NPD documents search: České právo, 6 (1924) - Nákladem Zemědělského knihkup. Ad. Neubert v Praze

Čís. 1889.

Ustanovení §u 295 tr. ř. užíti jest též na výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 5. února 1925, Zm II 536/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných Františka K-ého a Josefa V-a do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 20. června 1924, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí vpádem do cizí nemovitosti podle §u 83 tr. zák., vyhověl však odvolání obžalovaných Františka K-ého a Josefa V-a z výroku o nepřiznání podmíněného odsouzení, a napadený rozsudek změnil v ten způsob, že se těmto obžalovaným podmíněny odklad výkonu trestu povoluje se stanovením zkušební lhůty tří let. Zároveň změnil Nejvyšší soud jako soud zrušovací podle §u 295 odstavec druhý tr. ř. též výrok o nepřiznání podmíněného odsouzení obžalovaným Ladislavu P-ovi a Floriánu T-ovi a i těmto obžalovaným povolil podmíněný odklad výkonu trestu se stanovením zkušební lhůty tří let. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Obžalovaní František K-ý a Josef V. se domáhají odvoláním podmíněného odkladu výkonu trestu. Důvody, jež ve svůj prospěch uvádějí, jsou závažné. Trestní lístky obžalovaných nevykazují záznamu, podle zprávy obce těší se pověsti výborné. Nedoznali arci úmyslu trestného, přiznali však faktické okolnosti. Počínání jejich nebylo tak surové, aby z něho nalézací soud musel vyvoditi naznačené důsledky. Jejich jednání, třebaže značně hrubé, má subjektivní podklad v rozčilenosti, jak sám nalézací soud zjišťuje. Proto lze právem za to míti, že čin jejich není odleskem jejich povahy, nýbrž okamžitým poblouzněním následkem rozčílení nad tím, že v domnělých nárocích byli zkráceni. Není tu tedy podstatného důvodu pro odepření podmíněného odkladu výkonu trestu, naopak skýtá jejich dosavadní život a výtečná pověst dostatečné záruky pro předpoklad, že i bez výkonu trestu povedou napříští řádný život. Odůvodněnému jich odvolání bylo proto vyhověti a uznati, jak se stalo.
Tytéž důvody prospívají i obžalovaným Ladislavu P-ovi a Floriánu T-ovi nehledě ani k tomu, že tito podléhali vlivu Františka K-ého jako náměstka starostova. Bylo proto podle §u 295 tr. ř. u nich z úřední moci postupovati tak, jakoby tito spoluobžalovaní byli také podali odvolání. Nejvyšímu soudu neušlo, že druhá věta prvého odstavce §u 295 tr. ř. má na mysli případ odvolání z výroku o trestu. Ale z toho, že zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. zvláštního ustanovení v tom směru neobsahuje, nelze vyvozovati, že by možnost obdobného použití ustanovení §u 295 tr. ř. na případy podmíněného odkladu výkonu trestu, byla vyloučena. Z ustanovení §u 7 odstavec třetí zákona o podmíněném odsouzení, kde se praví, že výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu jest podroben týmž opravným prostředkům, jako výrok o trestu, lze spíše usuzovati, že výrok o podmíněném odsouzení jest na roveň postaven výroku o trestu, a že základní zásady o odvolání co do trestu platí i tam, kde odvolání směřuje proti výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu. Nehledíc ani k tomu, již duch trestního řádu svědčí správnosti obdobného použití ustanovení, vyjádřeného v §u 295 tr. ř., na výrok o podmíněném odsouzení, neboť zásada §u 295 tr. ř., že to, co prospívá jednomu obžalovanému, má za stejných předpokladů prospěti i těm, kdož nepodali opravného prostředku, není ojedinělá, nýbrž proniká i v jiných ustanoveních trestního řádu, tak v §§ech 213, 290 a 477 tr. ř., a měl jí býti splněn požadavek spravedlnosti bez ohledu na předpisy o pravomoci a opravných prostředcích, čehož by v plné míře nebylo dosaženo, kdyby ona zásada neměla platiti při výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu jedině z toho důvodu, že zákonodárce v zákoně, upravujícím tuto instituci, výslovně na zmíněnou případnost nepamatoval. Nelze tedy o tom pochybovati, že ustanovení §u 295 tr. ř. lze obdobně užíti též na výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu. Důsledkem toho bylo zmíněný výrok i ohledně obžalovaných Ladislava P-y a Floriána T-а, ač nepodali odvolání, zrušiti a uznati, že se jim povoluje podmíněný odklad výkonu trestu se stanovením zkušební doby tří let.

Citace:

X.. Nákladem Zemědělského knihkup. Ad. Neubert v Praze. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 10, s. 91-91.