NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2806.

Obecní knihovny: 1. Pro služební poměry knihovníka obecní knihovny města statutárního neplatí ani předpisy zák. č. 16/1920 ani zák. č. 443/1919. — II. Prozatímně ustanovený knihovník ob. knihovny v městě statutárním nemá ani podle uvedených zákonů ani podle zák. zák. o obecních knihovnách č. 430/1919 nárok na ustanovení definitivní. — III. I v obci s více než 10000 obyvateli může býti knihovník ustanoven toliko provisorně.
(Nález ze dne 29. října 1923 č. 6577/22 )
Věc: Arnošt G. v Z. proti zemskému výboru v Brně o přiznání definitiva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem vl. komisaře pro město Znojmo z 29. listopadu 1919 byl st-l ustanoven prozatímně knihovníkem německé veřejné knihovny obecní v Z. s požitky úředníků IX. hodn. tř.
Sděluje to knihovní radě pro německou obecní knihovnu v Z., připojil vl. komisař, že definitivní jmenování st-le může se státi teprve po potvrzení jeho příslušným knihovním instruktorem ve smyslu ustanovení čl. 47 vlád. nař. z 5. listopadu 1919 č. 607 Sb.
Výměrem ze 6. května 1921 potvrdil státní knihovní instruktor jmenování st-le obecním knihovníkem s podmínkou, že vyhoví požadavku čl. 45 prov. nařízení z 5. listopadu 1919 o odborném vzdělání knihovnickém.
Žádost st-le ze 4. dubna 1921 za definitivní jmenování byla usnesením měst. zastupitelstva z 20. října 1921 zamítnuta, o čemž zpraven st-1 výměrem městské rady z 22. října 1921. Již dříve bylo st-li výměrem měst. rady z 15. října 1921 podle usnesení měst. rady z 12. října 1921 sděleno, že správa obou knihoven se přenáší na oba referenty městské rady a že následkem toho se zrušují místa obecních knihovníků; zároveň zprostila městská rada st-le 30. listopadem 1921 služby knihovníka.
Proti rozhodnutí městské rady z 15. října 1921 a městského zastupitelstva z 20. října 1921 podal st-l rekursy z 26. října a 31. října 1921 k žal. úřadu, který je nař. rozhodnutím zamítl z těchto důvodů:
Svoje rozhodnutí o stížnosti založil nss na těchto úvahách:
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že rekurs st-lův proti opatření městské rady ohledně propuštění ze služeb města, tedy jeho rekurs z 26. října 1921 proti usnesení městské rady z 12. října 1921 jest nepřípustný z toho důvodu, že rekurs ten bylo podati k městskému zastupitelstvu a nikoliv přímo k zemskému výboru. Stížnost proti tomuto výroku nař. rozhodnutí nebrojí, a jest naopak zřejmo ze správních spisů, že st-l podal skutečně proti uvedenému usnesení městské rady také ještě rekurs k městskému zastupitelstvu, který byl výměrem městského zastupitelstva z 3. března 1922 zamítnut. O rekursu, který st-l proti tomuto rozhodnutí podal, není ze správních spisů zřejmo, zda byl již žal. úřadem vyřízen či nikoliv, jisto však jest, že nebyl a nemohl býti vyřízen nař. rozhodnutím vydaným mnohem dříve.
Vzhledem k tomu jest se nss-u na základě stížnosti zaměstnávati jen onou částí nař. rozhodnutí, kterou zamítnut byl rekurs st-lův z 31. října 1921 podaný do rozhodnutí městského zastupitelstva z 20. října 1921, kterým nevyhověno žádosti st-le za definitivní ustanovení.
V tomto směru uvážil soud toto:
Stížnost opírá domnělý nárok st-lův na jmenování definitivním knihovníkem jednak o předpisy zákona o obecních knihovnách a prov. nařízení k němu, jednak o § 7 zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. ex 1920, jímž se upravují služební poměry trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a konečně o předpisy, platné pro jmenování čekatelů při státních úřadech úředníky, které, jak stížnost tvrdí, podle služební pragmatiky pro znojemské úředníky obecní platí též na st-le.
Nař. rozhodnutím bylo, pokud především jde o zákon č. 16/20 vysloveno, že se na st-le nevztahuje a že tudíž se nemůže dovolávati předpisu § 7, podle něhož prozatímní ustanovení zřízence nesmí trvati déle jednoho roku.
Nss nshledal, že by toto stanovisko úřadu bylo v rozporu se zákonem. Neboť st-l jako prozatímní knihovník při německé obecní knihovně ve Znojmě, ustanovený ve smyslu § 9 zákona o obecních knihovnách z 22. července 1919 č. 430 Sb., byl podle čl. 48, odst. 2. věta 2. prov. nařízení k uvedenému zákonu z 5. listopadu 1919 č. 607 Sb. odborným úředníkem obecním, takže nelze na něho vztahovati předpisy zákona o obecních zřízencích. Nelze na něj vztahovati ani předpis § 8 o obecních úřednících z 23. července 1919 č. 443 Sb., který rovněž praví, že prozatímní ustanovení úředníka nesmí trvati déle jednoho roku, neboť město Znojmo jest obcí se zvláštním statutem a na takovéto obce podle § 44, posl. věta zákona č. 443 ustanovení tohoto zákona se nevztahují. Že by pak nárok poskytnutý §em 7 zákona č. 16/20 obecním zřízencům a §em 8 zák. č. 443/19 obecním úředníkům v obcích nestatutárních musil platiti též pro úředníky obcí statutárních, nelze tvrditi z toho důvodu, poněvadž jednak, jak již uvedeno, oba uvedené zákony na úředníky obcí statutárních neplatí, jednak postavení úředníků obcí statutárních jest zvláštními ustanoveními upraveno jinak a to zpravidla stejně jako postavení úředníků státních, jak ostatně stížnost sama uznává, tvrdíc, že podle služební pragmatiky pro úředníky města Znojma platí na st-le stejné předpisy jako pro úředníky státní.
Domnělý nárok st-lův na ustanovení definitivním knihovníkem nelze však vyvoditi také ani z cit. již zákona o obecních knihovnách a prov. nařízení k němu vydaného. Jest ovšem pravda, že § 9 zák. č. 430/19 nařizuje, že agendou knihovní má býti pověřen zvláštní knihovník, jehož plat v obcích majících více než 10000 obyvatelů musí býti vyměřen tak, aby se knihovník mohl věnovati cele jen tomuto povolání. Z tohoto předpisu však — nehledě ani k tomu, že ukládá jen určité závazky obci — nelze právem dovoditi, jak se stížnost mylně domnívá, že by knihovník v takovéto obci musí býti ihned na počátku ustanoven trvale. Naopak plyne z toho jenom, že v obci mající více než 10000 obyvatelů má býti povolání knihovnické výhradným povoláním knihovníka, není však řečeno, že by knihovník ten, zejména s počátku, nemohl býti ustanoven prozatímně.
Podle čl. 45 prov. nař. k zákonu knihovnickému č. 607 Sb. ex 1919 může býti v knihovně určené více než 10000 obyvatelům knihovníkem jmenován jen ten, kdo absolvoval aspoň střední školu neb ústav na roven postavený a vykonal zpravidla po jednoročním studiu odborném státní zkoušku knihovnickou, a potvrzuje knihovníka v. úřadě podle čl. 47 b) v obcích s více než 2000 obyvateli příslušný knihovní instruktor. Bylo tedy zcela ve shodě s těmito předpisy, jestliže obec Znojmo resp. povolaný orgán její ustanovil st-le dekretem z 29. listopadu 1919 toliko prozatímním knihovníkem s výhradou, že definitivní jmenování st-le může se státi teprve po potvrzení jeho příslušným knihovním instruktorem ve smyslu cit. právě předpisu čl. 47 nař. č. 607.
Ani ze znění dekretu st-li dodaného, ani z vyřízení vl. komisaře města Znojma z 29. listopadu 1919 na knihovní radu pro německou obecní knihovnu ve Znojmě nelze vyčísti domnělý nárok st-lův na definitivní ustanovení. Naopak jest z cit. dikce zřejmo, že definitivní ustanovení st-le zůstalo vyhrazeno příslušnému orgánu obce s tím, že bude moci býti uděleno teprve po schválení příslušného instruktora. Příslušný instruktor potvrdil jmenování st-le obecním knihovníkem výměrem ze 6. května 1921 s tou podmínkou, že vyhoví (shora citovanému) požadavku čl. 45 prov. nař. č. 607 Sb. o odborném vzdělání knihovnickém. Mezi tyto podmínky náleží, jak uvedeno, i složení zkoušky knihovnické. Není sporu o tom, že st-l až do vydání nař. rozhodnutí zkoušku tuto nesložil, třebas ovšem ji ani složiti nemohl, poněvadž, jak stížnost tvrdí, tehdy ještě zkoušky ty se vůbec nekonaly. Za tohoto stavu věci byl tedy st-l v době usnesení obecního zastupitelstva z 20. října 1921 jen prozatímním zaměstnancem obce Znojma a neměl ani podle knihovnického zákona nároku na definitivní jmenování.
Konečně dovolává se stížnost také toho, že podle služ. pragmatiky města Znojma jsou obecní zaměstnanci postaveni na roven státním úředníkům a že tedy na st-le nutno vztahovati předpisy či. V. §§ 1 a 2 zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb.
Námitka ta není důvodná. Neboť i kdyby — jak stížnost tvrdí — na st-le bylo možno vztahovati předpisy platné pro státní úředníky, jest tolik jisto, že by z ustanovení jím dovolávaného čl. V. zák. č. 541/19 nárok na jmenování definitivním úředníkem vyvozovati nemohl. Čl. V. zák. č. 541/19 mění ustanovení čl. II., dále §§ 46 a 56 služ. pragmatiky úřednické z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., pojednává stejně jako uvedené §§ služ. pragmatiky toliko o praktikantech a jiných čekatelech na místa úřednická. St-l však takovýmto praktikantem nebo čekatelem na místo úřednické nebyl, naopak byl podle jasného znění svého dekretu provisorním úředníkem s požitky IX. hod. třídy státních úředníků. Byl tedy, pokud by bylo možno posuzovati jej podle předpisů služební pragmatiky státních úředníků, prozatímně ustanoven úředníkem ve smyslu § 6, odst. 2. ?
služ. pragmatiky a nikoliv praktikantem ve smyslu čl. II. a §§ 46 a 56 služ. pragmatiky úřednické.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2806. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 848-851.