NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16439.

Ustanovenie § 4 vl. nar. č. 89/1935 Sb. z. a n. nedotýka sa platnosti mzdovej úmluvy zamestnanca, keď počas pracovného pomeru nebol členom zamestnaneckej organizácie, ktorá uzavrela priaznivejšiu kolektívnu smluvu.1)
(Rozh. z 13. októbra 1937, Rv IV 284/37.)
Podľa prednesu žaloby žalobník zamestnaný bol ako tesársky pomocník u žalovaného tesárskeho majstra pri stavbe štátnej budovy v dobe od 20. apríla 1936 do 29. júla 1936 a mal ujednánu mzdu 2,50 Kč na hodinu. V tom čase však podľa kolektivnej smluvy, uzavrenej organizáciou robotníctva stavebného odboru a živnostenským společenstvom v M., kterého členom bol žalovaný, mzda vyučeného tesárského pomocníka, akým bol žalobník, mala činiť 5 Kč na hodinu. — Žalobou domáhal sa žalobník, aby žalovaný zaviazaný bol doplatiť mu dotyčný rozdiel na mzde, jednak na tom základe, že podľa ustanovenia § 4 vl. nar. č. 89/1935 Sb. z. a n. individuálnou smluvou nemohly byť skrátené jeho mzdové nároky plynúce zo spomenutej kolektivnej smluvy, jednak na tom základe, že sa žalovaný prijatím zadávacích podmienok dotyčnej stavby zaviazal, že bude robotnictvu vyplácať mzdý podľa ustanovení kolektívnej smluvy.
Súd prvej stolice žalobu zamietol, odvolací súd jeho rozsudek zmenil a žalobe vyhovel. Najvyšši súd obnovil zamietavý rozsudek súdu prvej stolice.
Dôvody.
Podle nenapadeného — tedy ve smyslu § 534 Osp. směrodatného — skutkového stavu, zjištěného nižšími soudy, nebyl žalobce v době ko¬ nání práce u žalovaného členem zaměstnanecké organisace, jež uzavřela kolektivní smlouvu s živnostenským společenstvem v M., jehož členem byl žalovaný. Z povahy kolektivních smluv, jež nahrazují individuální smlouvy jednotlivců, členů organisací, které jako jejich zástupkyně takové kolektivní smlouvy sjednávají, plyne, že se práva a závazky, ujednané kolektivními smlouvami odborových organisací, týkají jen jejich členů.
Vládní nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n. nemá ustanovení, že kolektivní smlouva platí i pro takového zaměstnance, jenž není členem organisace, která kolektivní smlouvu sjednala. Z doslovu § 4 cit. vládního nařízení plyne, že smlouvou jednotlivou mohou býti mzdové nároky zaměstnancovy, plynoucí z hromadných smluv, jen tehdy zkráceny, daly-li souhlas k takovému zkrácení organisace zaměstnanecké, jež sjednaly hromadnou smlouvu. Takový souhlas zavázaný pro jednotlivého zaměstnance může platně dáti pouze ta zaměstnanecká organisace, která jako jeho zástupkyně sjednala kolektivní smlouvu. Avšak takový souhlas nemůže míti právního účinku tehdy, když zaměstnanec, jenž sjednal individuální pracovní smlouvu, není členem této organisace, neboť v takovém případě nelze důvodně tvrditi, že tato zaměstnanecká organisace sjednala kolektivní smlouvu jménem zaměstnance, jenž není s ní v právním poměru, totiž není jejím členem.
V souzené rozepři nelze též míti za to, že tato hromadná smlouva byla sjednána ve prospěch žalobce jako osoby třetí, jelikož žalobce sám sjednal podle nenapadeného skutkového stavu zjištěného nižšími soudy smlouvu individuální.
Když je tomu tak, ustanovení, poslední věty § 4 cit. vlád. nařízení o neplatnosti individuální smlouvy nemůže se vztahovati v konkrétním případě na žalobce.
Za takového stavu věci, i když by odpovídalo pravdě, že ve smyslu podnikatelské smlouvy převzal žalovaný závazek vypláceli dělnictvu podle ustanovení hromadné smlouvy, takový závazek by platil pouze vůči dělníku, jenž buď v době pracovní byl členem organisace, která se zaměstnavatelem, resp. s jeho organisací uzavřela kolektivní smlouvu, aneb dal výslovně nebo konkludentně na jevo, že nastupuje práci u zaměstnavatele podle ustanovení kolektivní smlouvy.

Porov.: Sb. n. s. č. 15001.*

Citace:

Čís. 16439. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 479-480.