NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7476 —
Čís. 7476.

Žaloba podle § 35 ex. ř.
Skutečnostmi z doby po vzniku exekučního titulu, jimiž byl vymáhaný nárok zrušen nebo staven dlužno rozuměti skutečnosti, jež svým hmotněprávním účinkem působí zrušení nároku nebo které pouze splnění nároku a důsledkem toho i jeho uplatnění exekucí staví, nespadají sem však námitky povahy procesuální.
Žalobou podle § 35 ex. ř. lze uplatňovati námitky proti exekuci k vydobytí plnění ze smíru při rozvodu manželství od stolu a lože, z důvodu, že se manželé napotom dohodli na obnovení manželského spolužití a na tom, že má ohledně majetkových poměrů zůstati při dřívějším stavu, jenž ili byl před smírem při rozvodu manželství od stolu a lože.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1927, Rv I 1558/27).
Na základě soudního smíru ze dne 11. července 1925 vedla žalovaná proti žalobci exekuci k vydobytí 10 000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce zrušení exekuce, tvrdě, že dohodou ze dne 15. července 1925 — Čís. 7476 —
odpadly podmínky smíru ze dne 11. července 1925 a že byl obnoven stav z doby před uzavřením smíru. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobou, o níž tu jde, domáhá se žalobce nepřípustnosti exekuce po rozumu § 35 ex. ř., jak to také ve spisech výslovně uvádí. Pod zorným úhlem tohoto předpisu tvrdí žalobce, že dohodou mezi stranami ze dne 15. července 1925 odpadly podmínky ve smíru ze dne 11. července 1925 a že obnoven byl stav z doby před uzavřením smíru. Také v odvolání svém zdůrazňuje, že prohlášení ze dne 15. července 1925 směřovalo ke zrušení soudního smíru, k obnově dřívějšího stavu, dále mluví o dohodě, jejímž účelem bylo zrušení soudního smíru a zmiňuje se o suspendování smíru ze dne 11. července 1925. O samém nároku na zaplacení 10 000 Kč vůbec se ve sporu nezmiňuje, zejména ani netvrdí, jaké povahy tento nárok původně byl, a netvrdí ani v žalobě, že nárok ten dohodou ze dne 15. července 1925 uhasí. Odvolávaje se na to, že dne 15. července 1925 oznámili oba manželé na okresní soud v D. jako soud jich společného bydliště podle § 110 obč. zák. a § 114 druhý odstavec j. n., že zase žijí ve společné domácnosti a ve společenství manželském a že odpadají podmínky smíru ze dne 11. července 1925, tvrdí, že smír který tvoří exekuční titul pro vymáhanou pohledávku žalované ve výši 10 000 Kč s přísl., pozbyl právní účinnosti a obnoven byl právní stav, jaký tu byl před rozvodem. Z toho dlužno usouditi, že námitky, které uplatňuje proti nároku, netýkají se podstaty tohoto nároku, nýbrž směřují k odstranění smíru ze dne 11. července 1925, tudíž k odstranění exekučního titulu. Jak již shora bylo k tomu poukázáno, netvrdí žalobce že nárok žalované uhasí, byl sleven a pod., žaloba směřuje k odklizení exekučního titulu. Právě poukaz na dohodu toho obsahu, že se manželé rozvedení opětně spojili (§ 110 obč. zák. a § 114 j. n.) jasně tomu svědčí, že se žalobci jedná v tomto sporu o průkaz, že smír ze dne 11. července 1925 o dobrovolném rozvodu spolu se soukromoprávními dalšími ujednáními byl zrušen, že právní účinky rozvodu dohodou ze dne 15. července 1925 soudu sdělenou byly odstraněny. Pakli však prosba žalobní je sestrojena podle § 35 ex. ř., který má na zřeteli jen námitky proti nároku, nikoliv však námitky proti exekučnímu titulu, jest pochybena, poněvadž není výslednicí tvrzení žaloby a proto měla býti žaloba zamítnuta již z toho důvodu, aniž bylo nutno zabývati se dále věcí samou, jak učinil soud stolice první (sr. i nálezy nejvyššího soudu ve sb. n. s. pod čís. 3996 a 4301). Také Neumann ve svém komentáři k ex. ř. 2 vydání na str. 141 zdůrazňuje, že nenáležejí pod pojem žaloby podle § 35 ex. ř. námitky, které směřují proti existenci existenčního titulu. Tuto slabinu vyciťuje patrně žalobce v odvolání, kde vytýká neúplnost řízení proto, že prý se soud prvé stolice nezabýval podstatou nároku, který prý byl původně darováním. Také teprve v odvolacích spisech zabývají se obě strany se svého stanoviska právní podstatou nároku samého, žalovaná ovšem jen odpovídá na tvrzení odvolacího spisu, že bylo 10 000 Kč původně darováno. Tyto údaje ve spisech odvolacích jsou však nepřípustnými novotami (§ 482 c. ř. s.), any se skutkové údaje žaloby zabývaly nikoliv nárokem, nýbrž exekučním titulem a proto také soud odvolací neshledal opodstatněnou výtku neúplnosti řízení. Když z údajů žalobních plynulo, že se tvrdí — Čís. 7476 —
vlastně jen zrušení exekučního titulu (smíru ze dne 11. července 1925) pozdějším prohlášením manželů o opětném jich spojení, že se snaží žalobce domoci odklizení smíru v odstavci 3. a obnovy dřívějšího stavu, nikoliv však uhasnutí nároku, měla žalobní prosba zníti na zrušení exekučního titulu (§ 39 čís. 1 ex. ř.) a kdyby se docílilo úspěšného pravoplatného rozhodnuti, mohla by býti pak exekuce zrušena po rozumu § 39 čís. 1 ex. ř.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a odkázal věc na odvolací soud s příkazem, by o odvolání žalobcově znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Aniž by se byl pustil do věcného rozboru sporu, zamítl odvolací soud žalobní nárok z důvodu, že se žalobce domáhá podle žalobní prosby sice toho, by vyhověno bylo jeho námitkám proti nároku žalované na zaplacení 10 000 Kč a by exekuce pro tento nárok byla uznána nepřípustnou, že však se v opodstatnění žaloby netvrdí a neprokazuje, že nárok ten, jehož právní podstatu ostatně žalobce ve sporu ani blíže neurčuje, skutečnostmi později nastalými uhasí, byl sleven a pod., a dovozuje jen zrušení soudního smíru ze dne 11. července 1925, takže prý žalobní nárok směřuje správně jen k odklizení exekučního titulu a obrací se jen proti jeho právnímu trvání. Z toho důvodu je prý žalobní prosba ustrojená po rozumu § 35 ex. ř., jež má pouze na zřeteli námitky proti nároku, pochybena a měla, prý, postrádajíc v tomto směru skutkového opodstatnění, býti zamítnuta bez věcného projednání. S názorem tímto souhlasiti nelze. Podle § 35 ex. ř. lze se proti povolení exekuce brániti potud, pokud lze dovoditi proti nároku, pro nějž exekuce byla povolena, že skutečnostmi po vzniku exekučního titulu nastalými byl zrušen nebo staven. V ohledu prvním rozuměti jest tím takové po vzniku exekučního titulu nastavší skutečnosti, které svým hmotněprávním účinkem působí zrušení nároku, v ohledu druhém zase jiné případy, které pouze splnění nároku a důsledkem toho i jeho uplatnění cestou exekuce staví (na př. prodloužení platební lhůty, vznik zadržovacího práva, zákaz placení a pod.). Naproti tomu nemohou býti žalobou podle § 35 ex. ř. uplatněny námitky povahy pouze procesuální, zejména ony, které směřují proti exekučnímu titulu a nikoli pouze proti nároku nebo proti uplatnění exekučního titulu. Odvolacímu soudu se nepodařilo vyložiti, že v souzeném případě jde pouze o námitky proti právnímu trvání exekučního titulu, a jeho odůvodnění nevystihuje podstatu věci. V tomto případě jde o exekuční vymožení nároku žalované ze soudního smíru ze dne 11. července 1925, který strany mezi sebou uzavřely, když, domáhajíce se rozvodu manželství, jak § 105 obč. zák. předpisuje, spolu ujednaly též dohodu o majetkovém vypořádání, podle níž se žalobce zavázal žalované zaplatiti 10 000 Kč, jež při uzavření manželství hotově obdržel, s úroky ve dvou splátkách po 5 000 Kč dne 15. srpna a 15. září 1925 pod ztrátou lhůt a pod následky exekuce. Podle obsahu svého přednesu opírá žalobce námitky proti exekuci o to, že se strany později shodly na obnovení — Čís. 7476 —
manželského spolužití a na tom, že to soudu ohlásí, a že dále ujednaly, že vzájemné majetkové poměry stran se upravují tak, že má zůstati při dřívějším stavu, který byl před smírem ze dne 11. července 1925 a že se tedy majetkoprávní ustanovení onoho soudního smíru zrušují. Ačkoli toto žalobní tvrzení není podrobněji rozvedeno, lze z něho nicméně poznati tolik, že žalobce sice netvrdí zrušení nároku na př. prominutím, že však uplatňuje, že podle této nové pozdější úmluvy žalovaná vzhledem na obnovení manželského spolužití upustila od toho, by jí žalobce tuto částku, k jejíž zaplacení se pod exekucí zavázal, vyplácel ve lhůtách ve smíru stanovených a pod exekucí a že se s tím spokojila, by peníze ty dále u sebe podržel, a dále že již takovouto úmluvu jest pokládati za skutečnost, která, nastavší po vzniku smíru, byla po stránce hmotněprávní způsobilá přivoditi stavení nároku v dřívějším smíru vykonatelně upsaného, neboť touto úmluvou mělo býti vyloučeno exekuční vymáhání nároku podle platebních lhůt ve smíru stanovených. Vzhledem na úzký vztah nároku a exekučního titulu, jímž jest tento nárok upsán, jest přirozeno, že zrušení nebo stavení nároku má vliv i na účinnost exekučního titulu, takže může mnohdy dojíti k nesprávnému rozlišování o tom, zda se popírá nárok, či uplatňuje neplatnost, zrušení nebo bezúčinnost exekučního titulu. Význačnou známkou pro toto rozlišování zůstává však vždy, zda se námitky proti exekuci uplatňují z příčiny hmotněprávních skutečností po vzniku exekučního titulu nastalých a na nárok účinkujících, či z příčin jiných. V případě prvním odnímá se účinnost exekučnímu titulu jen z těchto později nastalých skutečností, pokud svým hmotněprávním účinem přivodily zrušení nebo stavení nároku tvořícího obsah exekučního titulu, v případě druhém jde jen o to, by zvrácen byl exekuční titul, ježto podle skutečností již v době jeho vzniku se osvědčil neplatným nebo bezúčinným. Zákon má v té příčině na mysli jen skutečnosti rázu formálně právního (žaloba pro obnovu, pro zmatečnost, žaloba o bezúčinnost nálezu rozhodčího bursovního soudu a pod. Srv. Kom. Neumann k § 39 ex. ř. str. 178). Že v tomto případě nejde o námitky tohoto posiez dotčeného druhu, nýbrž jen o námitky po rozumu § 35 ex. ř. uplatněné proto, že nárok upsaný smírem, nesměl následkem dohody později nastalé býti exekucí uplatněn, jest na bíledni a z toho důvodu se první soud, poznávaje správnou podstatu žalobního nároku, vším právem při rozhodování sporu obíral materiální stránkou sporné věci. Odvolací soud tedy pochybil, když ze svého nesprávného právního pojetí žalobu zamítl, nepustiv se ani do věcného zkoumání sporu.

Citace:

č. 7476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 435-438.