— 161 —K výkladu pojmu „násilného vložení ruky“ § 81. tr. z.Zmateční stížnosti obžalovaných E. W. a M. Kpodané proti rozsudku c. k. kraj. soudu v Olomouci ze dne 14. října 1913, Vr IX 1244/13 / 25 jímž E. W. a M. K. zločinem veřejného násilí ve smyslu — 162 —§ 81. tr. z. a M. K. též přestupkem § 312. tr. z. vinnými uznány byly, c. k. nejvyšší dvůr soudní a zrušovací ve směru zločinu veřejného násilí dle § 81. tr. z. vyhověl, v odpor vzatý rozsudek ve výroku o vině a trestu ohledně obou obžalovaných jako zmatečný zrušil a obě obžalované E. W. a M. K. uznal jen vinnými přestupkem urážky stráže ve smyslu § 312. tr. z. spáchaným tím, že dne 3./7. 1913 v Prostějově vrátného c. k. severní dráhy, jehož dlužno pokládati za osobu jmenovanou v (§ 68. tr. z., když chtěl až do příchodu přednosty stanice zadržeti E. W., jež přišla na peron bez lístku, tedy ve výkonu jeho služby skutkem, totiž strkáním a taháním za kabát urazily. Důvody:... Odůvodněnou jest zmateční stížnost obou Obžalovaných, pokud brojí proti výroku o vině dle § 81. tr. z.Dlužno ovšem setrvati na zjištění soudního dvoru, že úmysl obou obžalovaných směřoval ke zmaření služebního výkonu nádražního vrátného V. B., spočívajícího v tom, zadržeti E. W. až do příchodu přednosty stanice, zvláště když se dotyčné provádění hmotných důvodů zmatečnosti omezuje jen na nepřípustné brojení proti skutkovým zjištěním soudního dvoru, formální vady pak uplatňované dle §u 281. č. 5. tr. ř. jsou tak nepatrné, že by i v případě svého oprávnění nemohly míti v zápětí zmatečnost rozsudku.Než přes to nelze při správném výkladu zákona ponechali v platnosti výrok o vině pro zločin veřejného násilí dle §u 81. tr. z.Míra a druh síly vynaložené ve snaze uniknouti vrátnému B., když jim tento chtěl brániti v opuštění peronu, neodpovídá pojmu násilného vztažení ruky ve smyslu §u 81. tr. z.Byť i dle okolností i pouhé »odžduchování« neb hrubé odstrkování mohlo tvořiti násilné vztažení ruky, zvláště když není zajisté potřebí, aby násilí proti veřejnému orgánu vynaložené bylo síly překonávající, není přec v tomto případě zjištěné chování obou obžalovaných takového druhu, že by překročovalo míru skutkové urážky veřejného orgánu ve smyslu § 312. tr. z.Dle zjištění rozsudku jala se E. W., když vůči ní vrátný prohlásil, aby čekala, až přijde přednosta stanice, odžduchovati tohoto zřízence jí cestu zastavujícího a snažila se uchopením jeho blůzy u břicha ho odstrčiti, aby se mohla vzdáliti. Také M. K. popadla vrátného za šosy a rukávy a táhla ho, aby uvolnila cestu E. W.Byla-li ovšem takto oběma obžalovanými vložena ruka na vrátného, bylo vložení toto tak nepatrné, že konečně lze mluviti jen o překážení, nikoliv však o násilném odporu.Nelze nechati bez úvahy též venkovské poměry, které přinášejí sebou, že súčastnění ve snaze, odstrčiti vrátného, který jim chce brániti, aby opustili peron, na nějž vkročili bez lístku, nespatřují zajisté žádného vážného odporu proti úřednímu výkonu železničního — 163 —zřízence. Na tyto okolnosti bral zajisté ohled i železniční úřad, když výstup oznámil soudu výslovně jen jako urážku stráže.(Rozh. ze dne 12. února 1914, Kr III 199/13.) Vlček.