NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7330.

Samospráva obecní: K výkladu a praxi § 27 ob. fin. novely č. 329/21 o zvláštních příspěvcích k úhradě nákladů obecních.
(Nález ze dne 6. června 1928 č. 7340).
Věc: Severní dráha Ferdinandova, akc. spol. v M. O., Z-ovo kamenouhelné těžířstvo v M. O., Ostravské kamenouhelné doly a koksovny Jana W. ve S. O. a V-cké horní a hutní těžířstvo v M. O. (adv. Dr. Jos. Pospíšil, Dr. Frt. Mruzek a Dr. Jos. Raschka z Mor. Ostravy) proti zemské správní komisi pro Slezsko (za zúč. obec S. O. adv. Dr. Rich. Weisl ze Slez. Ostravy) o příspěvek podle § 27 ob. fin. novely na r. 1922. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 5079/25 usneslo se městské zastupitelstvo ve S. O. znova předepsati na rok 1922 Báňské a hutní společnosti příspěvek podle § 27 ob. fin. nov. ve výši 136893 Kč, Severní dráze ve výši 385109 Kč, Janu W. 372291 Kč, Z-ovu těžařstvu 36.897 Kč a Vítkovickému těžařstvu 228379 Kč. O tom byly uvedené podniky vyrozuměny a k vyrozumění byl přiložen výtisk rozpočtu, jakož i příslušný výpočet příspěvků a vysvětlivky. Odvolání podaná Severní drahou Ferdinandovou, Z-ovým kamenouhelným těžařstvem, Ostravskými kamenouhelnými doly Jana W. a Vítkovickým horním a hutním těžařstvem do vyměření příspěvku byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnostech uvážil nss takto.
Podle § 27 ob. fin. nov. jest obec oprávněna zavésti k úhradě určitých nákladů usnesením obecního zastupitelstva zvláštní příspěvek. Jsou to náklady, které vzcházejí obci následkem toho, že v ní má sídlo neb provozovnu velký podnik, neb že v ní bydlí velký počet zaměstnanců takového podniku ze sousední obce, náklady, kterých by obec prokazatelně jinak vůbec neb alespoň v takové výši neměla. Jsou tedy podkladem pro výpočet příspěvku všechny náklady obce, u nichž lze zjistiti nějakou příčinnou souvislost mezi existencí velkého podniku pokud se týče bydlení jeho zaměstnanců v obci, takže by bez této okolnosti vůbec nevznikly neb by vznikly menším obnosem, nežli skutečně musely býti uhraženy. K částečné úhradě těchto výdajů, na nichž velký podnik má určitou účast, vybírá se tedy zvláštní příspěvek. Výše tohoto příspěvku má se podle úmyslu zákona říditi podle toho, jakou měrou podnik ke zvýšení nákladů obecních působil, tedy podle vyšších nákladů, které podnik způsobil obci svou existencí, resp. bydlením svých zaměstnanců v obci. (Viz důvodovou zprávu k § 27 ob. fin. nov.).
Tento ekvivalent, rovnající se účasti velkého podniku na výdajích, které bez jeho existence by obci nevznikly, nebo by nevznikly ve výši rozpočtem vyžadované, nedá se ciferně přesně vypočísti. Proto rozhodl se zákon pro mechanický výpočet, jenž nevyžaduje přesného zjištění podílu velkého podniku na uvedených výdajích, nýbrž umožňuje použitím určité formule přímo výpočet příspěvku. Podle této formule má se výše příspěvku k nákladům, na nichž velký podnik má účast, říditi podle poměru celkového počtu obyvatelstva dotyčné obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v obci bydlících. Zákon vychází tedy z presumpce, že míra účastí velkého podniku na nákladech rozpočtových závisí především na počtu zaměstnanců závodu, a stanoví proto, že za účelem výpočtu příspěvku velkého podniku jest veškeré náklady rozpočtové, na nichž velký podnik má nějakou účast, tedy náklady, které by jinak se v rozpočtu vůbec nevyskytly, nebo které by se vyskytovaly menší částkou, rozděliti podle poměru zaměstnanců podniku k úhrnnému počtu obyvatelstva. Tímto způsobem zjistí se, která část z dotčeného nákladu připadá na velký podnik, a kterou tedy sluší ve smyslu zákona považovati za vícenáklad podnikem způsobený. — Nebylo by však spravedlivo, kdyby velký podnik měl nahraditi celý vícenáklad takto zjištěný, neboť zvláštní příspěvek podle § 27 není jediným platem, kterým velký podnik má přispívati k nákladům obecním. Proto stanoví zákon, aby při výpočtu příspěvku byl vzat zřetel k poměru obecních přirážek podnikem nebo jeho zaměstnanci placených k celkové potřebě, kterou obecními přirážkami k přímým daním státním je nahraditi. Čím větší je tedy podíl podniku a jeho zaměstnanců na přirážkách obci placených, tím menší má býti jeho poddíl na úhradě vyšších nákladů příspěvkem podle § 27. — Podle tohoto mechanického výpočtu, který nehledí ke zvláštnostem jednotlivého případu, mohlo by ovšem nastati, že takto vypočtený příspěvek přesahuje obnos skutečných vyšších nákladů, existencí podniku vyvolaných. Pro takovýto případ nařizuje zákon, že příspěvek nesmí přesahovati tyto skutečné vyšší náklady.
Obec S. O. vypočítávajíc příspěvek tento pro správní rok 1922, postupovala takto: Z obecního rozpočtu byly vybrány ony položky, o nichž bylo zjištěno, že vznikly existencí velkého podniku, neb aspoň následkem existence podniku byly zvýšeny a to nejen položky pasivní, nýbrž i korespondující položky aktivní. Tyto výlohy, resp. příjmy byly rozděleny v poměru počtu zaměstnanců podniku k celkovému počtu obyvatelstva, nebo podle zvláště zjištěných dat. Rozdíl mezi takto upravenými aktivními a pasivními položkami tvoří hrubý příspěvek (vlastně vícenáklad), který byl pak zkorigován vzhledem k poměru přirážek, placených závodem a jeho zaměstnanci k celkové potřebě podle této úměry: X má se k hrubému příspěvku jako přirážky podnikem a jeho zaměstnanci placené k celkové potřebě. Výsledek této úměry (X) byl pak odečtěn od hrubého příspěvku závodu a takto vypočtěn prozatímní příspěvek. K úhradě rozpočtu roku 1922 bylo zapotřebí příspěvku jen ve výši 1159569 Kč. kdežto výsledek nového výpočtu by činil u všech velkých podniků 1247990 Kč, čili o 88 421 Kč. více. Byla proto tato diference rozdělena na jednotlivé velké podniky v poměru vypočtěného prozatímního příspěvku a takto zjištěn pro každý velký podnik definitivní příspěvek podle § 27 ob. fin. nov.
Námitky stížností podaných brojí především proti zjištění základu, podle kterého příspěvek byl vyměřen, to jest proti zjištění oněch výdajů, k jichž úhradě byl příspěvek předepsán, dále pak brojí stížnost i proti výpočtu tohoto příspěvku na řečeném základě.
V ohledu prvém vytýkají stížnosti, že lze do základu vyměřovacího pojmouti jen ony položky obecního rozpočtu, při kterých byla individuelně zjištěna zvláštní, příčinná souvislost s existencí dotyčného velkého podniku. Žal. úřad se prý vůbec nezabýval námitkami odvolání, že příčinná souvislost položek s existencí závodu není dána. Všeobecný poukaz na velký vzrůst počtu zaměstnanců velkých podniků na vydání obecní prý nestačí.
Vycházeje z výkladu § 27 ob. fin. nov., jak svrchu byl podán, neshledal nss tuto námitku důvodnou. – – – – –
Pokud jde o jednotlivé položky rozpočtu, jež v odvolání byly zvláště uváděny, vyslovil žal. úřad, že podle jeho zkušenosti právě v ohledu sociální péče a zdravotnictví kladou zaměstnanci závodní na obec značné požadavky a že lze proto kausální souvislost mezi podnikem a dotyčnými náklady považovati za nesporně danou. Nejinak tomu jest též, pokud se týká nákladů na veř. osvětlení a udržování chodníků a cest; i zde nelze popříti, že zvýšenou frekvencí, způsobenou vzrůstem obyvatelstva, náklady na tyto výdaje se zvýšily. — Nemá tedy stížnost pravdu, ani pokud vytýká, že žal. úřad při těchto položkách nezkoumal, zdali jde o náklady, které jsou s existencí podniku v příčinné souvislosti.
Stížnosti Severní dráhy Ferdinandovy a Z-ova kamenouhelného těžařstva vytýkají, že podniky nesou z velké části náklady na osvětlování na obecní cesty a chodníky samy, takže není ohledně těchto položek dána příčinná souvislost s existencí jejich podniků. Stížnosti uznávají však samy, že z části jsou tyto náklady hraženy obcí, čímž připouštějí, že dotčené položky rozpočtové byly alespoň z části způsobeny velkým podnikem, a patří proto podle svrchu podaného výkladu zákona do vyměřovacích základů příspěvků.
Pokud jde o náklady na chudinství a soc. péči, bylo v odvoláních vytýkáno, že na těchto položkách nejsou zúčastněni zaměstnanci velkých podniků, poněvadž podniky mají své vlastní ústavy tohoto druhu. Žal. úřad na tuto výtku prostě odpověděl, že podle jeho zkušeností vznášejí i zaměstnanci podniků na dotčené obecní instituce požadavky. Leč vzhledem k obsahu odvolání bylo jeho povinností, aby vyšetřil, zdali udání v odvolání obsažená zakládají se na pravdě, neboť na základě tohoto vyšetření mohl si učiniti úsudek o tom, zdali dotčené náklady byly velkými podniky spoluzpůsobeny. Je tedy nař. rozhodnutí v tomto bodě vadné a bylo je zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Další námitkou uplatňují stížnosti, že žal. úřad měl zkoumati, které položky rozpočtu jsou nutné, a že měl z vyměřovacího základu položky nikoli nutné vyloučiti. K této námitce nemohl nss přihlížeti již proto, že stížnosti neuvádějí, které položky nepokládají za nutné a které měly z toho důvodu býti z vyměřovacího základu vyloučeny, takže stížnosti v tomto směru nevznášejí námitek řádně konkretisovaných (§ 18 zák. o ss.).
Pokud jde o výpočet příspěvku na základě zjištěného podkladu, vytýká stížnost V-ckého horního a hutního těžařstva všeobecně, že obec při svém výpočtu použila jen jedné úměry místo dvou úměr, jak zákon nařizuje.
Ze shora vylíčeného postupu obce je patrno, že obec rozdělila náklady, na nichž má dotyčný velký podnik účast, a jež tedy obci bez existence tohoto velkého podniku by vůbec nevzešly neb nevzešly v takové výši, podle určité methody jednak na dotyčný podnik a jednak na ostatní část obce, a že částku takto vypočtenou pak snížila, přihlížejíc k poměru účasti na obecních přirážkách. Rozdělila tedy obec výdaje, sloužící za základ pro výpočet příspěvku podle dvou úměr, a je tedy tato výtka stížnosti bezdůvodná.
Rovněž bezdůvodná je námitka téže st-lky, že výpočet nebyl proveden pro každý podnik individuelně, nýbrž pro všecky společně, neboť z vylíčeného postupu obce je zřejmo, že obec rozdělila náklady, které byly jí některým podnikem způsobeny neb spoluzpůsobeny podle určitého klíče a zjistila takto hrubý příspěvek, připadající na ten který velký podnik, načež jej korigovala, přihlížejíc k přirážkám tímto podnikem a jeho zaměstnanci placeným, čímž dospěla k výpočtu, příspěvku pro tento podnik způsobem zcela nezávislým na výpočtu příspěvku pro ostatní velké podniky. Další námitky stížností obracejí se proti tomu, že při rozdělení nákladu podle poměru zákonem stanoveného byli do počtu zaměstnanců podnikových počítáni nejen aktivní zaměstnanci, nýbrž neprávem i členové jejich rodin, dále pensisté a provisionisté velkého podniku a jejich rodiny. V tomto směru bylo stížnosti dáti za pravdu.
Podle výslovného ustanovení zák. je pro stanovení výše zvláštního příspěvku rozhodným poměr celkového počtu obyvatelstva dotyčné obce k počtu zaměstnanců toho kterého závodu v obci bydlících. Zákon předepsal tedy pro výpočet příspěvku formuli zcela přesnou, a není proto přípustno nahražovati jednu veličinu této zákonné formule (počet zaměstnanců) veličinou jinou (počet zaměstnanců s připočtením členů jejich rodin, dále pensistů a provisionistů podniku a jejich rodin). Nař. rozhodnutí neřídilo se však při výpočtu příspěvku formulí, kterou zákon způsobem zcela nepochybným a výrazy kategorickými stanovil, a bylo proto v tomto směru nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost, aniž bylo možno nalézti pro ně oporu v předpisu § 27 odst. 5 nař. č. 143/1922, poněvadž předpis tento se zákonem srovnati se nedá.
Naproti tomu jest bezdůvodná námitka, obsažená ve stížnosti V- ckého horního a hutního těžařstva a Kamenouhelných dolů Jana W., že při výpočtu příspěvku neměli býti počítáni do celkového počtu obyvatelstva obce zaměstnanci ostatních velkých podniků, neboť zákon stanoví, že počet zaměstnanců toho kterého závodu jest porovnati s celkovým počtem obyvatelstva obce, k němuž patří tedy i zaměstnanci ostatních velkých podniků v obci bydlící. – – – – –
Stížnosti V-ckého těžařstva a W-ových dolů vznášejí proti způsobu použití obecních přirážek při výpočtu zvláštního příspěvku námitku, že přirážkový obnos při tom v počet vzatý vypočítán byl podle daňového základu, jak se v době sdělání rozpočtu pravděpodobně jevil, nikoli však podle skutečných předpisů daňových v době vyměření příspěvku již známých. — Žal. úřad podotkl k stejné námitce obsažené již v instančním odvolání, že obec mohla vzíti za základ jen data, jak se podávala při sestavení rozpočtu na rok 1922, pro jehož částečnou úhradu právě zvláštní příspěvek měl sloužiti. — Nss nemohl žal. úřadu dáti za pravdu.
Je sice pravda, že při sdělávání obecního rozpočtu a při stanovení úhrad rozpočtového schodku zpravidla není možno počítati se skutečnými předpisy státních daní, jež jsou základem obecních přirážek a nepřímo mají význam i pro vyměření zvláštního příspěvku podle § 27 ob. fin. nov. Následkem této faktické nemožnosti použiti skutečných předpisů daňových, nezbývá jiné cesty, než vzíti v počet předpisy daňové, jak se v době sdělávání rozpočtu pravděpodobně jeví. Nelze však přehlížeti, že tu jde o pomocné číslice, které číslici skutečného předpisu daňového jen z důvodu faktické nutnosti musí nahražovati. Jestliže však stanovení způsobu úhrady rozpočtového schodku, a zejména vyměření zvláštního příspěvku z té či oné příčiny bylo odsunuto až do doby, kdy již skutečné číslice daňového předpisu jsou známy, není zásadně žádného důvodu, aby místo známých již veličin skutečných braly se v počet veličiny jen pravděpodobné. Žal. úřad vycházel tedy z nesprávného právního názoru, když měl za to, že slušelo při výpočtu přirážkových kvót pro vyměření zvláštního příspěvku rozhodných hleděti toliko k pomůckám, jež byly po ruce v době sdělání obecního rozpočtu a nezkoumal, zdali v době, kdy příspěvek byl vyměřován, nebyly snad již dány skutečné předpisy daňové, podle nichž bylo možno vypočísti skutečné přirážkové kvóty pro výpočet příspěvku rozhodné. — Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jde o posléze jmenované dvě st-lky, v tomto směru zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Lichou je námitka všech stížností, že při výpočtu příspěvku nebylo vedle přirážek hleděno i k dávkám stěžujícími si podniky placeným. Žal. úřad k stejné námitce obsažené již v odvolání uvedl, že § 27 mluví pouze o přirážkách a jestliže obec přihlížela při výpočtu hrubého příspěvku i k dávkám a poplatkům atd. ve prospěch velkých závodů, nemohou velké závody z toho ničeho pro sebe dovozovati. Nss musil v tom žal. úřadu dáti za pravdu, neboť § 27 stanoví výslovně, že při výpočtu příspěvku jest vzíti zřetel k poměru obecních přirážek. Obecní samostatné dávky a poplatky jsou samostatným druhem obecních příjmů, které sluší od přirážek přesně odlišovati (arg. §§ 24 a 29 ob. fin. nov.). Obsahuje-li pak zákon ustanovení, že při výpočtu příspěvku jest hleděti jen k přirážkám k přímým daním státním, není možno toto ustanovení vztahovati i na obecní samostatné dávky a poplatky, třeba by snad i těmito platy velký podnik k vydáním obce značnou měrou přispíval.
Stížnosti vytýkají konečně, že příspěvek nemohl býti předepsán, poněvadž přirážky a dávky placené jednotlivými podniky, přesahují výši vícenákladů jimi způsobených. I tato námitka je lichá. Neboť zákon nestanoví, že by od vybírání příspěvků mělo býti upuštěno, jestliže vícenáklady vypočtené ve smyslu § 27 podle poměru celkového počtu obyvatelstva k počtu zaměstnanců podniku se rovnají přirážkám podnikem a jeho zaměstnanci placeným, nebo jsou menší než účast podniku a jeho zaměstnanců na přirážkách. Zákon stanoví pouze, že zvláštní příspěvek má se v poměru těchto přirážek k celkové potřebě rozpočtové, kterou přirážkami k přímým daním jest hraditi, poměrně snížiti. Může tedy býti předepsán příspěvek i tehdy, když přirážky podnikem a jeho zaměstnanci placené převyšují vyšší náklady podnikem způsobené.

Citace:

č. 7330. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 775-780.