Č. 1643.


Řízení před nejv. správ. soudem: K § 5 zák. o spr. soudě.
(Nález ze dne 11. listopadu 1922 č. 16618.)
Věc: L. G. v D. proti županskému úřadu v Michalovcích o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K oznámení stpú v Praze, že velkostatkář G. L. nesplnil své soupisové povinnosti ohledně majetku státem zabraného ve lhůtě nařízením č. 61 z r. 1920 stanovené, aniž bylo pozemkovým úřadem povoleno prodloužení lhůty té, zahájeno bylo trestní řízení proti st-lce jako dědičce jmenovaného velkostatkáře. Služnovský úřad v Michalovcích rozsudkem ze dne 19. prosince 1921 č. — uznal st-lku vinnou přestupkem § 5 nař. ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n., jehož se dopustila tím, že do 18. května 1920 nepředložila stpú-u soupis zabraného majetku, a odsoudil ji podle § 9 uved. nařízení k pokutě 5000 K eventuelně k uzavření na dobu 3 měsíců. V důvodech rozsudku uvedeno v podstatě:
Vina obžalované jest prokázána jejím doznáním. Obranu, že obžalovaná neznala lhůty k soupisu, nelze uznati za důvodnou, poněvadž neznalost zákona neomlouvá.
Župan Zemplinské župy v Michalovcích odvolání st-lky nevyhověl a potvrdil prvostupňový rozsudek na základě jeho správného odůvodnění.
Nss uvážil o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí takto:
Podle § 5 zák. o ss ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876, zachovaného v platnosti zákonem ze dne 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n., lze stížnost k nss-u podati teprve, když byla věc vyřízena pořadem stolic správních. Byl-li tento pořad zmeškán, jest stížnost u nss-u nepřípustná. Ve smyslu tohoto ustanovení jest nepřípustná zejména i stížnost obsahující jen stížné body, jež nebyly uplatňovány v pořadí stolic správních.
St-lka ve stížnosti k nss-u namítá:
1. že třebas neznalost zákona neomlouvá, přec dlužno přihlížeti k tomu, že zákony a nařízení docházejí na východ pro úřady jen v cizí řeči a nikdo se nestará o jich uveřejnění.
2. že soupis nebylo lze předložiti v čas, poněvadž pozemkový úřad nezaslal st-lce příslušných tiskopisů,
3. že však, i kdyby je byl v čas poslal, nebylo by bývalo lze soupisové povinni.sti vyhověti v ustanovené lhůtě, poněvadž st-lka nemohla si dříve opatřiti opis katastrálních dat pro soupis nutný, když data ta zůstala na maďarském území a maďarské vrchnosti odepřely vydati jejich opis, takže st-lka mohla si je opatřiti teprve později s obrovskými obtížemi a s peněžními obětmi; st-lka nemůže tedy býti trestána, když jí bylo splnění povinností zabráněno příčinami ležícími mimo její vůli.
Žádnou z těchto námitek neuplatnila st-lka v odvolání podanúm jí do rozsudku I. stolice. Následkem toho nerozhodovala II. stolice o těchto námitkách. Pak jsou však všechny tyto námitky ve smyslu § 5 zák. o ss nepřípustnou novotou a nemůže se tedy nss jimi zabývati vůbec. Jiný:h stížných bodů stížnost nemá.
Že by bylo řízení správní stíženo vadami ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss, k nimž by musil nss hleděti z moci úřední, soud ten neshledal. Potom však nezbývá, než aby byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.
K doplňku stížnosti, podanému dne 25. října 1922, nebylo lze hleděli, poněvadž podán byl po uplynutí 60 denní lhůty k podání stížnosti v § 14 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r, 1876, a jest proto nepřípustný.
Citace:
č. 1643. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 360-361.