Čís. 9327.
Pojišťovací smlouva.
Byla-li účinnost pojišťovací smlouvy odložena, až pojistník převezme pojištěné auto, šlo o výminku rozvazovací. Dostavením se rozvazovací výminky zaniká pojišťovací smlouva. Pojišťovně přísluší nárok na pojišťovací premii až do konce pojišťovacího období, v němž byla zpravena o zánikovém důvodu.
Pro otázku ristorna jest nerozhodno, z jaké příčiny zájem na pojištění přestal (se neuskutečnil).
(Rozh. ze dne 29. října 1929, Rv I 1589/28.) Žalovaný pojistil se u žalující pojišťovny proti povinnému ručení z provozu automobilu a pojistil i vozidlo. Pojišťovací návrh byl sepsán dne 9. května 1927, mezi zástupcem pojišťovny a žalovaným bylo ujednáno, že žalovaný zůstane svým návrhem vázán až do opatření auta. Žalobkyně přijala návrh žalovaného dne 25. května 1927, žalovaný převzal vůz dne 31. května 1927. Proti žalobě o zaplacení premie za rok 1927 namítl žalovaný, že koupě auta byla stornována dříve, než vešlo pojištění v platnost, o čemž prý byla pojišťovna zpravena. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolací soud opakoval důkaz svědkem Josefem D-em, zástupcem pojišťovny, a zjišťuje na základě jeho výpovědi, že bylo mezi ním a žalovaným ujednáno, že žalovaný zůstane vázán svým návrhem až do opatření vozu, že žalovaný v této době vůz již koupil, ale ještě nepřevzal, že ručení žalobkyně mělo nastati teprve po oznámení o převzetí vozu na základě telefonického nebo telegrafického hlášení svědkova, že svědek to oznámil žalovanému, že tento před převzetím vozu návrh neodvolal, že svědek poslal žalovanému dopis žalobkyně ze dne 25. května 1927, že žalovaný na to nic neodpověděl, že svědek oznámil převzetí vozu žalobkyni v den převzetí, by bylo dosaženo krytí pro žalovaného. Není sporné, že se převzetí vozu stalo dne 31. května 1927. Z těchto zjištění plyne, že žalovaný byl vázán svým návrhem ze dne 9. května 1927 až do převzetí vozu, že žalobkyně přijala návrh žalovaného dopisem ze dne 25. května 1927. Tím vznikla smlouva pojišťovací mezi stranami, její účinky měly však nastati teprve po převzetí vozu. Žalobní prosba byla zamítnuta proto, že žalobkyně prohlásila přijetí návrhu po uplynutí čtrnáctidenní lhůty ve smyslu § 1 pojišť. řádu. Při tom bylo přehlédnuto, že podle § 168 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. ve smyslu vlád. nařízeni ze dne 9. prosince 1919, čís. 652 sb. z. a n. ještě nevstoupilo v platnost ustanovení § 1 pojišť. zákona. Poněvadž žalovaný byl vázán svým návrhem až do opatření si vozu, poněvadž žalobkyně přijala jeho návrh před převzetím vozu, nebyl žalovaný dne 31. května již oprávněn, by jednostranně ustoupil od pojišťovací smlouvy a může žalobkyně uplatňovati svá práva z ní. Poněvadž z dopisu ze dne 3. června 1928 vychází na jevo, že převzala krytí ve smyslu všeobecných pojišťovacích podmínek žalovanému známých a v rozsahu návrhu od 1. června 1927, poněvadž výše prémií vychází na jevo z návrhu, jest žalobní prosba odůvodněna. Při tom se poznamenává, že § 7 pojišť. zák. ještě neplatí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Prováděje dovolací důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s., poukazuje dovolatel především k tomu, že již dne 31. května 1927 oznámil žalobkyni, že upustil od koupě automobilu (ne však od pojišťovací smlouvy, jak dodává), že tím byla zmařena ujednaná výminka (dies a quo) pro účinnost pojišťovacích smluv, a že, any sice byly pojišťovací smlouvy uzavřeny, ale nestaly se účinnými, nevzešlo ani pro pojišťovatelku nebezpečí, ani nenastala pojistníkovi povinnost, platiti premie, poněvadž smlouvy jako celek zůstaly bezúčinnými, nenastala pro obě smluvní strany účinnost. Dovolatel upírá prohlášení žalobkyně ze dne 1. června 1927 o převzatém ručení jakýkoliv význam, tvrdě, že, an žalobkyni dne 31. května 1927 prohlásil, že automobil vůbec nekoupí, tedy že ho od dodavatelky nepřevezme, bylo před tím učiněné prohlášení žalobkyně o vzetí auta do ručení ukvapené a bezdůvodné a nemohla žalobkyně po dojití řečeného prohlášení jednostrannými prohlášeními učiniti pojišťovací smlouvy účinnými. Tvrdí tedy, že tu nedopadá ustanovení § 63 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. z. o pojišťovací smlouvě, že, ana nenastala dosud účinnost pojištění (nikoliv pojišťovací smlouvy, jak dodává), nelze mluviti o zájmu na pojištění, a nelze použiti ustanovení § 63 ( 1 ) odst. 2 věty uv. zákona. Dovolatel přehlíží, že žalobkyně neopírá žalobní nárok o jím uváděné ustanovení, nýbrž je opírá o ustanovení druhého odstavce § 63 uv. zák., podle kterého platí to, co jest ustanoveno v prvém odstavci řečeného předpisu, i o případě, bylo-li pojištění vzato pro budoucí zájem a nevznikl-li zájem na pojištění vůbec. Podle § 63 uv. zák. zaniká pojišťovací smlouva již po zákonu, bez vůle, po případě i proti vůli stran dostavením se určité zrušovací podstaty podle zvláštní úpravy v pojišťovacím zákoně, není-li zájmu na pojištění při jeho počátku, když zájem na pojištění přestane po jeho počátku, a když pojištěný zájem budoucí vůbec nevznikne. V tomto případě jest smlouvu o pojištění budoucího zájmu, jehož vznik není jistý, pokládati za smlouvu pod výminkou. Bylo zjištěno, pokud se týče usouzeno odvolacím soudem a dovolatel tomu ani neodporuje, že se mezi stranami pojišťovací smlouvy sice uskutečnily, že však účinnost jejich měla nastati teprve, až dovolatel pojištěné auto převezme. Za tohoto zjištěného stavu jest považovat! výminku za rozvazovací, za jejíž pendence náleží už právo nabyvateli. Proto neprávem upírá dovolatel prohlášení žalobkyně ze due 1. června 1927 právní význam, neboť prohlášením tím zavázala se žalobkyně, uznavší také tak uskutečnění a hotovost uzavřených pojišťovacích smluv, vzíti pojištěné auto v ručení. Jest tedy v souzeném případě mluviti po dostavení se rozvazovací výminky skutečně o zániku pojišťovacích smluv a nelze tvrdí ti, že v takovém případě (2. odst. § 63) vůbec nevzejdou pojišťovací smlouvy, jak činí Hermann Otavský str. 131, jenž tento případ posuzuje jen s hlediska odkládací výminky, přes to, že zákon i v druhém odstavci § 63, podle něhož platí totéž, co stanoveno v odstavci (1), zřejmě předpokládá zánik pojišťovací smlouvy, o němž jest právě řeč v odstavci (1). Opírá-li tedy žalobkyně žalobní nárok o ustanovení odst. (2) § 63 uv. zák., přísluší jí nárok na premii až do konce pojišťovacího období, v němž o zánikovém důvodu byla zpravena. Stornovací dopis dovolatelův ze dne 31. května 1927, pokud se týče ze dne 1. června 1927, došlý dne 2. června 1927, je jako jednostranný projev pro trvání smlouvy bez právního významu. Bez významu jest ovšem i mínění žalobkyně, vyslovené v odvolací odpovědi, že dovolatel přivodil zánik zájmu na pojištěni. I kdyby šlo jen o pouhé storno (ve vlastním smyslu) a nikoli о ristorno podle pojišťovacího zákona, přísluší pojišťovateli nárok na premie v mezích ustanovení druhého odstavce § 63. Jest zásadou zákona, že smluvní poměr pojišťovací nepřetrvává zájmu na pojištění, a jest pro otázku ristorna nerozhodno, z jaké příčiny zájem na pojištění přestal, pokud se týče, se neuskutečnil.