NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8401 —
Č. 8401.

Elektrisace: I. O rozdílu mezi »užívacími právy« všeužitečného podniku elektrisačního k soukromým pozemkům a mezi zřízením služebnosti po případě vyvlastněním. — II. Jakými námitkami mohou se vlastníci soukromých pozemků brániti proti tomu, aby elektr. vedení bylo vedeno přes jejich pozemky?
(Nález ze dne 30. ledna 1930 č. 1604.)
Věc: Josef a Marie B. v Ď. (adv. Dr. Frt. Veselý z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací (vrch. min. kom. Dr. Jan Kreuzer) o schválení projektu dálkového elektrického vedení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím zsp-é v Praze z 18. ledna 1927 byla vzhledem k výsledku místního jednání na základě § 16 elektrisačního zákona č. 438/19 a § 10 vl. nař. č. 612/20 vyslovena se stanoviska živn.-policejního, jakož i s hlediska soustavné elektrisace přípustnost projektu dálkového elektr. vedení o napětí 100 000 V od přepínací stanice »v Šutce« u T. do transformační stanice ve V. se změnou projektované tracy mezi stožáry 1—20 a bylo provedení na základě § 19 elektr. zák. povoleno dle předložených plánů. Námitky st-lů, spolumajitelů pozemku č. kat.... v Ď., kteří se bránili proti tomu, aby na pozemku jejich nebyl zřizován stožár pro elektr. vedení a aby traca vedení přeložena byla mimo jejich pozemek, byly cit. výměrem zamítnuty. Odvolání st-lů nebylo nař. rozhodnutím vyhověno. — Č. 8401 —
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Pozemek st-lů dotčen jest projektovaným elektrickým vedením potud, že na něm má býti zřízen stožár a že vedení samo má býti vedeno přes pozemek st-lů. Pokud jde o právní formu, do níž používání pozemku st-lova pro účely elektr. vedení bylo oděno, vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí, že nejde ani o vyvlastnění pozemku, ani o zřízení služebnosti ve smyslu § 12 č. 3 a 4 elektrisačního zák., nýbrž o zřízení pouhých užívacích práv. Proti tomuto právnímu pojetí namítá stížnost, že výkonem oněch užívacích práv se vykonává právo služebnosti, resp. že zřízením užívacích práv k pozemku se zřizuje služebnost a že tedy úřad neprávem tvrdí, že nejde ani o vyvlastnění ani o zřízení služebnosti. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Elektrisační zákon poskytuje v § 7 elektrickým podnikům všeužitečným — o takový podnik v dnešním případě nesporně také jde — v mezích schváleného projektu nebo úředně schváleného díla (§§ 16 a 24) určité výhody a to: a) právo užívati (bezplatně nebo za uznávací činži) určitě kvalifikovaných pozemků, které se nalézají ve správě státní, b) právo užívati (bezplatně) určitě kvalifikovaných pozemků, jež jsou ve správě ostatních veř. korporací nebo soukromých společností, pro elektr. vedení průchodní, pro vedení k účelům státním nebo k účelům veř. dopravy, c) právo užívati jiných veřejných a soukromých pozemků (§ 14), d) nárok na vyvlastnění nemovitostí a práv, po případě nárok na zřízení služebností (§ 12).
Obsah i rozsah užívacích práv, jejich výkon a převod upraven jest v §§ 8 až 11. Užívací práva nejsou předmětem zápisu do poz. knih a neplatí o nich předpisy soukromého práva o vydržení a promlčení. Naproti tomu zřizování služebností jeví se jako částečné vyvlastnění a jest upraveno předpisy §§ 12 a 13. Obsah a rozsah užívacích práv je vytčen samotným zákonem o soustavné elektrisaci, kdežto ve příčině služebností stanoví tento zákon, že obsah a rozsah jich určí se nálezem úřadu podle obdoby předpisů zák. z 18. února 1878 č. 30 ř. z. Třebaže způsob, jakým určitého pozemku jest použito ke zřízení nebo provozu elektr. díla všeužitečného, může býti předmětem jak práva užívacího ve smyslu §§ 8—11, tak i předmětem služebnosti (nebo i vyvlastnění) pozemku ve smyslu §§ 12—13, přece jen zákon vybudoval obě modality používání cizího pozemku jako samostatné instituty právní a vybavil je co do jejich intensity účinky po některých stránkách zcela odlišnými, stanoviv zejména v § 9 odst. 2, že užívání pozemku při stavbě a provozu elektr. zařízení nesmí překážeti jeho vlastníku nebo uživateli v právu na pozemku hospodařiti nebo jím nakládati (jej měniti, zastavěti a pod.), a stanoviv dále, že vlastník elektr. zařízení musí včas na vlastní útraty potřebné opatřiti, po případě zařízení přemístiti, jestliže nakládání pozemkem vyžaduje toho, aby elektr. zařízení bylo odstraněno nebo změněno. Při zřízení služebnosti neukládá zákon elektr. podniku všeužitečnému takové omezení na prospěch expropriáta.
Jsou-li tedy užívací práva s jedné strany a služebnosti se strany — Č. 8401 —
druhé elektr. zákonem vybudovány jako samostatné a od sebe odlišné instituty právní, pak ovšem nelze říci, že zřízením užívacího práva zřízena byla i služebnost a jest tedy námitka svrchu uvedená bezdůvodná.
V daném případě vyřkl žal. úřad výslovně, že nejde ani o vyvlastnění, ani o zřízení služebnosti k pozemku st-lů, nýbrž o pouhé zřízení užívacích práv a že st-li jest podle § 9 č. 2 elektr. zák. zachována volná disposice s pozemkem (na př. zastavění pozemku) tím, že elektrický podnik je povinen elektr. zařízení změniti, po případě i s pozemku odstraniti, vyžaduje-li toho nakládání pozemkem. Nemůže tedy stížnost s úspěchem namítati, že st-lům bude schválením elektr. vedení zabráněno pozemkem disponovati a zejména jej zastaviti.
Tím padá i další námitka stížnosti, že žal. úřad nevzal zřetel k okolnosti, resp. že ji nezjistil, že pozemek st-lů jest »pozemkem stavebně regulovaným a že jest jej posuzovati jako pozemek stavební« a že částečně již jest zastavěn. Neboť jestli nař. rozhodnutím uznáno právo st-lů domáhati se event. i odstranění elektr. vedení s jejich pozemku, když toho nakládání pozemkem bude vyžadovati, bylo tím připuštěno i tolik, že se st-lé mohou domáhati změny nebo i odstranění elektr. vedení, bude-li to následkem zastavění pozemku toho nutným. — Pak ovšem nebylo ani nutným, aby k řízení byl přibrán znalec stavební a není tu ani v tomto směru vytýkané vady řízení.
St-lé namítají však dále, že na případnou povinnost elektr. podniku, odstraniti zařízení elektrovodné s pozemku st-lů, nelze poukázati, ježto při řízení o stav. parcelaci pozemku toho, konaném dne 17. února 1927, jak zástupce stát. regulač. komise, tak i zástupce Ústř. elektráren se postavili proti zamýšlené parcelaci, namítajíce, že pozemek nesmí se v místech, kudy povede elektr. vedení, v šířce 60 m z důvodů bezpečnostních zastaviti. Tím namítají st-lé, že zákazem zastavění pozemku jejich v šíři 60 m podle elektr. vedení pozbylo jejich právo, pozemkem volně disponovati, praktické ceny, třebaže to nař. rozhodnutím bylo uznáno.
Námitkou touto nemohou však st-lé brojiti proti nař. rozhodnutí min. veř. prací, ježto žal. úřad uznává právo st-lů, pozemkem volně disponovati, a okolnost, zda i stát. regul. komise resp. Ústř. elektrárny právem či neprávem vznesly při řízení parcelačním zmíněnou námitku proti zamýšlené přeměně pozemku st-lů na místa stavební, nepříslušelo by, i kdyby st-lé námitku toho obsahu byli v min. rekurse vznesli (§ 5 zák. o ss), posouditi žal. úřadu, nýbrž rozhodnouti o ní mohou jedině úřady stavební a to v řízení, jež má za předmět přeměnu pozemku st-lů na místa stavební, tedy v řízení zcela odlišném od onoho, které bylo ukončeno rozhodnutím dnešní stížností naříkaným.
V ministerském rekurse domáhali se st-lé toho, aby nebyla schválena traca elektr. vedení v navrhovaném směru přes pozemek st-lů a aby byla přeložena na vhodnější místo. Žal. úřad požadavku tomuto nevyhověl, poukázav na to, že — jak z výsledku provedeného řízení informativního a ze dvou řízení ediktálních jest zřejmo — při stanovení tracy vzhledem k mimořádným obtížím souvisejícím s blízkostí velkoměsta a s řadou veř. i soukromých zájmů ve schvalovacím řízení uplatněných byly uváženy — Č. 8401 —
všechny eventuality řešení tohoto projektu, že však schválená traca byla uznána za daných okolností za nejvíce vyhovující jak požadavkům bezpečnosti veřejné a bezpečnosti provozu (místním poměrům odpovídající kratší traca a tudíž i zmenšené ohrožení veř. bezpečnosti i snížení poruch), tak i v ohledu hospodářském (zmenšené stav. náklady a levnější udržování).
Proti tomu namítají st-lé, že žal. úřad uvádí jen zcela povšechně, že byly uváženy všechny eventuality projektu, že však neuvádí blíže, které mimořádné obtíže a které veř. a soukr. zájmy byly vzaty v úvahu, čímž byla st-lům znemožněna obrana. S tím souvisí i další námitka stížnosti, že úřady proti předpisu § 9 odst. 3 vl. nař. 612/20 se nezabývaly námitkou st-lů, že elektr. vedení by za stejného nákladu bylo možné kolem severní části hřbitova.
O námitkách těch uvážil nss toto:
Svrchu již bylo dovoženo, že pozemek st-lů nemá býti ve prospěch projektovaného díla ani vyvlastněn ani zatížen služebností, nýbrž že žádoucího účinku má býti dosaženo pouhým uplatněním užívacích práv. Zůstávají tedy mimo rámec úvah ony zákonné předpisy, jimiž stanoveny jsou podmínky a předpoklady pro vyvlastnění resp. pro zřízení služebností a nemohli by st-lé ve svůj prospěch těžiti ani z předpisu § 12 zák. č. 438/19, jímž stanoveny jsou podmínky vyvlastnění.
Pak ovšem jest nss zbaven možnosti, aby uvažoval o tom, jaké jsou podmínky pro vyvlastnění, zejména vyžadují-li vyvlastnění důležité důvody technické a které, anebo jaký smysl má další ustanovení § 12 odst. I, když připouští vyvlastnění (zřízení služebností) jen tehdy, když by náklad na zřízení podniků na jiném místě byl nepoměrně vysoký. Jest tedy okolnost ve stížnosti relevovaná, že by se odkoupením pozemku st-lů náklady projektu příliš nezvýšily, bez významu. Ve příčině uplatnění užívacích práv k cizím pozemkům stanoví zák. č. 438/19 v § 8, že užívací práva tam uvedená příslušejí všeužitečným elektr. podnikům v mezích § 7, stanoví dále pod č. 1), které pozemky jsou z užívání vyloučeny (pozemky k účelům bohoslužebným, hřbitovům atd.), a ukládá majitelům elektr. podniků v odst. č. 4) a 5), aby bylo co nejvíce šetřeno použitých nemovitostí a práv vlastníka resp. uživatele pozemku a osob třetích- a konečně i krás přírodních a pod.
Jinak neobsahuje však zákon ustanovení, ze kterých by bylo možno odvoditi, že by se majitel pozemků zatížených užívacími právy ve prospěch všeužitečného elektr. podniku mohl proti uplatnění těchto užívacích práv brániti námitkou, aby břímě s jeho pozemku bylo sňato a uvaleno na pozemek jiný. Zákon nemá také omezujícího ustanovení, z něhož by se dalo dovoditi, že by majitelé určitých pozemků, které mají býti stiženy právy užívacími, mohli vůbec činiti námitky proti všeobecnému směru tracy elektr. vedení, pokud toto se pohybuje v mezích pozemků náležejících jiným vlastníkům.
Mohou se tedy st-lé brániti proti povinnosti trpěti výkon užívacích práv všeužitečným elektr. podnikem jen potud, pokud traca elektrovodu vede přes jejich pozemek a jenom potud, pokud by mohli dovoditi, že — Č. 8402 —
tím porušeny byly předpisy upravující existenci nebo výkon užívacích práv (na př. že se nejednalo o podnik všeužitečný, nebo že byly překročeny meze v § 7 vytčené, nebo že jde o pozemek z užívání vyloučený, nebo že nastanou určité závady, jaké chtějí zameziti předpisy živn. řádu, jichž se zák. č. 438/19 v § 18 dovolává).
V tomto směru obsahuje stížnost jedinou námitku, že před vydáním nař. rozhodnutí nebylo st-lům sděleno vyjádření zemědělského znalce, takže st-lé neměli možnosti, o něm se vysloviti.
Je sice pravda, že vyjádření zemědělského znalce podané dne 27. dubna 1927 nebylo stěžovatelům před vydáním nař. rozhodnutí sděleno, lež nss neshledal v nedostatku tomto v daném případě podstatnou vadu řízení, ježto žal. úřad uvádí v nař. rozhodnutí ze znaleckého posudku jen tolik, že zemědělské obhospodařování pozemku nebude projektovaným vedením znemožněno, nýbrž jenom postavením stožáru ztíženo a st-lé ve stížnosti netvrdí, že by úsudek tento byl nesprávný.
Jiných námitek, jimiž by st-lé dovozovali porušení předpisů, upravujících existenci a výkon užívacích práv ve smyslu svrchu uvedeném, stížnost neformuluje (§ 18 zák. o ss); námitku pak toho obsahu, aby traca vedena byla po jiných pozemcích, st-lé, jak svrchu řečeno, uplatňovati nemohou.
Pak ovšem nebylo zapotřebí, aby žal. úřad podrobně dovozoval, které mimořádné obtíže a které veřejné a soukromé zájmy byly při projektu navržené tracy vzaty v úvahu, a nss nemohl proto shledati ani vadu řízení v tom, že se úřad nezabýval námitkami, zda by vedení bylo možné se stejným nákladem kolem severní části hřbitova, ani v tom, jak úřad svoje stanovisko o směru tracy elektrovodu odůvodnil.
Tím padají i další námitky stížnosti, t. j. jednak námitka, že k vedení elektrovodu přes les by stačilo pouhé okleštění stromoví bez porušení přírodních krás, pak námitka, že traca projektovaného vedení není dána regulační čarou dohodnutou se stát. regul. komisí, nýbrž ze nová regulace není dosud vůbec schválena.

Citace:

č. 8401. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 325-329.