluvlastníků, tu řešen není, a musí se řešiti, poněvadž ani zákon předpisu o tom nemá, podle § 7 obč. zák. podle přirozených zásad právních, t. j. podle logiky, vždy přihlížejíc k tomu, by se výsledek neocitl v rozporu s dobrými mravy. A tu dlužno říci, že musí býti rozdíl mezi případem, kde se oba pohořelí pojištěnci dopustili požární viny ve smyslu uvedeného ustanovení požárních podmínek, a případem, kde se jí dopustil jen jeden, druhý však, zde spolupojištěná manželka, nikoli, a tento rozdíl, jenž je zřejmě podstatný, musí míti za následek — právě již ve smyslu vykládacích pravidel § 7 obč. zák. — také podstatný rozdíl v právním posouzení případu, jenž nemůže býti jiný, než že práva nevinné spolupojištěnky musí zůstati nedotčena, protože vinen jest jen prvpojištěný a jen on svá práva podle hořejšího ustanovení provinil. Názor žalobkyně, že pojištěná nemovitost byla nedílným celkem a že byla pojištěna tato nemovitost, nikoli každý z obou ideálních podílů zvlášť, což prý je podstatný rozdíl, lze vyvrátiti otázkou, že, když je to nedílné, proč si žalobkyně osobuje výsady, by pak, když jen jeden pojištěnec je vinen, věc rozhodla se v její prospěch a nebyla povinna platiti nic ani polovici náhrady vypadající na spolupojištěnce nevinného, vždyť stejným právem lze věc i obrátiti a říci, že, když je jeden spolupojištěnec nevinen, musí pojišťovna zaplatiti celou náhradu: ale ať by výrok zněl na »nic« nebo na »celek«, vždy jest to jednostranné a proto nesprávné, nepřihlížejíc k dvojakosti poměru, která vyžaduje, by se věc dělila podle poměru ideálních podílů obou pojištěnců. Ostatně i slovný výklad předpisu § 28 čís. 5 poj. podm. brání názoru žalobkyně. Mluví-li předpis prostě o »pojištěnci«, musí se to chápati tak, jako by řečeno bylo »pojištěná strana«, a, záleží-li tato z více osob, tedy to nutně předpokládá, že se všecky tyto osoby viny dopustily, má-li nastati následek tam uvedený, takže, dopustila-li se viny jen jedna, může následek ten nastati jen ohledně ní, ohledně jejího podílu na nemovitosti. Pro nevinného spolupojištěnce je i požár založený jiným pojištěncem zrovna tak případem pojistným, jako požár vzniklý z jakékoli jiné příčiny. Ježto není sporu o tom, že oba pojištěnci měli usedlost na polovic, bylo tak rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Kandidát notářství.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 8, s. 76-76.