NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 5101.

Státní úředníci: * Byl-li někdo ustanoven úřednickým čekatelem s výhradou odvolání za určitých předpokladů, může dle § 10 S0
a čl. II sl. pragm. poměr praktikanta kdykoliv býti zrušen. V takovém případě není ustanovení §u 11 služ. pragm. na překážku.
(Nález ze dne 9. listopadu 1925 č. 20894.)
Věc: Bedřich V. v P. proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. taj. Jan Bucek) o propuštění ze služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem ředitelství pošt v Praze z 25. srpna 1923 jmenován byl st-l poštovním úřednickým čekatelem skupiny »C« s podmínkou, že šetření o politické a mravní způsobilosti jeho bude míti výsledek příznivý a s připomenutím, že jmenování pozbude platnosti, prokáže-li se, že se Bedřich V. dopustil něčeho, co by jeho ponechání ve službách čsl. státu bylo na závadu. S poukazem na ustanovení §u 11 služ. pragmatiky pak bylo doloženo, že podmínkou, aby Bedřich V. byl ponechán trvale ve službě, jest způsobilost, již prokáže schopnostmi, zájmem pro službu, pílí a svědomitostí, s jakou bude vykonávati úkoly jemu svěřené. Výnosem z 30. listopadu 1923 propustilo ředitelství pošt st-le podle § 10 služ. pragmatiky ze svých služeb, poněvadž výsledek šetření o jeho politické a mravní způsobilosti nebyl příznivý a tudíž podmínka vytčená v dekretě jmenovacím nebyla splněna, následkem čehož jmenování jeho poštovním praktikantem pozbylo platnosti. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. pošt stížnosti st-le do zrušení jeho služ poměru ve smyslu ustanovení §u 10 služ. pragmatiky.
Stížnost naříká rozhodnutí pro nezákonnost a vytýká, 1. že propuštění st-le se stalo patrně z důvodu, že st-l byl příslušníkem strany komunistické, že postup tento jest hrubým porušením základních práv občanských, zaručených státním základním zákonem z 29. února 1920 č. 121 Sb., zejména §em 117 ústavní listiny. 2. že měl býti jeho služ. poměr posuzován dle §u 11 služ. pragm. a nikoliv dle §u 10 služ. pragm., jehož ustanovení vztahuje se na zatímně ustanovené úředníky, kterým st-l nebyl, jelikož konal u poštovní správy jako praktikant službu přípravnou.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z následujících úvah:
Dle ustanovení čl. II úvodu k služ. pragm. podléhají praktikanti předpisům pro státní úředníky (čekatelé), pokud služ. pragmatika pro ně zvláštních předpisů nestanoví, může tedy pro praktikanty platiť ustanovení § 10 i ustanovení § 11 služ. pragm. dle toho, jak byli ustanoveni.
Z dekretu o jmenování st-le praktikantem zřejmě vychází, že jmenování bylo vázáno na podmínku, že dodatečným šetřením nevyjdou na jevo skutečnosti, které ve smyslu § 1-A služ. pragm. jsou vůbec překážkou přijetí do státní služby. Místo, aby před jmenováním zjistil — není-li tu těchto překážek přijetí do státní služby, volil úřad v tomto případě jmenování pod podmínkou, že takové závady nebudou zjištěny — jmenoval tedy st-le zřejmě prozatímně. Na této skutečnosti nemění ničeho skutečnost, že v dekretu nebylo jmenování výslovně jako prozatímní označeno (§ 6 služ. pragm.), když z téhož dekretu zřejmo, že jmenování se stalo pod výhradou, že nebude-li podmínka splněna — může býti jmenování odvoláno. Služ. poměr prozatímní může býti dle §u 10 služ. pragm. kdykoliv zrušen. Zákon nestanoví pro toto propuštění žádných podmínek. Zrušení prozatímního služ. poměru záleží tedy na volné úvaze příslušného úřadu a není je třeba odůvodňovati.
Když tudíž za tohoto právního a faktického stavu věci žal. úřad služ. poměr st-lův, založený shora uvedeným jmenovacím dekretem, odvolávaje se na § 10 služ. pragm. zrušil, nejednal proti zákonu, ať již zrušení toto se stalo z jakýchkoliv důvodů. Za tohoto právního a skutkového stavu nelze se dovolati § 11 služ. pragm. poněvadž dovolání to by jen tehdy mělo oporu v zákoně, kdyby st-l byl bezpodmínečně přijat do připravné služby a šlo pouze o to, má-li pro určité služební odvětví potřebné vlastnosti a ne také o to, jsou-li u něho splněny všeobecné předpoklady pro ustanovení státním úředníkem.

Citace:

č. 5101. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 479-481.