Čís. 8676.

Pozemková reforma.
Výluka § 31 náhr. zák. vztahuje se i k vlastnictví nabytému vydržením. Pro řízení o pozemkové reformě, týkající se zabrané půdy, jest jedině rozhodným stav knihovní a katastrální. Vlastnictví přidělených nemovitostí nabývá se přímo přídělem, aniž třeba fysického odevzdání.
(Rozh. ze dne 1. února 1929, R 1 29/29.)
Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě, jíž se domáhali žalobci, by bylo uznáno jich vlastnictví k dílci pozemku, a by žalovaní byli uznáni povinnými to uznati a vzdáti se užívání dílce pozemku. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, pomina důvod, z něhož zrušil rozsudek prvého soudu, znovu rozhodl.
Důvody:
Žalovaní, popírajíce tvrzení žaloby, namítli jen, že sporného pozemku nabyli vydržením více než šedesátiletým. Bylo tudíž jen zkoumati, zda tvrzení žaloby zakládají nárok žalobní a, pakli ano, zda jsou prokázána, a dále zda má námitka vydržení průchod čili nic. Odvolací soud místo toho pustil se do úvah, že se hranice pozemku v přírodě nemusí srovnávati s hranicemi v mapě katastrální, ač žalovaní toho netvrdili, a dovozuje, že žalobci nenabyli přídělem sporného pozemku v hranicích katastrální mapy, nýbrž jen v těch hranicích, jak ho jejich předchůdci užívali a užívati oprávněni byli. Tím by celý spor byl sveden na scestí, neboť jest patrno, že, nemůže-li se podle § 31 náhr. zák. po uplynutí třiceti — Čís. 8677 —
153
dnů nikdo dovolávati vlastnictví ani proti státu, jenž pozemek převzal, ani proti přídělci, jemuž jej přikázal, vztahuje se tato výluka i na vlastnictví nabyté vydržením, takže pravda-li, že žalovaní v řečené lhůtě vlastnické nároky neuplatnili, ztratili vlastnictví nabyté tvrzeným více než šedesátiletým vydržením. Oklikou, kterou se dal odvolací soud, že prý přídělci nabývají přiděleného pozemku jen v hranicích, jak ho jejich předchůdci užívali a užívati oprávněni byli, umožňovalo by se jim právě naopak, by vydržení přes zápověď § 31 uplatnili a byl by tak tento kategorický předpis učiněn úplně vratkým a dobrodiní, jímž má býti pro přídělce, vyřazeno. Zákon chce chrániti přídělce, jenž musí státu zaplatiti za nabytí půdy přídělem získané, a proto ukládá třetímu uchazeči, by zavčas, v určité lhůtě, nárok svůj uplatnil, by přídělce po jejím uplynutí byl navždy proti všem nárokům vzniklým před převzetím půdy Státním pozemkovým úřadem chráněn. Nehledíc tedy k tomu, že odvolací soud vnesl do věci námitku nesrovnalosti hranic v přírodě s hranicemi v katastru, které žalovaní nečinili, takže se sami žalovaní, v jichž prospěch ji do sporu vnesl, proti tomu brání, jest vytknouti, že pro řízení o pozemkové reformě, přejímací i přídělové, může býti rozhodným jediné stav knihovní a katastrální, stav knihovní, pokud jde o jednotlivé parcely, a stav katastrální, pokud jde o jich výměru a hranice, takže, jakž jasně plyne z předpisů min. nař. o vyšetření a uvedení v patrnost zabraného majetku ze dne 9. ledna 1920, čís. 61 sb. z. a n. § 6 (1), čís. 2 a 3, pak odst. (2) a (5) a § 8, kniha pozemková, držebnostní archy pozemkové a katastrální mapa rozhodují, a, nikoli tomu odporující fysická držba, která nedbá výměry a hranic katastrálních, neboť tím by, jak již řečeno, do věci vnášen byl zmatek a ochrana přídělci v § 31 náhr. zák. zaručená byla zmařena. Po právní stránce podotýká se toto: Jak nejvyšší soud již v rozhodnutích čís. 7862 a 7960 sb. n. s. blíže vyložil, nabývá se vlastnictví přidělených nemovitostí přímo přídělem, aniž by bylo třeba fysického odevzdání, stačí k nabytí pouhý důvod, jímž jest příděl, takže; půjde-li o vlastnictví Publiciánské podle § 372 a násl. obč. zák., nesejde na držbě stran, nýbrž budou se měřiti jen jejich důvody co do své síly a jakosti. O takový případ tu půjde, protože důvodem zřizujícím plné vlastnictví jest podle § 27 příď. zák. teprve konečné rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, na jehož základě může býti vlastnictví pro přídělce knihovně vloženo, a takové rozhodnutí žalobci nevykázali. Kdyby je byli vykázali, byla by jejich žaloba vindikací, poněvadž však je nevykázali, je pouhou žalobou Publiciánskou, a s hlediska vlastnických důvodů stran žalobci mají, hledí-li se ke skutkovým zjištěním nižších stolic, pro sebe aspoň příděl prozatímní, žalovaní však naprosto žádný. (Tak již rozhodnutí ze dne 6. prosince 1928, č. j. Rv I 525/28 čís. sb. 8536.)

Citace:

č. 8676. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 176-177.