NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Č. 12552.

Policejní věci: * Jestliže udělení kinematografické licence podle min. nař. č. 191/1912 ř. z. bylo ve prospěch osoby třetí vázáno na určitou podmínku a rozhodnutí o tom bylo dotčené třetí osobě řádně doručeno, vzchází jí veřejnoprávní nárok na dodržení této podmínky.
(Nález z 9. října 1936 č. 14495/36.)
Věc: Místní skupina družiny československých válečných poškozenců ve Vsetíně (adv. Dr. Jaroslav Tamele z Prahy) proti rozh. min. vnitra z 22. prosince 1933 o příspěvku z výnosu biografického podniku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Zem. úřad v Brně výměrem z 9. července 1932 udělil spolku »Jednota československého Orla« na Vsetíně oprávnění k pořádání kinematografických představeni podle § 3 odst. 1 a 2 min. nař. z 18. září 1912 č. 191 ř. z. na Vsetíně čp. 362 do konce února 1935, vysloviv mimo jiné, že majitelka licence je povinna podle převzatého závazku odváděti »Místní skupině družiny československých válečných poškozenců« na Vsetíně 3000 Kč ročně ve čtvrtletních pozadu jdoucích splátkách. O tom byla jmenovaná skupina vyrozuměna výměrem okr. úřadu na Vsetíně z 18. července 1932.
Výměrem z 21. října 1933 snížil zem. úřad v Brně k žádosti spolku »Jednota československého Orla« na Vsetíně z 11. listopadu 1932 částku, kterou tato jednota byla povinna odváděti »Místní skupině družiny československých válečných poškozenců« na Vsetíně na ročních 500 Kč s účinností od 1. prosince 1932.
Odvolání podané proti tomuto výměru Místní skupinou družiny československých válečných poškozenců na Vsetíně bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Uvažuje o stížnosti, podané na toto rozhodnutí, zabýval se nss nejprve námitkou, ve které se vytýká jako nezákonnost, že úřady v konkrétním případě osobovaly si rozhodování o soukromoprávním nároku, jež jim podle zákona nepřísluší. Rozvádějíc tuto námitku uvádí stížnost, že příspěvek, který »Jednota československého Orla« na Vsetíně má odváděti »Místní skupině družiny československých válečných poškozenců« na Vsetíně, byl stanoven dohodou mezi oběma spolky a že správní úřady nejsou povolány, aby o soukromoprávním nároku, zakládajícím se na této dohodě, rozhodovaly. V tomto směru nelze se stížností souhlasiti. Ve výměru úřadu I. stolice, který byl nař. rozhodnutím potvrzen, není podkladu pro názor, že úřady si osobovaly rozhodování o nějakém nároku soukromoprávním stěžujícího si spolku. Příspěvek, o který jde, byl stanoven výměrem zem. úřadu v Brně z 9. července 1932, kterým byla udělena »Jednotě československého Orla« na Vsetíně kinematografická licence s podmínkou, že tato bude odváděti »Místní skupině družiny československých válečných poškozenců« na Vsetíně 3000 Kč ročně. Jestliže výše tohoto příspěvku byla výměrem zem. úřadu v Brně z 21. října 1933, který byl nař. rozhodnutím potvrzen, snížena, nelze tento výměr chápati jinak než jako výrok o změně licenční podmínky, stanovené výměrem z 9. července 1932, nikoli však jako výrok o soukromoprávním nároku »Místní skupiny družiny československých válečných poškozenců« na Vsetíně, který snad tento spolek má proti »Jednotě československého Orla« na Vsetíně ze smlouvy s ní uzavřené.
Nss neuznav, že úřady si v konkrétním případě osobovaly příslušnost, jež jim podle zákona nenáleží, obrátil zřetel k námitce, ve které se vytýká, že nař. rozhodnutí nemá vůbec žádných důvodů a nelze je proto přezkoumati. Tuto výtku uznal nss odůvodněnou.
Nař. rozhodnutím byl potvrzen výměr úřadu I. stolice, kterým byl snížen příspěvek, jehož odvádění stěžujícímu si spolku bylo stanoveno jako podmínka kinematografické licence udělené »Jednotě československého Orla« na Vsetíně výměrem zem. úřadu v Brně z 9. července 1932. Na řádné splnění této podmínky nabyl stěžující si spolek právního nároku tím, že byl o uložení uvedené podmínky Jednotě československého Orla na Vsetíně výměrem okr. úřadu na Vsetíně z 18. července 1932 vyrozuměn. Nabyl-li však stěžující si spolek z uvedeného správního aktu právního nároku na to, aby zmíněná licenční podmínka nebyla bez jeho souhlasu měněna, bylo povinností žal. úřadu, aby rozhodnutí vydané ve věci týkající se tohoto právního nároku stěžujícího si spolku řádně podle § 70 odst. 1 vlád. nař. z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. odůvodnil. Tohoto postupu žal. úřad nezachoval, výsloviv v nař. rozhodnutí jen, že odvolání stěžujícího si spolku nevyhovuje. Tím porušil podstatné formy správního řízení a ztížil tak straně obranu a znemožnil nss, aby nař. rozhodnutí spolehlivě přezkoumal co do jeho zákonitosti.

Citace:

Č. 12552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 871-873.