NPD documents search: Všehrd, 7 (1926) - Dávky za úřední zákony

K významu pojmu „úraz“.

Dne 23. března 1906 ubytoval se žalobce, pojištěný u žalované pojišťovací společnosti proti úrazu, vykonav delší cestu pěšky v počasí chladném a vlhkém, v jednom hotelu a chtěl si zouti před spaním své vysoké boty, které mu cestou nasákly a vlhkem nabobtnaly. Když položil k účelu tomu svou pravou nohu přes levé koleno a třikrát dosti silně oběma rukama za pravou botu zatáhl, zlomil si pravou kost stehenní. Vycházeje pak z názoru, že je tato zlomenina kosti »úrazem«, jenž zavazuje společnost ve smyslu podmínek smlouvy ku placení pojistného, požadoval žalobou 1392 K za dobu své nejdříve úplné a později zmenšené schopnosti ku práci, a 10000 K jako náhradu za způsobenou mu tím částečnou trvalou invaliditu.
Proti tomuto žalobnímu nároku namítla žalovaná společnost mezi jiným také, že má žalobce následkem těžké choroby nervů příliš křehké kosti, že ho těžká tato choroba činila ve smyslu podmínek pro pojištění (§ 4. lit. b) neschopným již původně ku pojištění, a že choroba tato vylučuje také nyní, jelikož došlo přece k oné zlomenině kosti pouze následkem této choroby, ručení společnosti (§ 7. al. 5).
Nepustivše se však vůbec do řešení otázky poslednější, uznaly obě nižší stolice na zamítnutí žaloby, a sice z toho dů- vodu, poněvač nelze zlomeninu kosti, jak se žalobci za vylíčených okolností přihodila, podřaditi pod pojem »úrazu«, jak jej stanoví zvláště smlouva pojišťovací v §. 1. (nahodilé, od vůle pojištěného neodvislé, náhlé a bezprostřední působení síly vnější a mechanické, jež škodí na těle), to proto, poněvač si žalobce způsobil onu zlomeninu kosti sám, namahaje se způsobem více méně formovaným při zouvání svých promoklých a nabobtnalých bot, v případě takovém však o působení síly »náhlé a nahodilé«, a tím méně »vnější, mechanické, a od vůle pojištěného neodvislé«, řeči býti nemůže. Stolice prvá k tomu ještě připojila, že zlomenina kosti, již žalobce utrpěl, byla následkem »nemírného napjetí sil«, jež podle §. 2. pojišťovacích podmínek ručení společnosti také vylučuje.
Nejvyšší soudní dvůr vyhověl však dovolání žalobcovu, rozsudek soudu odvolacího zrušil a odkázal věc k soudu odvolacímu, aby ji tento znova projednal a rozhodl. Po názoru jeho zakládají skutkové okolnosti ve případě tomto zjištěné nejen ve smyslu všeobecném pojem úrazu, události to neobvyklé, vnější, s účinkem tělu škodícím, nýbrž jsou zde dány též ve směru specielním veškeré známky skutkového děje, jak se tyto vyžadují v §. 1. pojišťovacích podmínek ku předpokladu, že úraz nastal.
Účinek škodlivý nastoupil především náhodou. Jeť nahodilým buď to, co je nejistým, nebo neodvislým od svobodné vůle osoby, jež byla onou škodlivou skutečností ohrožena. Ve smyslu tomto a ve případě našem kryje se tudíž požadavek tento s požadavkem ad b) §. 1. p. p., bylať událosť nastoupivší nahodilou potud, že nastoupila neodvisle od vůle pojištěného. Účinek nastal také náhle, neboť zlomenina kosti povstala ihned a bezprostředně po třetím dosti mocném vynaložení sil. Proti účinku povstalému náhle bylo by lze postaviti jen působení trvající poměrně déle (dny, týdny a měsíce), čehož však ve případě našem není. Že účinek byl bezprostředním, popíráno asi nebude. Také požadavek síly vnější, mechanické jest dán. Působení vnější, mechanické má postaveno býti jen proti pochodům působícím uvnitř lidského těla, a působení vnější má rozlišováno býti zvláště od oblasti škodlivých účinků chorob. K tomu ukazují případy z účinků pojištění vyňaté, u nichž schází jednak moment působení vnějšího, jednak se stanoví výminka, přes to že síla vnější, mechanická zde je. Nadobro pochybeným bylo by však, odpírati síle, již vyvinul pojištěný a poškozený sám, povahu síly vnější, mechanické. Proto neposkytují podmínky pojištění podnětu pražádného, a nelze také za účelem vystižení pojmu jednotlivých norem smlouvy pojišťovací rozlišovati způsobem tak subtilním předpoklady událostí, jež zavazují k ručení. Měly-li účinky pojištění býti takto míněny, pak to mělo v podmínkách pojištění býti jasně vyjádřeno. Na něco takového strany bez odporu nepomýšlely, a zvláště na to nepomýšlel žalobce, následkem čehož nemohlo takovéto vystižení pojmu odpovídati vůli stran již podle interpretačního pravidla čl. 278. obch. zák.
K tomu přistupuje však ještě toto: »Všeobecné podmínky pojištění«, které jsou z textu pojistky vlastní obyčejně a také v případě našem vyloučeny, a na které se v textu tomto jenom poukazuje, dávají pravidelně výraz jen názorům jedné z obou skupin súčastněných, totiž pojišťovatelů. I když se považují podmínky tyto za ustanovení smlouvy, o nichž dlužno míti za to, že byly zamýšleny oběma stranami, jest předpoklad takovýto ve většině případů přece jenom více méně fikcí, jelikož pojištěný není zpravidla vůbec ani s to, ustanovení tak subtilní pochopiti. Dlužno-li však na ně pohlížeti přece jako na ustanovení smlouvy, pak by měly také býti do té míry jasnými, aby pochybnosti o předpokladech účinků pojištění vznikati nemohly. Bylo-li však za účelem vystižení smlouvou stanovených známek úrazu nutno — jak to činí žalovaná společnost — způsobem tak subtilním rozlišovati, pak jsou zde podmínky pro použití interpretačního pravidla §. 915. vš. z. o., podle kterých dlužno vykládati neurčité znění pojišťovacích podmínek, pocházejících od společnosti, v neprospěch této.
Zásady tyto platí také o § 2. podmínek, jímž opodstatňuje žalovaná společnost svou další námitku, a dle něhož »následky nemírného napjetí sil« ku poškozením těla §em 1. krytým, nenáležejí. Neboť pod »následky nemírného napjetí sil« lze přece rozuměti jen zjev chorobný, jako následek trvalého nemírného namáhání, následky účinků vnitřních nějakého počínání si poškozeného, pro něž by zevně působící poznatelná síla dána nebyla. Namáhání taková, jakými jsou namáhání ve případě našem zjištěná, nebyla by ale ani podle předpokladu žalované společnosti způsobilými přivoditi zlomeninu kosti stehenní, a právě z předpokladu tohoto odvozuje ostatně žalovaná společnost svou další námitku, že žalobci nároky na odškodnění podle §§ 4. a 7. podmínek nepříslušejí. § 7. podmínek všeobecných stanoví, že ručení společnosti přestává nadobro, »propadne-li pojištěný jakékoliv z chorob uvedených v § 4.« Trpěl-li však žalobce skutečně některou z chorob, jak jsou tyto v § 4. lit. b) naznačeny, nebylo ve stolicích nižších vyšetřeno. Poněvadž se žádost žalobní domáhá dále také výroku, je-li žalovaná společnost povinna, poskytovati žalobci též náhradu za povstalou mu prý částečnou trvalou invaliditu, žalovaná společnost však invaliditu takovouto popírá a připouští jen, že nastala invalidita přechodní, a stolice nižší se také řešením otázky této neobíraly, nedostávalo se v obou uvedených směrech základů konkrétních ku vynesení nálezu konečného. Rozsudek soudu odvolacího byl proto zrušen a rozepře odkázána k soudu odvolacímu, aby ji tento znova projednal a rozhodl. (Rozh. ze dne 22. října 1907 č. 12552.) K—í.
7

Citace:

K významu pojmu „úraz“.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 2, s. 105-107.