NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 3405.

Bylo-li narovnání smluveno pod podmínkou, že žalobce ustoupí od žaloby, stačí i změna žaloby v tom smyslu, že se na místo plnění z původního důvodu žalobního žaluje na plnění ze závazku, převzatého smírem.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1924, Rv I 1172/23.)
Původní žalobou domáhali se žalobci na žalovaných vrácení předem vyplacené kupní ceny 750 000 Kč za důl, z jehož kupu bylo po té
sešlo, a vymohli si k zajištění žalobního nároku prozatimná opatření.
Za sporu uzavřely strany smír, jímž se žalovaní zavázali zaplatiti žalobcům 750 000 Kč pod podmínkou, že žalobci vezmou žalobu zpět a že budou prozatímní opatření zrušena. Žalobu na zaplacení 750 000 Kč z důvodu závazku ze smíru oba nižší soudy zamítly, odvolací
soud z těchto důvodů: Odvolání přes výslovné ustanovení narovnací listiny ze dne 21. ledna 1921 dovozuje, že nebyl vznik závazku žalované strany ku zaplacení 750 000 Kč podmíněn dřívějším zpětvzetím žaloby a že úplně postačovalo, změniti pouze právní důvod původní žaloby z kondikce na narovnání. Naproti tomu procesní soud prvé stolice na základě skutkového děje, v dotyčném ohledu dostatečné zjištěného, jmenovitě té skutečnosti, že bylo úmyslem stran ve sporu, který v rodině strany žalované a příbuzných této rodiny působil veliké vzrušení, spor ten za každou cenu ze světa sprovoditi, jakož i na základě znění
narovnací listiny dospěl k úsudku, že vznik závazku strany žalované
byl podmíněn dřívějším zpětvzetím žaloby ze dne 13. října 1920 a zrušením prozatímních opatření. S tímto názorem souhlasí též odvolací soud, nesdíleje názoru odvolání, že změna právního důvodu jest totéž, jako zpětvzetí žaloby, proto, že při pouhé změně právního důvodu nejpodstatnější část žaloby, totiž věcný konečný návrh — žalobní žádost — v platnosti zůstává a jmenovitě též prozatimní opatření nadále trvají. Původní žalobní žádost bráti v úvahu neměl prvý soud příčiny, ježto žalobci své původní žalobní žádaní změnili a vznesli žalobní návrh výhradně o smír opřený, na odsouzení ku splnění platebních povinností
smírem převzatých.
Nejvyšší soud uznal dle žaloby.
Důvody:
Souhlasiti je s odvolacím soudem v tom, že písemnou smlouvou ze
dne 21. ledna 1921 došlo mezi stranami k narovnání podle §u 1380 obč. zák., záležejícímu v tom, že žalovaná strana uznala zažalovanou spornou pohledávku za svůj dluh, žalující strana pak upustila částečně od úrokové pohledávky a povolila aspoň co do části platební lhůtu, vzdavši se též nároku na náhradu útrat sporu vzniklých před narovnáním. Tímto
nově vzniklým smluvním nárokem z narovnání zanikl nárok, uplatněný původní žalobou z jiného právního důvodu. Splnění, nikoli vznik závazku žalované strany k zaplacení částek, vytčených v listině, učiněn byl závislým na tom, že žalující strana ustoupí od této původní žaloby a upustí od prozatimného opatření, jež vydobyla si k zajištění své pohledávky. Odvolací soud vychází z názoru, že žalující strana nedostála svému závazku, a zamítl proto žalobu. Tento předpoklad odůvodnit
by jen zamítnutí žaloby pro tentokráte, ježto nebylo by příčiny odníti
žalující straně možnost, domáhati se nároku, kdyby později dostála
své povinnosti. O tom však není třeba dále uvažovati, ježto názor odvolacího soudu není správným. Soud ten přejímá přesvědčení procesního
soudu, že šlo o vzájemná plnění z ruky do ruky. Tomuto požadavku co
do prozatimného opatření byla přizpůsobena žalobní prosba, dle níž
je žalovaná strana povinna plniti proti vzájemnému zrušení zmíněného
opatření, a nemůže proto žalující strana ani na základě rozsudku vymáhati plnění jinak, než když sama bude plniti z ruky do ruky (§ 25
odstavec druhý ex. ř.). Od původní žaloby ustoupila žalující strana
změnou právního i skutkového důvodu, a změnou žalobní prosby ve
smyslu narovnání ze dne 21. ledna 1921. Prohlášením, že opírá žalobu
na zaplacení částky, k níž uvolila se žalovaná strana, o narovnání, a
přizpůsobivši žalobní prosbu tomuto narovnání omezením úrokového
žalobního žádání a připojením podmínky vzájemného zrušení prozatimného opatření, vznesla žalující strana novou žalobu i na žalovaného
Josua H-a, proti němuž vedla dosud spor na základě původní žaloby,
a uplatnila proti němu nárok od původního zcela odlišný. K odstupu od
původní žaloby nebylo třeba, by žalující strana podala i na Josuu H-a
znova žalobu zvláštním žalobním spisem, nýbrž stačila k tomu změna
žalobního důvodu i žalobní prosby, jakož i podání zvláštní žaloby na
druhé dva žalované, čímž ve skutečnosti byl proti všem žalovaným
zahájen nový spor, v němž o původní žalobě se více nejednalo, takže
bylo tím od ní upuštěno. Tím bylo vyhověno úmyslu stran, projevenému
narovnáním, neboť stranám nešlo o podání, jímž by žalující strana prohlásila formálně odstup od žaloby, nýbrž dle zjištění odvolacího soudu
o to, by zprovozen byl ze světa spor, působící veliké vzrušení rodinám
žalovaného a jeho příbuzných. Toho bylo docíleno změnou žaloby, ježto
nemohlo býti dále jednáno o skutečnostech, projednávaných dosud na základě původní žaloby. Odvolací soud dospěl k jinému náhledu jen
důvody, vzájemně si odporujícími, ježto jednou dovozuje, že žalobní
prosba zůstala v platnosti, po druhé však připouští, že žalující strana
ji přes to změnila. Co do tvrzené předčasnosti žaloby, je v první řadě
poukázati na to, že žalovaná strana neměla vůbec úmyslu, vyhověti
závazku, převzatému narovnáním, což vyplývá z toho, že proti novému
žalobnímu nároku vznesla mimo jeho předčasnost ještě i jiné námitky
popírající přímo tento nárok. Námitky ty byly již procesním soudem
právem vyvráceny a dovolací soud nepokládá za nutno k nim se znova
vrátiti a dovoditi jich bezdůvodnost. Avšak bez ohledu na tuto skutečnost pozbyla námitka předčasnosti své oprávněnosti, jakmile žalobní
prosba byla přizpůsobena narovnání ze dne 21. ledna 1921 vytčením
vzájemného závazku (zrušení prozatimného opatření), a omezením co
do úroků. Žalovaná strana měla možnost odvrátiti od sebe následky
prohraného sporu, t. j. uznati ihned žalobní nárok, jakmile byl upraven
shodně se smlouvou, a požadovati náhradu útrat podle §u 45 c. ř. s.
Jen tím způsobem mohla pro sebe těžiti z počáteční předčasnosti žaloby. Žalovaná strana však pustila se dalšími námitkami ve spor, v němž bylo zjištěno, že žalobní nárok je po právu.

Citace:

č. 3405. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 95-97.