Authors:
= Váž. civ., 19 (1937), sv. 2
PDF

Čís. 16492.


Nárok podle § 1041 obč. zák. se promlčuje ve 30 letech, třebas šlo jinak o náhradu za dodaný materiál a řemeslnické práce.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1937, R I 1338/37.)
Srov. rozh. č. 10899, 14009, 15113 Sb. n. s.
Antonín G. na objednávku Františka K. konal na domě, jehož spoluvlastníkem jest uvedený objednatel a žalovaná manželka Františka K., tesařské práce a dodal naň tesařský materiál. Proti žalobě podané dne 12. ledna 1932, jíž se žalobkyně jako postupnice Antonína G. domáhá na žalované zaplacení 1803 Kč 50 h s přísl., tvrdíc, že žalovaná jako spoluvlastnice jest podle § 1041 obč. zák. povinna nahraditi částku připadající z výkonu tesařských prací a dodávky tesařského materiálu na její spoluvlastnický díl, namítla žalovaná, že zažalovaný nárok je promlčen podle § 1486 č. 1 obč. zák., ježto odměna Antonína G. byla splatná již dne 15. března 1932. Soud prvé stolice zamítl žalobu, vycházeje z názoru, že v souzené věci platí tříleté promlčení. Odvolací soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Jde o žalobu podle § 1041 obč. zák. Nejvyšší soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, že se nárok podle dotčeného zákonného ustanovení nepromlčuje podle § 1486 č. 1 obč. zák. ve třech letech, nýbrž podle § 1478 obč. zák. teprve ve třiceti letech. I kdyby byl nárok Antonína G. za tesařské práce i tesařský materiál proti objednateli Františku K. podléhal snad tříletému promlčení podle § 1486 č. 1 obč. zák., nelze z toho vyvozovati, že témuž tříletému promlčení (podle § 1486 č. 1 obč. zák.) podléhá též nárok příslušící podle § 1041 obč. zák. Antonínu G. nebo žalobkyni jako jeho postupnici proti žalované manželce žalovaného a spoluvlastnici hostince, kam byl tesařský materiál dodán a kde tesařské práce byly vykonány (srov. Sb. n. s. č. 10899), poněvadž jde o jiný právní důvod (obohacení) a pohledávka z něho nemusí býti ani co do rozsahu stejná s pohledávkami z objednávky. Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 1934 zn. sp. Rv I 246/33 (Sb. n. s. č. 14009) a ze dne 7. dubna 1936 zn. sp. Rv II 220/36 (Sb. n. s. č. 15113) se týkají nároku podle § 1042 obč. zák. a nehodí se na souzenou věc.
Citace:
Čís. 16492. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 587-587.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).