NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11393.

Přípustnost pořadu práva pro náhradní nárok proti tomu, kdo přivodil úraz řídě jako aktivní vojín vojenský povoz, začež byl právoplatně odsouzen vojenským trestním soudem pro přečin podle § 599 voj. tr. zák.
(Rozh. ze dne 8. února 1932, Rv 1 622/31.) Žalobce byl zasažen vojenským povozem, jejž řídil žalovaný, tehdy vojín v činné službě. Pro tuto neopatrnost byl žalovaný právoplatně odsouzen brigádním soudem pro přečin podle § 599 voj. tr. zák. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném náhrady škody. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že uznal žalobní nárok důvodem po právu jen z polovice, a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Odvolací soud především z úřadu (§ 42 j. n. a §§ 240, 477 čís. 6 c. ř. s.) považuje za nutné zkoumati otázku přípustnosti pořadu práva, ježto žaloba směřuje proti osobě, jež prý v době činné vojenské služby při služebním výkonu žalobci způsobila škodu, a kde by tedy mohlo jiti o vyloučení pořadu práva podle dvorského dekretu ze dne 14. března 1806, čís. 758 sb. z. s. Ale podmínky tohoto předpisu tu nejsou. Žalobce zakládá žalobní nárok na tom, že žalovaný, když jako vojín v činné službě řídil vojenský povoz naložený chlebem, rychlou a neopatrnou jízdou zavinil žalobcův úraz, pro kterouž neopatrnost byl také právoplatně uznán vinným přečinem podle § 599 voj. tr. zák. podle rozsudku brigádního soudu ze 17. dubna 1929. Žalovaný dopustil se tudíž trestného činu, z něhož se dovozuje jeho povinnost k náhradě škody. Trestný čin nelze považovati za úřední (služební) výkon ve smyslu cit. dv. dekretu, podle něhož jen žaloby pro úřední výkony státních zřízenců mají býti soudem odmítnuty. Pořad práva pro žalobcův nárok není tedy vyloučen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Dovolatelovy vývody s hlediska důvodu podle § 503 čís. 4 jsou uplatněním důvodu zmatečnosti podle čís. 6 § 477 (čís. 1 § 503) c. ř. s., že bylo rozhodnuto o věci, která podle dvorského dekretu ze dne 14. března 1806, čís. 758 sb. z. s. nepřísluší na pořad práva. Řešiti jest otázku, zda jednání žalovaného, z něhož vyvozuje žalobce žalobní nárok, rychlá a neopatrná jízda, jež byla příčinou žalobcova úrazu, a pro niž byl žalovaný právoplatným trestním rozsudkem vojenského soudu uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 599 voj. tr. zák., jest úředním jednáním, které by vylučovalo žalobu u civilního soudu. Odvolací soud otázku tu právem zodpověděl záporně, neboť nešlo o nezákonné konání povinnosti úřední, nýbrž o trestný čin, zjištěný v trestním řízení, na který se nevztahuje uvedený dvorský dekret, jak bylo vyloženo v rozhodnutí čís. 7160 sb. n. s., na jehož důvody se stěžovatel k vůli stručnosti odkazuje.

Citace:

č. 11393. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 155-156.