Č. 4042

Státní úředníci. — Administrativní řízení: Kdy jsou dány podmínky obnovy disciplinárního řízení pravoplatně ukončeného disc. nálezem odsuzujícím?

(Nález ze dne 20. října 1924 č. 17 917)
Věc: Ladislav L. v Praze proti vrchní disciplinární komisi při ministerstvu vnitra o obnovu disciplinárního řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Nálezem disc. komise při býv. místodržitelství v Praze ze 7. listopadu 1901 byl st-l uznán vinným služebním přečinem spáchaným hrubým porušením úředních povinností v šesti směrech, totiž Byl mu proto uložen disc. trest přeložení ve stejné vlastnosti na jiné služební místo se stejným služným s doložením, že nemá býti zařazen ve stavu okresních komisařů podle svého dosavadního pořadí, nýbrž jako poslední. Tento nález vešel v moc práva tím, že st-l podáním ze 14. listopadu 1901 výslovně prohlásil, že se vzdává rekursního práva proti němu. V roce 1915 podal st-l stížnost proti určení pořadí dle stavu z 31. prosince 1914 a v této stížnosti žádal také za obnovu disc. řízení proti němu v roce 1901 provedeného, uváděje za důvod, »že se během doby ukázaly naprosto nepravdivými a tendenčními tyto v roce 1901 uplatněné průvody. Disc. komise zsp-é v Praze usnesla se v sezení z 28. února 1919 na zamítnutí žádosti právě zmíněné, protože st-l neprokázal nových skutečností ani nepřivedl nových průkazních prostředků, které samy o sobě nebo ve spojení s dřívějšími prostředky byly by s to, aby zdůvodnily zrušení nebo zmírnění disc. nálezu, kdysi řádně vyneseného (§ 138 služ. pragm.) Vrchní disc. komise při min. vnitra výn. z 14. dubna 1923 nevyhověla odvolání st-lovu, a to z důvodů nálezu disc. komise a v další úvaze, že st-l ani ve svém odvolání nepodal takových nových skutečností nebo průkazů, jež by odůvodnily obnovení řízení stran disc. nálezu z r. 1901. Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: Podle § 138 služ. pragm., z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. může úředník, jenž byl pravoplatně odsouzen k disc. trestu, žádati za obnovu řízení také i po výkonu trestu, prokáže-li se novými okolnostmi nebo průkazy, které samy nebo v souvislosti s průvody dříve provedenými mohou odůvodniti osvobození nebo uložení pořádkového trestu nebo místo propuštění některý mírnější trest disc. Z pojmu obnovy plyne, že musí jíti o nově na jevo vyšlé skutečnosti nebo průkazy, které tu byly již před vydáním disc. nálezu z r. 1901, nikoli jen z doby před podáním žádosti za obnovu řízení, jak za to má st-l, které však st-l v řízení kárném beze své viny nemohl uplatniti. Stížnost na nss mohla by se setkati s úspěchem, kdyby st-l vyvrátil správnost zamítacího důvodu nař. rozhodnutí, při čemž by ovšem jako naprosto irrelevantní nepovšímnutými zůstati musily všecky vývody, jichž předmětem by bylo něco jiného, než existence zmíněných předpokladů pro povolení obnovy řízení podle § 138 služ. pragm. St-l mohl by se tedy proti nař. rozhodnutí účinně, hájiti toliko výtkou, že tvrzení žal. úřadu neodpovídá pravdě, nýbrž že skutečně v řízení správním, jehož zakončením bylo nař. rozhodnutí, uvedl takové nové okolnosti, nebo nabídl nové průkazy, které mají kvalifikaci v § 138 služ. pragm. předepsanou a výše vyloženou — musil by arciť podrobně uvésti, které to okolnosti nebo průkazy jsou. Výtku takto precisovanou však nss ve stížnosti neshledal. Stížnost vidí skutečnosti takové, mimo jiné v tom, že když byl st-l následkem disc. nálezu z N. přeložen, a to postupně na různá místa, někteří pozdější šéfové jeho dílem se divili, že mohl býti disc. odsouzen, uznávajíce jeho správné chování, dílem ho vybízeli k příkazu místodrž. presidia ústně k tomu, aby podal k presidiu žádost, kterou by věc n-ská byla přivedena do pořádku, což však odepřel učiniti bez písemného vyzvání, trvaje na tom, že má dojíti ke zrušení nálezu z moci úřední. Z toho st-l dovozuje, že také samo presidium místodrž. uznávalo, že se mu stala disc. nál. z r. 1901 křivda a chtělo ji napraviti, pročež mu vyšel st-l na konec vstříc tím, že podal žádost za obnovu řízení. Ale nss nemohl stanovisko st-lovo uznati za správné. Skutečnosti a průkazy, kterých se st-l dovolává, týkají se dílem událostí, které se sběhly již v době, když bylo již v běhu disc. řízení proti němu zavedené, dílem jsou to události sběhlé teprve po vydání disc. nálezu a snaží se jimi st-1 dokázati toliko, že udání a svědectví, která byla podkladem disc. nálezu, byla falešná, a to proto, že dotčení udavači a svědci sami nebyli bezúhonní, nýbrž byli stíháni jednak disciplinárně jednak trest- ně; konečně dovolává se st-l jakéhosi veřejného mínění o tom, že řečený disc. nález byl nespravedlivý. Žádná z těchto obran nemá vlastností požadovaných § 138 služ. pragm. První skupina skutečností již proto ne, že st-l ani netvrdí, že mu nebyly známy již v době prováděného disc. řízení, a nemůže se jich proto dovolávati k opodstatnění nároku na povolení obnovy jeho. Druhý soubor skutečností a průkazů pochází již z doby po vydání disc. nál. a nehodí se tedy dle toho, co o podmínkách obnovy řízení bylo svrchu uvedeno, rovněž k odůvodnění žádosti za její povolení. Nad to dovozuje st-l nevěrohodnost u zmíněných osob nikoli z toho, že snad vyšly na jevo okolnosti, které svědčí o opaku tvrzen: jejich, nýbrž z toho, že samy nebyly nezúhonné. Třetí skupina tvrzených fakt konečně nemá vůbec žádného významu pro otázku povolení obnovy řízení, protože tu jde pouze o soukromý úsudek jednotlivců o správnosti či nesprávnosti nálezu — nikoli o skutečnosti nebo důkazy ve smyslu § 138 služ. pragm. Když za tohoto stavu věcí žal. vrchní disc. komise žádosti st-lově za obnovu řízení disc. nevyhověla pro nedostatek podmínek cit. předpisu zákonného, nelze v tom spatřovati nezákonnost.

Citace:

č. 4042. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 636-638.