NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2956.

Závodní výbory. — Administrativní řízení. — řízení před nss-em: I.*Závodní výbor zrušuje se podle § 25 lit. b) zák. o záv. výborech okamžikem zastavení výroby na dobu delší jednoho měsíce a nikoliv teprve tehdy, když výroba jeden měsíc byla již zastavena. — II. Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech nejsou — s výjimkou §u 3 lit. g) zák. o záv. výborech — příslušny, rozhodovati o sporech zakládajících se v pracovním poměru mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. — III. Nss jest povolán a povinen zrušiti k podané stížnosti rozhodnutí rozhodčí komise, kterým si neprávem osvojila rozhodování o věcech soukromoprávních. — IV. Rozhodnutí rozhodčí komise ve sporu o další trvání závodního výboru podléhají přezkoumání nss-em.
(Nález ze dne 4. prosince 1923 č. 20 783.)
Věc: Firma České akciové sklárny v P. (adv. Dr. Jos Josífek z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v Rokycanech (za zúčastněný závodní výbor adv. Dr. Rud. Rábl z Prahy) o bezúčinnost propuštění členů závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka zastavila dnem 30. září 1922 ve svém závodě výrobu lahví a propustila dělnictvo při výrobě té zaměstnané, davši mu před tím 14denní výpověď s odůvodněním, že výroba v závodě zůstane zastavena asi na půl roku. Mezi propuštěnými dělníky byli i členové závodního výboru. Ke stížnosti závodního výboru proti tomu, že správa závodu zdráhá se uznati další trvání závodního výboru, a že propustila z práce také členy závodního výboru, aniž si vymohla souhlas rozhodčí komise, rozhodla rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech v R. nálezem ze 17. října 1922, že závodní výbor dosud po právu trvá a že propuštění jeho členů jest bezúčinné.
Další trvání závodního výboru odůvodnila komise tím, že dle § 25 lit. b) zák. o závodních výborech nezrušuje se závodní výbor okamžikem zastavení činnosti, nýbrž teprve uplynutím jednoho měsíce od tohoto zastavení. Poněvadž v den, kdy nález byl vydán, doba jednoho měsíce od zastavení výroby ještě neuplynula, není prý možno již z tohoto důvodu pokládati závodní výbor za zrušený, a netřeba ani dále zkoumati, zda zastavením výroby zastavuje se také činnost závodu dle § 25 lit. b) zák. o závodních výborech. Poněvadž závodní výbor zrušen nebyl, jest také výpověď daná členům závodního výboru bezúčinná. O stížnosti, již proti tomuto rozhodnutí podala majitelka závodu, uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje v sobě dva výroky:
1) že závodní výbor trvá ještě jeden měsíc po zastavení činnosti závodu, a
2) že výpověď daná členům závodního výboru bez souhlasu rozhodčí komise jest bezúčinná.
Uvažuje o zákonnosti těchto výroků musil se soud zabývati předem vývody odvodního spisu žal. úřadu, jimiž tento popírá příslušnost nss-u k rozhodování o této věci uváděje, že v daném případě nebyl na sporu nějaký poměr veřejnoprávní, nýbrž nárok soukromoprávní, o nichž nepřísluší judikovati nss-u.
Úřad má pravdu potud, že sub 2) uvedený výrok jeho o tom, zda výpověď daná členům závodního výboru jest účinnou či nikoliv, a zda jí byl rozvázán soukromoprávní pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci, či zda poměr ten trval dále i po uplynutí lhůty výpovědní, jest rozhodnutím o nárocích soukromoprávních.
Z tohoto správného poznání nevyvodil však úřad důsledky, jež v příčině vlastní své kompetence vyvoditi měl. Právě proto, že šlo o nároky soukromoprávní, měl úřad sám odmítnouti rozhodování v této věci, neboť rozhodčí komise nejsou s výjimkou § 3 lit. g) zák. o závodních výborech kompetentní k tomu, aby řešily spory zakládající se v pracovním poměru mezi živnostenskými zaměstnanci a jich zaměstnavateli. Poněvadž si rozhodčí komise přisvojila kompetenci k rozhodování tohoto soukromoprávního sporu, ačkoliv nejde o nárok dle § 3 lit. g) zákona o záv. výborech, jest rozhodnutí její nezákonné a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.
K vývodům odvodního spisu se podotýká, že nss ovšem nemůže vzhledem k ustanovení § 3 lit. a) zák. o ss a § 105 úst. listiny přezkoumávati taková rozhodnutí komise, kde tato rozhoduje jako kompetentní úřad správní o nárocích soukromoprávních, ježto v tom případě možno straně rozhodnutím tím dotčené dovolávati se nápravy pořadem práva, že však ve všech případech, kde si komise neprávem osvojila rozhodování v záležitostech soukromoprávních, jest nss povolán a povinen k podané stížnosti rozhodnutí její pro nezákonnost zrušiti.
Výrok sub 1) zmíněný jest rozhodnutím rozhodčí komise ve sporu vzniklém mezi závodním výborem a podnikatelem ohledně dalšího trvání závodního výboru, tedy ve sporu o otázce, zda závodní výbor může býti dále činný či nikoliv. Spory toho druhu jsou dle § 26 zák. o závodních výborech přikázány k řešení rozhodčím komisím a ježto komise tyto sluší pokládati za úřady správní, jsou rozhodnutí jejich vydaná v těchto sporech, jež nevztahují se k poměrům soukromoprávním, přezkoumatelna nss-em dle § 2 zák. o ss.
Musil proto nss přistoupiti k přezkoumání zákonnosti tohoto výroku ve věci samé.
Dle § 25 lit. b) zák. o záv. výborech zrušuje se závodní výbor, zastaví-li závod činnost na dobu delší jednoho měsíce.
V daném případě neřešil úřad otázku, zda závod zastavením výroby skutečně zastavil také svou činnost ve smyslu tohoto ustanovení, nýbrž postaviv se na stanovisko, že závodní výbor zrušuje se teprve po uplynutí jednoho měsíce po zastavení činnosti závodu, odepřel uznati, že závodní výbor byl zrušen, již proto, poněvadž od domnělého zastavení činnosti závodu neuplynula ještě doba jednoho měsíce.
Na sporu jest tedy jedině otázka, zda se závodní výbor dle § 25 lit. b) zákona o záv. výborech zrušuje teprve uplynutím jednoho měsíce od zastavení činnosti závodu. Stížnost to popírá a tvrdí, že závodní výbor se zrušuje již okamžikem zastavení činnosti závodu na dobu delší jednoho měsíce, a že není třeba, aby doba ta skutečně již byla uplynula.
Názor ten sdílí nss.
Slovy »závodní výbor se zrušuje, zastaví-li závod činnost na dobu delší jednoho měsíce« naznačuje zákon jasně, že již samo zastavení činnosti závodu na uvedenou dobu má za následek zrušení závodního výboru, a že není třeba teprve skutečného uplynutí této lhůty. Tento smysl zákona tím více vyniká při porovnání předpisu lit. b) s předpisem lit. a) téhož paragrafu. Kdežto sub lit. a) požaduje zákon k zrušení závodního výboru, aby určitý stav — klesnutí počtu zaměstnanců pod 30 — trval po jistou dobu, spojuje zákon sub lit. b) účinky již s tím, že nastalo zastavení činnosti závodu, jež potrvá déle než jeden měsíc.
Obavy, že se zaměstnavatel při tomto výkladu zák. bude moci zbaviti nepohodlného závodního výboru jednoduše tím, že prohlásí, že zastavuje činnost závodního výboru na dobu delší jednoho měsíce a po propuštění bývalých členů závodního výboru uvede závod opět v činnost, jsou bezpodstatné, neboť prohlášení zaměstnavatele není pro řešení otázky, zda činnost závodu zastavena byla skutečně na dobu delší jednoho měsíce, momentem jediné a výlučně rozhodujícím, nýbrž rozhodčí komisi přináleží, aby, posuzujíc skutkovou otázku, zda činnost závodu jest zastavena na dobu delší jednoho měsíce, vzala v úvahu veškeré okolnosti případu, které mohou někdy býti dostatečným podkladem pro skutkový závěr, že zastavení činnosti závodu stalo se na dobu kratší jednoho měsíce.
Obavám, aby zákona nebylo zneužíváno za tím účelem, by závodnímu výboru bylo zabráněno plniti jeho úkoly, čelí ostatně mimo jiné též trestní sankce § 29, odst. 1. zákona o záv. výborech.
Opírá se tedy nař. rozhodnutí v tomto bodě o nesprávný výklad zákona, a bylo je proto i pokud uvedeného výroku se týče, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2545. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 365-365.