Č. 8241.

Občanství státní (Slovensko): O opci osob nezletilých pro státní občanství maďarské.
(Nález ze dne 20. listopadu 1929 č. 20 240.)
Věc: Gejza P. v P. a Ladislav P. v M. proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o opci maďarského státního občanství.
Výrok: Stížnost Gejzy P. odmítá se jako nepřípustná, stížnost Ladislava P. zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Podle výnosu maďarského ministerstva vnitra ze 4. května 1926 přihlásil Gejza P. jako zákonný zástupce a jménem nezletilého Ladislava P., narozeného dne 25. dubna 1906 v Bratislavě, u městské rady svobodného král. města Pésci dne 24. dubna 1922 svoje rozhodnutí o podržení maďarského státního občanství podle ustanovení zák. čl. XXXIII: 1921 (Trianonská mírová smlouva), pročež se ve smyslu § 12 nař. č. 6500 ME/21 dosvědčuje, že nezletilý Ladislav P. je maďarským státním občanem.
Dovolávaje se tohoto výnosu, požádal st-l Ladislav P. dne 25. ledna 1927 městský úřad v Bratislavě, aby byl vymazán ze seznamu čsl. státních občanů a příslušníků města Bratislavy. — Podáním, protokolovaným u měst. notářského úřadu v Bratislavě dne 19. dubna 1927, prohlásil Ladislav P., že jeho otec Gejza P. ve prospěch Maďarska neoptoval. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že opcí Ladislava P., narozeného r. 1906 v Bratislavě a tamže příslušného, pro Maďarsko, jež byla uznána výnosem maď. min. vnitra ze 4. května 1926, neuznává a Ladislava P. dále za čsl. stát. občana považuje — — — —.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — — —
Žal. úřad neuznal, že provedenou opcí přestal býti st-l čsl. státním občanem, vycházeje z názoru, že st-li, jenž v době provedené opce nebyl 18 let stár a měl v té době rodiče, podle ustanovení § 5 úst. zák. č. 236/20 samostatné opční právo vůbec nepříslušelo. Proti správnosti tohoto názoru stížnost námitek nevznáší, domnívá se jen, že otázku, zda jsou dány náležitosti opčního práva, může posuzovati pouze stát, v jehož prospěch opce se děje, a přijal-li tento stát opci, stává se optant jeho státním občanem a pozbývá svého původního státního občanství, aniž je třeba, aby z dosavadního státního svazku byl propuštěn, a dosavadní stát nemá práva nového stát. občanství neuznati, poněvadž tím by vsahoval do meritorního rozhodování státu cizího.
Háje toto stanovisko, jest st-l na omylu předem potud, pokud se domnívá, že svým výrokem popřel žal. úřad, že s hlediska právního řádu státu maďarského stal se st-l státním občanem maďarským. Nic takového žal. úřad nevyslovil, nýbrž omezil se jen na výrok, že s hlediska právního řádu státu čsl. neuznává, že provedenou opcí přestal býti st-l státním občanem čsl. Že k výroku tohoto obsahu jsou úřady státu čsl. oprávněny, aniž se tím merita výroku úřadu maďarského jakkoli dotýkají, jest ovšem na bíledni.
Na sporu může býti proto jedině otázka, zda žal. úřad právem má za to, že provedenou opcí nepřestal býti st-l čsl. státním občanem. Otázku tu, když šlo o opci ve prospěch státu maďarského, dlužno posuzovati podle předpisů úst. zák. č. 236/20.
Zde v § 4 se stanoví, že jiné státní občanství, než které jim podle tohoto zákona ex lege přísluší, mohou si zvoliti (optovati) osoby zde dále sub č. 1—7 uvedené. § 5 téhož zák. pak určuje, že právo opce (§ 4) vykonávají samostatně osoby starší 18 let, že na manželské děti do 18 let vztahuje se opce otcova, není-li otce, matčina, a není-li rodičů, optuje jménem dítěte zákonný zástupce. V § 6 pak jest řečeno, že dnem řádně vykonané opce nastává změna ve státním občanství dotčených osob.
Jest jasno, když o právu opčním dány jsou zvláštní předpisy, že nikoliv každá opce má ipso facto za následek změnu ve stát. občanství osoby optující, nýbrž s hlediska právního řádu čsl. jen ona opce, která podle cit. § 6 byla provedena řádně, t. j, opce provedená podle norem na opci tu se vztahujících. Tu však ovšem nelze míti na mysli jen předpisy, upravující snad náležitosti formálního postupu v řízení opčním, nýbrž — a to především — předpisy, které právo opce upravují po stránce materielní, předpisujíce, kterým osobám vůbec přísluší právo opce a které osoby je mohou pro sebe vykonávati.
Bude tedy s hlediska právního řádu čsl. opce pro státní občanství maďarské míti ipso facto za následek změnu ve státním občanství optantově, t. j. ztrátu občanství čsl. jen tenkráte, jestliže — kromě jiných náležitostí — bude optant osobou, která podle ustanovení § 5 právo to pro sebe vůbec vykonávati může, kdežto opce pro cizí státní občanství osoby, jíž opční právo buďsi podle ustanovení § 4 nepřísluší, nebo podle ustanovení § 5 odděleně od rodičů vykonáno býti nemůže, změny takové, t. j. s hlediska státu čsl. ztráty čsl. státního občanství, nepřivodí, třeba snad cizí stát, pro nějž bylo optováno, opci vzal na vědomí a tím podle svého právního řádu založil pro optanta svoje státní občanství.
V konkrétním případě popřel žal. úřad, že st-l v den provedené opce byl osobou, která podle ustanovení § 5 cit. úst. zák. samostatně, t. j. odděleně od rodičů optovati mohla. Proti tomuto názoru žal. úřadu stížnost námitek nevznáší a může proto z názoru tohoto vycházeti i nss. Byl-li však st-l osobou, jíž podle ustanovení § 5 cit. úst. zák. opční právo nepříslušelo, pokud se týče jí samostatně vykonáno býti nemohlo, pak nebyla jeho opce pro stát maďarský opcí řádně vykonanou a nemohla pak též v jeho státním občanství přivoditi změny, o nichž se zmiňuje § 6 cit. úst. zák., t. j. nepřestal jí býti st-l státním občanem čsl., třeba snad stát maďarský st-lovu opci vzal na vědomí a tím s hlediska svého právního řádu založil pro st-le státní občanství maďarské.
Vyslovil-li proto žal. úřad, že st-le dále považuje za čsl. stát. občana, nelze ve výroku tom shledati s hledisek stížností uplatňovaných vytýkané nezákonnosti.

Citace:

č. 8241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 407-409.