NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 683.

O podaném odporu dle § 156 obč. zák. za stanovených podmínek jest jednati v řízení nesporném. Cesta sporná jest nutná jen za podmínek § 2 č. 7 cís. pat.
(Rozh. ze dne 28. září 1920, R II 268/20.)
Manžel ve svém odporu proti manželskému zrození dítěte tvrdil a listinami doložil, že manželka jeho porodila dítě dříve, než uplynulo 6 měsíců ode dne sňatku. Soud prvé stolice poukázal odporovatele na pořad práva. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatel opírá své podání, kterým odporuje manželskému původu nezl. dítěte Karla, jeho manželkou dne 11. června 1920 zrozeného, o ustanovení § 156 obč. zák. a dovozuje, že se mu nejednalo o rozhodování sporu, nýbrž o odpor, že dítě není jeho, a o úřední úkon za účelem ochrany práv dítěte. K těmto vývodům stačí poukázati k tomu, že popírání manželského původu dítěte ať před dobou zákonnou (§ 156 obč. zák.), ať v době zákonné (§ 158 obč. zák.) zrozeného musí se státi sporem, jak plyne nejen z citovaného právě zákonného ustanovení, nýbrž i z ustanovení § 159 obč. zák., a že pro rozhodování tohoto sporu jest dle § 50 čís. 1 j. n. příslušným soud sborový. Z těchto zákonných ustanovení jest zřejmo, že jest v této záležitosti vyloučeno řízení nesporné, jež by se jakýmsi odporem zavésti mohlo, jak stěžovatel ve svém rekursu dovozuje.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a nařídil soudu prvé stolice, by o odporu po zákonu jednal.
Důvody:
Stěžovatel ve svém odporu tvrdil a listinami doložil, že manželka jeho porodila dítě dříve ještě, než uplynulo 6 měsíců ode dne uzavření jejich sňatku. Odporuje tudíž podle § 156 obč. zák. soudně otcovství k tomuto dítěti. Odpor takový sluší podle jeho právní povahy pokládati za prohlášení, spadající do řízení nesporného; jest to pouhý protest, jejž uplatňovati jest podáním na příslušný soud nebo protokolárním prohlášením u soudu tohoto, a o němž zahájiti jest řízení nesporné. Žaloba a řízení sporné nebyly by ve věci této tím méně na místě, poněvadž manžel ve svém odporu výslovně tvrdí, že v době uzavření sňatku nevěděl o těhotenství manželčině, a ze spisů toho času nevysvítá, že by tvrzení toto bylo nesprávné. Mínění soudu rekursního, že z §§ 158 a 159 obč. zák. plyne nutnost, popírati manželský původ dítěte sporem, jest mylné, pokud jde o případy § 156 obč. zák., neboť předpisy §§ 158 a 159 nevztahují se na odporování otcovství podle § 156, nýbrž jen na popírání manželského zrození dítěte podle § 158. Odpor stěžovatelův ovšem může domněnku nemanželského zrození nezletilého dítěte založiti toliko za podmínek zákonných. Soud první stolice jest povinen, zjistiti dle předpisů řízení ne- sporného podmínky tyto, a pouze, kdyby nastal případ § 2 čís. 7 patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z., bylo by nutno, odkázati odporovatele na pořad práva.

Citace:

č. 683. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 553-554.