NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4238.

Pojem »ukrývání« ve smyslu § 201 c) tr. zák. nepředpokládá nutně, by byla pachatelem zřízena mezi věcí a jejím vlastníkem (uschováním, zpracováními nebo jinak) nepřekonatelná překážka, takže je vlastníku přímo nemožné vypátrati věc, jíž pozbyl (znova se jí ujati); stačí již stěžování znovunabytí věci oprávněnou osobou, která jí pozbyla, způsobením takových změn v zevnějšku nebo v umístění věci, které i jen znesnadňují vlastníku vypátrati věc, poznati ji a zmocniti se jí uplatněním a dokázáním vlastnického práva.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1931, Zm II 283/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 7. června 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podvodu podle §§ 197, 201 c), 461 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Rozsudek zjišťuje, že obžalovaný opatřil značkou své firmy cizí láhve omylem ho došlé (že byly láhve ty buď obžalovaným samým anebo za jeho souhlasu značkou jeho firmy opatřeny). Po právní stránce namítá stížnost, že tu není podstatné náležitosti přestupku podle §§ 461, 197, 201 písm. c) tr. zák., ukrýváni; čtrnáct lahví, označených písmenami F. Č., nebylo prý ukryto, nebylo — jak zákon žádá — učiněno nepřístupným zraku a fysickému dosahu pravého vlastníka, nýbrž kolovalo v okolí pravého vlastníka, a to na místech, kam měl přístup, kde byl v obchodním spojení a kde se sám přesvědčil o tom, že s jeho lahvemi bylo nesprávně manipulováno. Nehledíc k tomu, že rozsudek předpokládá kromě ukrývání i, že si obžalovaný láhve přivlastnil, a že by stačil tento předpoklad o sobě, an zákon uvádí sice znaky ukrývání a přivlastnění hromadně, spatřuje však zřejmě v ukrývání činnost, kterou se přivlastnění zpravidla projevuje a uskutečňuje, je námitka i jinak pochybena. Pojem ukrývání nepředpokládá nutně, by byla pachatelem zřízena mezi věcí a jejím vlastníkem — uschováním, zpracováním nebo jinak — nepřekonatelná překážka, takže je vlastníku přímo nemožné, vypátrati věc, jíž pozbyl, a ujati se jí znova; postačuje (srovnej rozhodnutí čís. 2267, 2806 sb. nejv. s.) již stěžování znovu- nabytí věci oprávněnou osobou, která ji pozbyla, způsobením takových změn v zevnějšku nebo v umístěni věci, které jen znesnadňují vlastníku vypátrati věc, poznati ji a zmocniti se ji uplatněním a dokázáním vlastnického práva. Této povahy byla i zjištěná činnost stěžovatelova, neboť byly jí — třebas po případě prostřednictvím jiné osoby podle příkazu a za souhlasu stěžovatele činné — skoro úplně zničeny značky, poukazující na osobu pravého vlastníka, kterému bylo tím při nejmenším značně stěžováno poznati svůj majetek a dokázati své vlastnictví, třebaže se s dotčenými lahvemi u svých zákazníků mohl setkati a měl tak příležitost pátrati po svém ztraceném majetku a po značkách prokazujících jeho vlastnictví.

Citace:

Čís. 4238. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 395-396.