NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8490 —
Č. 8490.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: Lze dávku vymáhati na nabyvateli, byl-li na jeho jmění uvalen konkurs?
(Nález ze dne 14. března 1930 č. 16213/29.)
Věc: Richard P. v B. (adv. Dr. Pavel Gans z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem z 18. března 1924 byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodu nemovitosti ve F. smlouvou trhovou z 30. srpna 1922 a to zcizitelům. Na to byla záručním plat. rozkazem z 30. prosince 1925 vyměřena dávka st-li jako nabyvateli proto, že nemohla býti na zciziteli dobyta. Tento plat. rozkaz — Č. 8490 —
byl vzhledem k tomu, že na jmění st-le byl dne 18. září 1924 uvalen konkurs, doručen dne 16. února 1926 Dru St. jako správci konk. podstaty, jenž na to sdělil, že v konk. podstatě není prostředků, aby plat. rozkaz byl vyrovnán. Na to byl záruční plat. rozkaz doručen Richardu P. Podáním z 27. dubna 1927 žádal Richard P. za odpis, resp. snížení dávky. Vyměřující úřad žádosti té nevyhověl, a žal. úřad rekurs do tohoto usnesení podaný zamítl, ježto nucené vyrovnání v konkursu má v zápětí jen zánik pohledávek věřitelů třetí třídy, kvotu vyrovnací převyšujících; veřejnoprávní dávka z přírůstku hodnoty nepatří však do pohledávek třetí třídy, jichž se nucené vyrovnání týká. Ovšem neohlášením ocital by se tento veřejnoprávní nárok v nebezpečenství, že, nebude-li tu později nijaké jmění, nebude zaplacen. Bude-li tu však po nuceném narovnání nové pohotové jmění, může úřad bez překážky provésti na ně exekuci. Nějakou přihlašovací povinnost pro takové nároky zákon nikde nestanoví, tím méně pak nějakou sankci pro nepřihlášeni.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — —
St-1 namítá především, že dávku v daném případě nelze pokládati za veřejnou, neboť tuto povahu má prý dávka pouze proti zciziteli a nikoliv proti nabyvateli, který dávku smlouvou převzal k placení a je tedy zavázán ji platiti pouze z titulu soukromoprávního. — Jest ovšem pravda, že převzetí dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí nabyvatelem jest povahy soukromoprávní, ale pouze v poměru zcizitele a nabyvatele nemovitosti, tedy stran smluvních. Předpis dávky nabyvateli záručním plat. rozkazem nezakládá se na této smlouvě mezi zcizitelem a nabyvatelem, nýbrž má svůj podklad v ustanovení § 13 dávk. prav., které stanoví veřejnoprávní povinnost nabyvatele zapraviti dávku, kdyžby se na zciziteli stala nedobytnou. Nejde tedy o pohledávku ze soukromoprávní smlouvy, nýbrž o veřejnoprávní pohledávku ze zákona.
St-1 namítá dále, že pohledávka dávková zanikla nepřihlášením ke konkursu. Že námitka ta jest neodůvodněna, jest zřejmo z ustanovení § 60 konk. ř. (cís. nař. z 10. prosince 1914 č. 337 ř. z.), kde vyslovena zásada, že konkursní věřitelé mohou, ať pohledávky své v konkursu přihlásili či nikoliv, vymáhati své nezapravené pohledávky z úpadcova jmění, zbývajícího mu k volnému nakládání anebo nabytého po zrušení konkursu.
Než i další námitka, že sporná dávková pohledávka zanikla aspoň tím, že v konkursu, uvaleném na st-le, bylo provedeno nucené vyrovnání, jest bezdůvodnou. — Dle § 52 konk. ř. náležejí do druhé třídy mezi jiným »daně, poplatky a jiné veřejné dávky«, pokud nedospěly dříve než tři léta před prohlášením konkursu. Že obecní dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí jest veř. dávkou, není vzhledem k zák. č. 329/21 pochybno, a že má tu tuto povahu i vůči st-li jako nabyvateli, bylo shora prokázáno. Že by byla dospěla dříve než 3 léta před vyhlášením konkursu na st-le, stížnost ani netvrdí. Podle § 150 konk. ř. musí však věřitelé I. a II. třídy býti úplně uspokojeni, jinak jest nucené narovnání nepřípustno (§ 141 odst. 2 konk. ř.), resp. nemůže býti konkurs zrušen před zaplacením aneb zjištěním takovýchto pohledávek (§ 157 odst. 1 konk. ř.). Vzhledem k tomu nelze stížností dovolané ustanovení § 156 odst. 1 konk. ř., — dle něhož soudně potvrzeným vyrovnáním jest — Č. 8491 —
úpadce sproštěn povinnosti svým věřitelům dodatečně nahraditi schodek, který utrpěli —, vztahovati na věřitele I. a II. třídy, a tudíž ani na pohledávku dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Vycházel-li tedy žal. úřad z názoru, že předepsaná dávka, jsouc dávkou veřejnou (II. třída konkursních pohledávek), nezanikla tím, že nebyla přihlášena ke konkursu zakončenému nuceným vyrovnáním, a pro- to nepřiznal st-li odpis, resp. vrácení dávky, nelze shledávati, že by výrok ten odporoval zákonu.

Citace:

č. 8490. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 516-518.