NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 9871.

Zaměstnanci veřejní: * Byl-li suplující profesor ustanoven zatímním profesorem v období mezi účinností a vyhlášením platového zákona č. 103/26 a započtena mu při tom podle čl. VII § 5 odst. 2 zák. č. 541/19 celá služební doba suplentská pro postup, nemá vzhledem k ustanovení § 180 odst. 2 ve spojení s § 215 odst. 2 cit. plat. zák. nároku na to, aby mu byla tato doba hodnocena pro stanovení výše adjuta ve smyslu §§ 67 odst. 4 a 69 odst. 4 plat. zák.
(Nález ze dne 3. května 1932 č. 6804.)
Věc: František J. v N. proti ministerstvu školství a národní osvěty o určení výše adjuta zatímního profesora.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zšr slezská v Opavě výnosem z 23. února 1926 ustanovila Františka J., suplujícího profesora při státním gymnasiu v B., poněvadž nabyl dne 27. ledna 1926 předepsané aprobace pro střední školy, od tohoto dne zatímním profesorem při témže ústavě. Současně mu započetla podle § 5 zák. č. 541/19 pro postup do vyšších požitků dobu suplujícího profesora ode dne 1. září 1924 do dne 26. ledna 1926 plně, t. j. 1 rok, 4 měsíce, 26 dní, a poukázala mu ode dne 1. února 1926 jakožto adjutum služné ročních 6480 Kč, místní přídavek ročních 1488 Kč, jednotný přídavek drahotní ročních 3619 Kč na místě dosavadních 4908 Kč (služného), 3456 Kč (jednotného přídavku drahotního) a 981 Kč 60 h (odměny podle zák. č. 289/24).
Výnosem zsp-é v Opavě z 21. července 1926 byl František J. převeden do platů podle zák. č. 103/26 a vyměřeno mu adjutum dnem 1. ledna 1926 počínajíc ročních 12600 Kč, t. j. adjutum nižšího stupně, stanovené v § 69 odst. (4) plat. zák. pro nejvyšší stupně předběžného vzdělání, avšak pro prvou polovici tříleté doby čekatelské (§ 67 odst. (4) téhož zák.).
Do tohoto převodu vznesl František J. námitky, v nichž z § 197 ve spojení s § 215 odst. 1 plat. zák. a § 5 čl. VII. odst. 2 zák. č. 541/19 dovozoval, že mu přísluší od 1. února 1926 adjutum 2. stupně. Námitky — Č. 9871 —
zamítla zšr slezská výměrem z 29. dubna 1927 pro bezdůvodnost. Další odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z těchto úvah: »Zatímní profesor František J. byl ke dni 1. ledna 1926 správně převeden do platů podle zák. č. 103/26 jakožto suplující profesor. Zatím nabyl dne 27. ledna 1926 nároku na ustanovení zatímním profesorem a byl výnosem býv. zšr-y v Opavě z 23. února 1926 ustanoven zatímním profesorem s platností ode dne 27. ledna 1926, při čemž mu byla podle § 5 zák. č. 541/19 započítána pro postup do vyšších požitků plným rozsahem doba služby suplentské, t. j. 1 rok, 4 měsíce a 26 dní. Šlo tedy o personální opatření, učiněné v době ode dne 1. ledna 1926 do vyhlášení plat. zák., a toto opatření bylo podle 2. odstavce § 215 plat. zák. uvésti v soulad s ustanovením plat. zák., avšak bylo při tom postupovati podle obdoby ustanovení 2. odstavce § 180 plat. zák., resp. ustanovení 1. odstavce § 197 plat. zák., jehož výklad jest podán ve výnosu min. škol. z 1. března 1927 č. 114591, věstník 1927 č. 31. Poněvadž podle tohoto posléze uváděného výnosu postupováno bylo ve výnosu zšr-y, z něhož bylo podáno odvolání, bylo vyhověno ustanovení 2. odstavce § 215 plat. zák., takže nelze než odvolání zamítnouti.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Na sporu je mezi stranami, zdali st-li přísluší adjutum vyšší částky I. stupně předběžného vzdělání (§ 69 odst. 4 a § 67 odst. 4), na něž má zatímní profesor nárok ve druhých osmnácti měsících své celkové tříleté doby čekatelské, již ode dne 1. února 1926, či nikoli. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně v podstatě v úvaze, že rozhodnou je ve smyslu §§ 215 odst. 2, 180 odst. 2 a 197 doba ztrávená skutečně v poměru zatímního profesora a že se proto k obdobím započteným ve služebním poměru tom přihlížeti nemůže.
Stížnost naproti tomu hájí stanovisko, že 1. zápočet povolený před publikací plat. zák. musí zůstati v platnosti prostě již z důvodu předpisu § 215 odst. 2 cit. zák., že personální opatření učiněná v době ode dne 1. ledna 1926 do uvedené publikace zůstávají v platnosti. To má ovšem za následek prodloužení st-lovy služební doby zatímního profesora o čas započtený do této služební doby. Opačný postup, opíraný o skutečnost, že st-l započtenou dobu skutečně neztrávil v poměru zatímního profesora, odnímal by prý výhodu cit. § 215 odst. (2), že zmíněná personální opatření mají zůstati v platnosti. 2. Služba suplentská jest věcně zcela totožnou se službou zatímního profesora i jest prý již svou povahou doba suplentská dobou ztrávenou v poměru zatímního profesora. 3. I kdyby bylo přípustno, zachovati po rozumu 2. odst. cit. § 215 ona učiněná opatření v platnosti jen v rámci § 197 odst. 1 — v souvislosti s §em 180 odst. 2 — třeba vykládati slova »započítatelná služební doba« jakožto dobu buď skutečně v příslušném poměru ztrávenou, buď do tohoto služebního poměru podle dosavadních předpisů započtenou. Poslednější se stalo u st-le a proto mu nelze právem odpírati honorování započtené doby při určení výše adjuta.
Nss neshledal stanovisko stížnosti důvodným, neboť námitky stížnosti zakládají se vesměs na nesprávném výkladu § 215 odst. 2, — Č. 9871 —
§ 180 odst. 1 a § 197 odst. 1 plat. zák. Je sice pravda, že zůstávají podle 2. odst. § 215 v platnosti personální opatření učiněná v době ode dne 1. ledna 1926 do vyhlášení platového zákona, avšak podle výslovného znění tohoto ustanovení jen v tom rozsahu, že musí býti uvedena ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanoveními plat. zák., při čemž má býti postupováno podle obdoby části sedmé plat. zák., t. j. podle obdoby ustanovení o převodu do platů zákona toho. Čili jinými slovy, každé personální opatření zůstane zachováno jen potud, pokud neodporuje předpisům plat. zák., zejména předpisům jeho 7. části.
Již vzhledem k tomu jeví se stížnost bezdůvodnou, pokud se v bodu 1. dovolává pro své stanovisko domnělého neomezeného předpisu 2. odst. § 215, a má za to, že každé personální opatření musí zůstati v původním svém obsahu i rozsahu i nadále v platnosti.
Ona ustanovení pak, do jejichž rámce musí býti obdobou vtěsnán i účinek personálního opatření, aby bylo docíleno zmíněného souladu, jsou, jak již uvedeno, ustanovení části sedmé plat. zákona. Z těchto třeba při řešení sporné otázky přihlížeti — poněvadž jde o výši platu — k oddílu I. (převod do nových platů), a v něm k oddělení 3., týkajícímu se státních osob učitelských. Pokud jde o platy zatímních profesorů, stanoví v uvedeném oddělení I. oddílu plat. zák. § 180 v odstavci (2.), že tito obdrží při převodu . . . . adjutum a že pro stanovení jeho výše jest rozhodnou započítatelná služební doba (§ 197). § 197 ustanovuje pak v odstavci (1.), že pokud se za podklad pro zjištění doby, rozhodné pro stanovení výše služného (adjuta, remunerace) béře započítatelná služební doba, rozumí se tím služební doba ve služebním poměru, ve kterém se zaměstnanec převádí, skutečně ztrávená a podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služebním poměru započítatelná. Z toho plyne, že pro stanovení výše adjuta zatímního profesora je při převodu do platů zák. č. 103/26 rozhodnou jen služební doba skutečně v tomto služebním poměru ztrávená a podle dosud platných předpisů započítatelná a že proto v tom směru služební doba, která mu byla před účinností platového zákona individuelním správním aktem započtena, nemůže přijíti v úvahu. Je-li však při převodu do platů rozhodnou u zatímních profesorů podle vůle zákona jen doba započítatelná, nelze vzhledem k předeslanému zachovati za působnosti platového zákona v platnosti personální opatření z doby mezi dnem 1. ledna a dnem 7. července 1926, pokud započítalo zatímnímu profesoru při jeho ustanovení dobu suplentskou podle čl. VII. § 5 odst. 2 zák. č. 541/19 pro postup. Jest proto, aby mohlo býti poskytnuto zatímnímu profesoru adjutum ve vyšší částce, především podmínkou, aby nutná pro to minimální jeho doba služební byla skutečně ztrávená v služebním poměru zatímního profesora. Tento požadavek nemůže býti nahražen služební dobou, kterou profesor ztrávil v předchozím poměru suplentském, i když se připustí, že je služební doba ta podle své povahy totožnou službou, jaká se koná v poměru zatímního profesora. Tím vyvrácena jest námitka bodu 2. stížnosti.
Bohuslav, Nálezy správní XIV. 44 Z předeslaného vysvítá, že za platnosti plat. zák. může číslice adjuta, přiznaná zatímnímu profesoru opatřením z doby mezi 1. lednem a 7. červencem 1926 býti zachována jen ve výši odpovídající jeho »započítatelné služební době« (§ 180 odst. 2), t. j. době v služebním poměru zatímního profesora »skutečně ztrávené a podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služebním poměru započítatelné«. Vyšší adjutum může tedy z takového opatření zůstati zatímnímu profesoru jen za té podmínky, že ztrávil do příslušného termínu v poměru zatímního profesora skutečně dobu 18 měsíců (§ 69/4 a § 67/4) a že kromě toho uvedená doba podle dosavadních předpisů nebyla vyloučena z postupu. Výklad, že by příslušná doba buď mohla býti skutečně ztrávena v onom poměru služebním, buď to mohla býti doba, kterou lze individuálním aktem správním do onoho poměru započísti a která už tímto způsobem byla dokonce započtena, příčil by se jasnému znění zákona. Nelze tedy dáti stížnosti za pravdu ani v bodu 3.

Citace:

č. 9871. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 883-886.