Církev evangelická.

I. Ustanovení všeobecná.
Církev evangelická augsburského a helvetského vyznání zahrnuje v sobě příslušníky obou těchto vyznání v obvodu zemí mocnářství rakousko-uherského sídlících. Dle cís. pat. ze dne 8. dubna 1861 pořádá církev evangelická své církevní záležitosti samostatně ovšem v mezích zákonů státních a nařízen, úřadů. Ústava i správa církve evangelické upravena byla zákonem ze dne 9. prosince 1891, č. 4 ř. z. z r. 1892.
II. Organisace a ústava.
Veškerá církev tvoří t. zv. obec církevní, kteráž rozdělena je na obce superintendenční, kteréž dělí se opět na obce seniorátní a tyto opět na obce farní.
1. Obec farní spravuje:
a) farní úřad, skládající se z jednoho nebo více farářů, které volí doživotně členové farní obce. Ucházeči musí především vyhověti náležitostem výn. min. ze dne 8. října 1850 č. 388 a zkušebním řádem pro evangelické theology předepsaným a musí býti volba jich potvrzena vrchní evangelickou radou církevní.
Farář jest duchovním představeným obce, řídí bohoslužbu, dohlíží na školy a vede knihy církevní.
b) presbyterium čili představenstvo obce, které zastupuje obec na venek, a jehož členy volí shromáždění obce. Představenstvo bdí nad zachováváním církevního řádu, stará se o zařizování a vydržování škol, pečuje o chudé a nemocné, přijímá a propouští mimořádné učitely a nižší služebníky církevní.
c) shromáždění obce t. j. shromáždění veškerých členů obce, jež mají právo hlasovati. V obcích čítajících přes 500 duší, volí shromáždění zastupitelstvo obce, kteréž pak nastoupí na místě celého shromáždění obce. Shromáždění po případě zastupitelstvo obce volí členy představenstva (presbyteria) a učitely, ustanovuje služné zřízenců obce, ustanovuje roční rozpočet, stará se o prostředky ku krytí nákladů, usnáší se o záležitostech hospodářství obce atd.
2. Obec seniorátní spravuje:
a) senior t. j. duchovní představený seniorátu, který jest jaksi prostředníkem mezi jednotlivými obcemi a mezi vyššími orgány správy církevní; volen jest na dobu 6 let, kteroužto volbu potvrzuje vrchní církevní rada. Senior zastupuje a spravuje seniorát vyjma případy výboru starších vyhrazené.
b) výbor seniorátní skládající se ze seniora, jakožto předsedy, conseniora (náměstka), z farářů seniorátu shromážděním seniorů na dobu Církev evangelická.
6 let volených, curatora seniorátního a z jednoho člena světského, kterého rovněž na 6 let volí shromáždění seniorátní. Výbor seniorátní rozhoduje spory mezi faráři, učiteli, presbyterii a zastupitelstvy obecními vzniklé v první stolici, vykonává moc disciplinární, dohlíží na správu jmění církevního, školního a nadačního, zkoumá účty správy té, připravuje předlohy návrhů pro shromáždění seniorátní atd.
c) Shromáždění seniorátní sestává ze seniora, veškerých farářů seniorátu, curatora seniorátního a ze světských vyslanců presbyteria v tom počtu, kolik je farářů. Shromáždění seniorátní radí se o poměrech církevních jednotlivých obcí, vyřizuje předlohy výboru seniorátního, jedná o stížnostech proti senioru nebo výboru seniorátnímu podaných, zkoumá a schvaluje účty o fondech a nadacích seniorátu, usnáší se o rozpočtu pro seniorát, o stanovách seniorátních atd.
3. Obec superintendenční spravuje:
a) superintendent, kterého volí shromáždění superintendenční doživotně ze středu seniorů a farářů superintendence a jehož volbu potvrzuje zeměpán, jest duchovním představeným a zástupcem superintendence ve všech záležitostech, pokud nejsou vyhrazeny výboru superintendenčnímu.
b) výbor superintendenční, sestávající ze superintendenta jakožto předsedy, jeho náměstka, faráře a člena světského, jež volí na 6 let shromáždění superintendenční a curatora superintendenčního. Výbor superintendenční rozhoduje jakožto stolice druhá ve všech záležitostech, jichž rozhodování přísluší výboru seniorátnímu ve prvé stolici, rozhoduje o změnách obvodů farních obcí a připravuje předlohy pro shromáždění superintendenční.
c) Shromáždění superintendenční sestává ze členů výboru superintendenčního, seniorů a curatorů seniorátních diecésc, 2—3 farářů, světských členů shromáždění seniorátního a zástupců vyučovacích ústavů. Shromáždění superintendenční bdí nad stavem náboženským jeho obvodu, vyřizuje předlohy výborem superintendenčním podané, jedná o stížnostech na členy výboru superintendenčního podaných, zkoumá a schvaluje účty o fondech a nadacích superintendence, sdělává rozpočet a stanovy pro diecési.
4. V čele celé obce církevní (církve) stojí
a) Vrchní rada církevní, která jest nejvyšším úřadem církevním, a která sestává z předsedy stavu světského a radů, jichž polovice náleží stavu duchovnímu a polovice stavu světskému.
Vrchní církevní rada projednává záležitosti náboženské a sice každého vyznání (helvetského a augsburgského) zvlášť. Poradním orgánem vrchní rady církevní jest
b) výbor synodální, který volí generální synoda každého vyznání ze členů stavu duchovního i světského pro období synodální. Výbor synodální vykonává rozkazy synody generální a podává dobrozdání v řízení disciplinárním proti superintendentům a výborům superintendenčním, jakož i při sdělávání nebo změnách předpisů zkušebních pro theology atd.
c) synoda generální, sestávající ze superintendenta a curatora superintendenčního každé diecesc, seniora a světského vyslance každého seniorátu, vyslance evangelické theologické fakulty vídeňské, ředitelů všech ústavů učitelských dotýčného vyznání, a dvou vyslanců volených ze středu definitivních učitelů všech škol měšťanských a obecních. Do generální synody, která se svolává vždy po 6 letech, mohou býti voleny pouze osoby» které překročily 30. rok věku svého.
Generální synoda každého vyznání usnáší se zvlášť, toliko ku projednávání záležitostí oběma vyznáním společných sloučí se obě synody nebo zvolí se zvláštní výbor společný.
Synoda generální volí výbor synodální a komisi pro zkoumání účtů vrchní církevní rady, usnáší se o zákonech církevních, rozhoduje v otázkách nauky církevní, ritu, liturgie, ustanovuje podmínky přijetí do svazku církevního a určuje církevní svátky, jedná o stížnostech a návrzích týkajících se veřejnoprávního postavení příslušníků církve ve státu a jich poměru ku jiným církvím a společnostem náboženským, dále o stížnostech na jednání vrchní rady církevní, schvaluje zprávy vrchní radou církevní o stavu církve předložené, jakož i účty o správě nadací a fondů vrchní radě církevní příslušící. Usnesení synody generální o zákonech církevních musejí býti zeměpánem potvrzena. Usnesení o otázkách věrouky, ritu a liturgie mají potřebí souhlasu vrchní rady církevní. Odepřela-li vrchní rada církevní svůj souhlas, může příští generální synoda dvoutřetinovou většinou se o témž předmětu znovu usnésti a tím odpor rady, která pak jest povinna usnesení provésti, zlomiti. Usnesení ve příčině veřejnoprávního postaveni příslušníků církve učiněná, jakož i stížnosti na úřední výkony vrchní rady církevní předkládají se ministerstvu ku dalšímu jednání.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Církev evangelická. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 124-126.