Č. 615.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Prokáže-li strana, že cena nabývací byla jiná, než cena ve smlouvě udaná, jest úřad povinen k tomu přihlížeti.
(Nález ze dne 9. prosince 1920 č. 12172.)
Věc: Bohuslav a Růžena F. na Král. Vinohradech (adv. Dr. Zd. Uhlíř z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou danou na Král. Vinohradech dne 19. ledna 1919 prodali manželé Bohuslav a Růžena F. dům čp. 90 na Král. Vinohradech manželům Antonínu a Anně N. za trhovou cenu 93500 K. V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty uvedli, že nabyli tohoto domu směnnou smlouvou z 30. ledna 1908, v níž jako smluvená cena jest prý uvedena nesprávně cena 26852 K 45 h. Pravá cena kupní činila prý 63000 K, oznámili to již úřadu vyměřujícímu převodní poplatky za účelem dodatečného vyměření poplatku a žádali o amnestii.
Platebním rozkazem městského úřadu na Král. Vinohradech ze dne 17. listopadu 1919 byla vyměřena manželům F. dávka ve výši 12779 K 13 h. při čemž byla vzata za základ vyměření jako nabývací hodnota cena udaná ve smlouvě z 30. ledna 1908 26852 K 45 h a manželům sděleno, že jejich udání, že nabývací cena uvedená ve směnné smlouvě neodpovídá skutečnosti, nemohlo býti vzato za základ vyměření, poněvadž tvrzení to neprokazují nijakým listinným dokladem.
Odvolání manželů F. z tohoto platebního rozkazu bylo zamítnuto naříkaným rozhodnutím z toho důvodu, že pro vyšetření přírůstku hodnoty jest rozhodným obsah zcizovacího jednání, jež jest základem převodu (§ 12, odst. 1 řádu o dávce), jímž jest v daném případě směnná smlouva z roku 1908. V důsledku toho jest prý pro vyšetření nabývací ceny rozhodnou cena v této smlouvě ustanovená. Dodatečným ohlášením pravé ceny u finančního úřadu za účelem poplatkovým učinila strana pouze zadost zákonným předpisům poplatkovým a vyhnula se případnému stíhání dle předpisů poplatkového zákona, v jiném směru však prý poplatková amnestie nepůsobí.
Ve stížnosti na nejvyšší správní soud navrhují stěžovatelé, aby naříkané rozhodnutí bylo zrušeno, poněvadž dle § 8 dávkového řádu a § 5 prováděcího nařízení má se vždy nabývací i zcizovací cena »zjistiti.« V přítomném případě však nabývací cena zjištěna nebyla, poněvadž cena ve smlouvě směnné uvedená není správná.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na této úvaze:
Naříkané rozhodnuti vychází z názoru, že pro vyšetření přírůstku hodnoty jest rozhodný obsah zcizovacího jednání, jež jest základem převodu. Názor tento jest sice správný a je ve shodě se zákonem, ale nesprávným jest hned další názor žalovaného úřadu k tomuto názoru se připojující, že tímto obsahem zcizovacích jednání jsou pouze udání stran v písemní smlouvě o takovémto zcizovacím jednání sepsané.
Písemní smlouva sama o sobě neobsahuje však vždy věrný obsah toho, co při zcizovacím jednání bylo smluveno, a dávkový řád sám počítá s takovouto možností, stanově v § 23 následky nepravdivých udání stran. Může tedy písemní kupní smlouva obsahovati i cenu jinou, než jaká ve skutečnosti byla smluvena. Z dávkového řádu nelze nikde vyčísti, že by stál na zcela formálním stanovisku, dle něhož by pro vyměření dávky byla rozhodna udání stran v písemní smlouvě trhové. Naopak dávkový řád, žádaje v §§ 5 a 8, aby vyměřovací úřady položily za základ vyměření dávky zjištěné ceny nabývací resp. zcizovací a ukládaje stranám v § 17 povinnost uvésti v přiznání všechny okolnosti pro vyměření dávky podstatné a přiložiti potřebné listiny, a stanově v § 23 následky nepravdivých udání, stojí na zásadě zjištění materielní pravdy, jež ovládá celé ukládací řízení. Když v přítomném případě prohlásila strana v přiznání k dávce, že nabývací cena uvedená ve smlouvě směnné z roku 1908 jest fingovanou, že byla ve skutečnosti smluvena cena jiná, vyšší, nemohl vyměřovací úřad bez dalšího, nepřihlížeje k tomuto prohlášení, pokládati kupní cenu uvedenou v písemní smlouvě z roku 1908 za zjištěnou. Pro tento úsudek nebylo tu dostatečného podkladu. Prohlášením tím mu nastala právě povinnost, aby skutečně smluvenou kupní cenu zjistil, ať už by při tom došel k jakémukoli výsledku. Při tom mu zůstalo ovšem i právo, když by nabývací ceny zjistiti nemohl nebo když by mu vzešly pochybnosti o tom, zdali vyšetřená nabývací cena se srovnává s obecnou hodnotou nemovitosti v době nabytí, vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty vyšetřenou hodnotu v době nabytí (§ 8) a postupovati při tom dle § 18 dávkového řádu.
Toho však zemský výbor neučinil, vycházeje z mylného názoru, že je vždy rozhodným pro vyměření dávky j e n obsah písemní smlouvy trhové o nabývací ceně. Odporuje tedy naříkané rozhodnutí zákonu a bylo je proto zrušiti podle § 7 zákona o správním soudu.

Citace:

č. 615. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 756-758.