NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4076.

Domovské právo: Nárok na přijetí do domovského svazku obce pobytu neztrácí, kdo se z obce vzdálí jen za pomíjejícím účelem v úmyslu, že se zase vrátí.
(Nález ze dne 31. října 1924 č. 18817.)
Věc: Obec S. proti ministerstvu vnitra stran domovského práva Marie O. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v Ž. z 19. ledna 1920, bylo rozhodnuto, že Marie O., roz. r. 1841 a dosud do obce S. příslušná, nenabyla podle § 2 zák. z 5. prosince 1896, č. 222 ř. z., nároku na přijetí do domovského svazku obce Ž. Zsp zrušivši výše dotčený výměr, vyřkla rozhodnutím z 13. října 1921, základem §§ 2 a 3 uvedeného zák., že jmenovaná přísluší do Ž.
K rekursu městského úřadu v Ž. zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím ze 14. dubna 1923 rozhodnutí zsp-é, obnovil výměr první stolice a uznal za právo, že »Marie O. nenabyla domovského práva v Ž., poněvadž, jak ze spisu patrno, průběhem vydržecí 10leté lhůty připadla veřejnému chudinskému zaopatření na obtíž, nesplnila tudíž veškerých zákonných podmínek podle § 2 uvedeného zák.«.
»Jak z obsahu spisů plyne, přebývala sice jmenovaná již od 16. října 1902 nepřetržitě v obci Z., obdržela však nepopřeně od městského úřadu v Ž. chudinské podpory a to 7. prosince 1911, 5. ledna 1912, 9. února 1912, 3. května 1912 a 2. srpna 1912 po 5 K na úhradu nájmu, byla pak policejním komisařstvím v Ž. dne 29. října 1912 dodána do Ž. chudobince, poněvadž byla bez bytu a churava«.
»Podpory tyto vzhledem k velikému chorobnému stáří jmenované jevily se jakožto nutný doplněk k výživě, již sama důsledkem své neschopnosti výdělečné nemohla si dostatečně opatřiti, a je tudíž nutno pokládati je za počátek veřejného chudinského zaopatření a tedy i za překážku vydržení domovského práva v Ž. podle výše uvedeného zákonného ustanovení«.
»Pokud pak jde o vydržecí dobu od 1. ledna 1891, nelze ji na úkor obce pobytu bráti v úvahu, poněvadž O. pobyt tento na Ž. dne 15. srpna 1902 přesídlením do Prahy přerušila, a vydržecí nárok k této době se vztahující nebyl domovskou obcí do dalších 5 let po rozumu zákona uplatněn«.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí obcí S. podané se namítá, že v pobytu Marie O. v Praze, pouze dvouměsíčním při ošetřování nemocných nelze spatřovati úmyslu trvale opustiti posavadní pobyt v Ž., že tedy nelze shledati v tomto vzdálení ze Ž. přerušení pobytu, které by bránilo připočítati dobu pobytu O-ové v Ž. před 15. říjnem 1902 k době jejího tamního pobytu po tomto dnu, takže O-ová měla již v říjnu 1911 nárok na přijetí do domovského svazku obce Ž. že však, i kdyby se mělo za to, že jest pro nabytí nároku toho rozhodna jen doba pobytu O-ové v Ž. od 15. října 1902, obec Ž. přijala O-ovou do trvalého opatření chudinského teprve dne 29. října 1912, tedy již po tom, kdy O-ová nabyla nároku na přijetí do domovského svazku obce Ž., kdyžtě podpory před tím poskytnuté za trvalé zaopatření chudinské nelze považovati.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Podle 1. odst. § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nemůže býti odepřeno výslovné přijetí do domovského svazku obce pobytu čsl. státnímu občanu, který po dosažení svéprávnosti po 10 let předcházejících žádostí za právo domovské, dobrovolně a nepřetržitě v obci se zdržoval. Podle 3. odst. téhož § přetrhne se počatá desitiletá lhůta pobytu, vzdá-li se někdo dobrovolně pobytu v obci, za přetržení pobytu však se nepokládá dobrovolné vzdálení, když z okolností, za kterých se stalo, jde na jevo úmysl pobyt podržeti.
Z ustanovení těch jde na jevo jasně, že nárok na přijetí do domovského svazku obce dosavadního pobytu neztrácí, kdo se z místa toho vzdálí jen za pomíjejícím účelem v úmyslu se zase vrátiti. Pro posouzení úmyslu jsou rozhodny okolnosti, za kterých se vzdálení stalo.
V daném případě jest nesporno, že Marie O. ze Ž., kde pobývala dobrovolně a nepřetržitě od roku 1883, v srpnu 1902 odešla do Prahy a že se v říjnu téhož roku do Ž. zase vrátila.
Stížnost tvrdí, že tím přerušení pobytu O-ové v Z. nenastalo, poněvadž o úmyslu O-ové do Ž. se vrátiti nelze pochybovati vzhledem k tomu, že odešla jen na krátkou dobu 2 měsíců za účelem výkonu svého povolání jako ošetřovatelka nemocných.
Žal. úřad k těmto okolnostem pro posouzení úmyslu O-ové v příčině pobytu v Ž. rozhodným nepřihlédl, ač byly již ze správních spisů patrný, a vycházeje z názoru, že pro otázku přerušení pobytu jest rozhodna jediná okolnost, že O-ová se ze Ž. vzdálila, se otázkou úmyslu O-ové vůbec nezabýval.
Názor ten není však podle toho, co shora uvedeno, správný, a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se další námitkou stížnosti v příčině chudinského opatření O-ové.

Citace:

č. 4076. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 713-715.